Čís. 2179.

Pokud jest dostatečně ostřežen hlídací pes, puštěný v noci ze řetězu.
(Rozh. ze dne 17. ledna 1923, Rv I 824/22.).
Žalobkyně, služebná žalovaného, šla večer po dvoře usedlosti, byla napadena velkým hlídacím psem, puštěným ze řetězu, povalena a pokousána. Žalobě o náhradu škody bylo vyhověno soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchto

důvodů:

Žalovaný, napadaje rozsudek soudu odvolacího v celém jeho rozsahu, uplatňuje dovolací důvod čís. 4 §u 503 c. ř. s. Spatřuje nesprávné právní posouzení sporné věci v tom, že odvolací soud dospěl k závěru, že se mu nezdařil důkaz o tom, že se postaral o potřebné ostřežení psa (§ 1320 obč. zák.), že se odvolací soud vůbec nezabýval otázkou zavinění žalovaného s hlediska §u 1315 obč. zák., ale při tom že uvádí v napadeném rozsudku, že bylo povinností hlídače, aby, jsa vzdálen od psa asi 200 kroků, přímo varoval obě ženy před nebezpečným psem, což přirozeně náleželo do jeho působnosti jako zjednaného hlídače. V dalším uvádí žalovaný, že odvolací soud nemůže nalézti hranici opatření, která měl žalovaný učiniti, by zabránil škodám, které by mohl způsobiti jeho hlídací pes. Míní, že povinnosti ostřežení v §u 1320 obč. zák. jemu jako majiteli psa uložené vyhověl tím, že dal zvíře pod dozor nočního hlídače, jehož přirozenou povinností bylo, jak prý odvolací soud sám uznal, aby žalobkyni v čas varoval. Nelze však těmto vývodům přisvědčiti. Dle §u 1320 obč. zák. je za škodu způsobenou zvířetem práv, kdo zvíře drží, neprokáže-li, že se postaral o potřebné opatření neb ostřežení zvířete. Nestačí tedy, jak tvrdí dovolatel, samo o sobě na příklad uvázání, uzavření do nějaké místnosti, uzavření vrat a dveří na dvůr vedoucích, opatření náhubkem a pod., nýbrž vyžaduje se, aby opatření bylo patřičné, t. j. jak ho zvláštní povaha věci vyžaduje, a aby bylo zároveň takovým, že jím je jakékoliv způsobení škody zvířetem znemožněno, při čemž míra povinností držitele zvířete určuje se takovým stupněm píle a obezřelosti, který dle §u 1297 obč. zák. lze při obyčejných schopnostech vynaložiti. Jaké opatření nebo dohled byly potřebnými, nelze tedy posuzovati podle názoru chovatelova, nestačí proto pouhé svěření psa pod dozor nočního hlídače, nýbrž musí býti posouzeno, jak to nižší stolice správně učinily, podle okolností, za kterých ku poškození došlo. Po této stránce odvolací soud dospěl k závěru, že skutečně nestačilo uzavření vrat z venčí do dvora vedoucích, když z domu vcházeti mohly do dvora osoby třebas domácí, jichž pes neznal a jež na jeho nebezpečnou povahu zavčas upozorněny nebyly, nebo jímž žalovaný jakožto majitel takového psa nezakázal vcházeti na dvůr v době, kdy pes byl odvázán, bez průvodu osoby, kterou pes znal a poslouchal. A v dalším sdílí odvolací soud po této stránce úsudek soudu prvé stolice, že noční hlídač, pod jehož dozorem pes byl, neprokázal potřebné způsobilosti a opatrnosti, ať již na otázku žalobkyně odpověděl, že pes nic neudělá, nebo že neví (zda pes jim nic neudělá), a to zejména proto, že vida psa blížiti se oněm ženám, neodvolal ho, ač musil věděti, že pes se řetězu na noc puštěný jest nebezpečným. Když za tohoto skutkového zjištění odvolací soud srovnale se soudem prvé stolice vyslovil, že se s hlediska §u 1320 obč. zák. nezdařil žalovanému důkaz, že se postaral o potřebné ostřežení psa, dlužno uznati, že spornou věc po právní stránce správně posoudil.

Citace:

Rozhodnutí č. 2179. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5, s. 96-97.