Čís. 2722.

Bolestné jest zděditelné pouze tehdy, bylo-li za života poškozeného buď smlouvou (smírem) uznáno nebo poškozeným soudně vymáháno.
Okolnost, že poškozený v trestním udání vyhradil si požadovati bolestné, číselně neurčené, nestačí.
(Rozh. ze dne 13. června 1923, Rv I 183/23.)
Barbora P-ová byla žalovanými stlučena a vytrpěla značné bolesti. Po její smrti žalovala pozůstalost mimo jiné též o bolestné. Procesní soud prvé stolice žalobu zamítl a uvedl v otázce, o niž tu jde, v důvodech: Co se týče nároku žalující pozůstalosti na bolestné, dlužno poukázati k tomu, že nárok na bolestné sám o sobě není zděditelným (§531 obč. zák.) a že ke vzniku nároku toho jest třeba, by poškozený sám bolestné žádal (§ 1325 obč. zák.). Tuto žádost musí poškozené vznésti u soudu, jelikož bolestné jest zaplatiti dle zjištěných okolností a tyto mohou s právním účinkem jen soudem býti vyšetřeny, а k určitosti a přesnosti žádosti o bolestné jest třeba, aby je udal poškozený ve výši, číselně určené. Z toho se podává, že bolestné jest zděditelným, bylo-li již za života poškozeného buď smlouvou (smírem) uznáno nebo poškozeným soudně vymáháno (judikát čís. 204). Odvolací soud rozsudek potvrdil, Důvody: Nárok na bolestné dle §u 1325 obč. zák. jest osobním nárokem toho, kdo na těle byl poškozen, nepřechází na dědice usmrceného, leda, že poškozený za živobytí o něm učinil s vinníkem narovnání, nebo nárok na soudě již uplatnil. Tohoto předpokladu však zde není, neboť k narovnání nedošlo. Žalobu na zaplacení bolestného Barbora P-ová na civilním soudě nepodala; v trestním řízení ovšem v původním oznámeni, jež ještě za živobytí P-ové podáno bylo k soudu, nárok na bolestné byl nahrazen, nárok sám, číselně určitý, uplatněn byl však teprve při hlavním líčení dne 3. října 1921, kdy P-ová již byla mrtva.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání z důvodu nižších soudů.

Citace:

Rozhodnutí č. 2722. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5, s. 1054-1054.