Čís. 2236.

Ve věcech nesporných jest dáno soudu na vůli, kterého vhodného prostředku chce použíti k vynucení svého příkazu. Jde-li o vynucení nároku na vydání děcka, lze použíti obdobně předpisu §u 346 ex. ř.
(Rozh. ze dne 6. února 1923, R I 43/23.).
Návrhu otcovu, by dle ujednání rodičů byla nezletilá dcera za přispění výkonného orgánu odebrána matce a předána navrhovateli, soud prvé stolice vyhověl, rekursní soud usnesení potvrdil. Důvody: Pokud stížnost neuznává vhodnost volených prostředků exekučních, dlužno zdůrazniti, že nemůže se jednati o exekuci ve smyslu §u 346 ex. ř., poněvadž nejde o vydání předmětů hmotných, neživých, nýbrž o vydání dítěte, kterážto exekuce vede se dle ustanovení §u 353 a 354 ex. ř., upravena jest však také ustanovením §u 19 cis. pat. ze dne 9. srpna 1854 čís. 208 ř. zák., dle kterého jest dáno soudu na uvážení, kterého prostředku exekučního jako nejvhodnějšího v tom kterém případě jest užíti.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.

Důvody:

Poněvadž vymáhající věřitel navrhl dne 22. srpna 1922 povolení a provedení exekuce dle §u 19 nesp. říz. a nikoli dle zásad exekučního řádu a rovněž ve vyjádření ze dne 9. listopadu 1922 zdůraznil, že exekuce je vedena dle §u 19 nesp. pat., a i rozhodnutí rekursního soudu uvádí, že exekuce se vede dle §u 19 nesp. pat., jest zde, byť i se jednalo o srovnalá rozhodnutí nižších soudu, dovolací rekurs přípustným, ovšem jen za podmínek §u 16 nesp. pat. Dle §u 19 nesp. pat. může soud proti stranám, které příkazů, jim daných, nedbají, použíti bez dalšího řízení sám od sebe přiměřených donucovacích prostředků. Toto ustanovení bylo čl. XIII. odstavec třetí uv. zák. k ex. řádu zachované v platnosti. Jest tedy dáno ve věcech nesporných soudu na vůli, kterého vhodného prostředku chce použíti k vynucení svého příkazu. Soud není v tomto případě vázán předpisy exekučního řádu. I když tedy dle §u 346 ex. ř. má býti způsobu donucovacího, tam uvedeného, použito pouze při odnětí a odevzdání věcí movitých a nikoli osob, není závady, by nesporný soudce nepoužil obdobně předpisu §u 346 ex. ř. v případě, kdy se mu tento způsob zdá býti nejvhodnějším a nejúčinlivějším donucovacím prostředkem (§ 145 obč. zák.). Použily-li tedy v tomto případě, kde se jedná o odnětí děcka matce a odevzdání jeho manželskému otci, srovnale obě nižší stolice obdoby §u 346 ex. ř., majíce za to, že tento prostředek jest dle §u 19 nesp. pat. přiměřeným, aby se dopomohlo otci k jeho právu otcovskému, vychovávati své dítě, ve srovnalosti se smírem ze dne 28. ledna 1921 soudem poručenským schváleným, nelze mluviti o zřejmé nezákonnosti, tím méně však o odporu se spisy neb o zmatečnosti řízení. Že by tento způsob exekuční ve prospěch moci otcovské vůči malému děcku příčil se základním právům osobním, jak stížnost vytýká, nelze nahlédnouti. Má-li otec právo, dítě přiměřeně trestati, má i právo si je přivésti do své domácnosti třebas i nucené za pomoci soudu, jak výslovně stanoví § 145 obč. zák.

Citace:

Rozhodnutí č. 2236. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5, s. 192-193.