Čís. 2740.

Zodpovědnost pomocnice ku porodu, nepovolala-li včas k rodičce lékaře. Pokud lze shledati spoluzavinění i při rodičce.
(Rozh. ze dne 19. června 1923, Rv I 167/23.)
Žalobkyně, rodíc po prvé, povolala na pomoc porodní asistentku. Při porodu utrpěla žalobkyně trhlinu hráze od zadní spony lůna až ku konečníku, žalovaná však ji řádně neprohlédla a nepovolala lékaře. Teprve po několika dnech povolala žalobkyně sama, trpíc velikými bolestmi, lékaře a, ježto rána byla znečištěná a zanedbaná, pozdravila se žalobkyně teprve po několikaměsíčním léčení. Žalobu na porodní asistentku o náhradu škody procesní soud prvé stolice uznal co do důvodu zcela, odvolací soud polovicí po právu. Důvody: Jest ovšem pravda, že žalovaná dle své živnosti převzala na sebe povinnost, o žalobkyni při porodu a v následující době jako asistentka pečovati a tedy, když při porodu nastala trhlina hráze (§ 29 čís. 9 služ. předpisů), o povolání lékaře se zasaditi, a žalobkyni na to upozorniti, avšak s druhé strany dlužno uvážiti, že výpovědí znaleckého svědka jest prokázáno, že trhlina byla taková, že ji i každý laik musil poznati, a že trhlinu, byv povolán, nalezl znečištěnu s okolím spruzeným a mokvavým a značně zhoršenu. Výpovědí svědeckou Emila P-а, Marie M-ové a i vlastní výpovědí žalobkyně jako strany jest dále prokázáno, že z té příčiny, že žalující měla bolesti, bylo telegrafováno pro Marii M-ovou a že žalující byla upozorněna, zda není natržena. Z těchto zjištěných okolností však jde na jevo, že i strana žalující, trpíc bolestmi, při dostatečné opatrnosti buď sama nebo někým ze svého okolí mohla se o trhlině, i laiku zřejmé, a tedy o nutnosti povolání lékaře přesvědčiti a lékaře, v sousedství bydlícího hned, jak bolesti cítila, k sobě zavolati a tím dalšímu zhoršení předejíti. Jest tu tedy vedle zavinění žalované též zavinění na straně žalující a, poněvadž poměr mezi obojím nedá se zjistiti, nesou obě strany škodu stejným dílem (§ 1304 obč. zák.).
Nejvyšší soud obnovil rozsudek prvého soudu.
Důvody:
Odvolací soud usuzuje, žе žаlobkyně, trpíc bolestmi, mohla a měla se při dostatečné opatrnosti buď sama nebo někým ze svého okolí o pravé povaze rány, jež dle svědectví Dra H-a byla i laiku zřejmá, a o nutnosti lékařského ošetření přesvědčiti a zavolati lékaře, bydlícího v sousedství, hned jak bolesti cítila. Jest však obecně známo, že každý porod jest spojen s bolestmi a že zvláště na venkově není zvykem volati k porodu lékaře. Z bolestí samých nemohla žalobkyně, rodíc po prvé, ještě poznati, o jaké zranění jde, jmenovitě není-li jen odřená, v kterémž případě nebylo dle svědectví Dra M-а lékaře třeba. Povinné pečlivosti člověka obyčejných schopností dle §u 1297 obč. zák. vyhověla žalobkyně dostatečně tím, že ku porodu a k ošetření po porodu přivolala porodní asistentku. Dle §u 1299 obč. zák. a svých služebních předpisů byla tato povinna přesvědčiti se hned po porodu, nepotřebuje-li rodička lékařského ošetření, a upozorniti ji na takovou potřebu. Žalobkyně měla dle §u 1299 obč. zák. právo, spolehnouti se na to, že žalovaná tak učiní, a nelze od ní požadovati, by se o pravé povaze svých bolestí a potřebě volati lékaře informovala ještě způsobem jiným. Kdyby jí jiní lidé, neodborníci, byli radili, aby lékaře zavolala, byla dle §u 1299 obč. zák. oprávněna přesvědčiti se o správnosti rady dotazem na porodní asistentku a říditi se jejím odborným posudkem. Žalovaná jest proto sama zodpovědná za následky své nedbalosti. Dle §u 1299 obč. zák. by žalobkyně byla spoluzodpovědnou, kdyby žalovaná byla ku svému zaměstnání nezpůsobilou a žalobkyně byla tuto nezpůsobilost znala neb při obyčejné pozornosti byla mohla ji seznati. Ani zjištění nižších soudů ani přednes žalované strany neposkytují podkladu pro takový poměr. Z přísežných výpovědí svědka P-а, M-ové a žalobkyně samé, které první soud za souhlasu odvolacího soudu převzal za svá skutková zjištění, plyne, že žalovaná byla na původ bolestí žalobkyně výslovně dotázána, a že po prohlídce žalobkyně je vysvětlila tím způsobem, že jest jen odřená. Větší obyčejné bedlivosti nelze za daných poměrů od žalobkyně požadovati.

Citace:

Rozhodnutí č. 2740. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5, s. 1088-1089.