Č. 125.

Ručení obce: Ku platnosti usnesení obecního výboru o převzetí ručení, z něhož mohou v budoucnosti vzejíti konkrétní výdaje, není třeba zachovati ony formy, jež zákon v §§ 72 a 73 ob. zříz. předpisuje pro vyřízení obecního rozpočtu.
(Nález ze dne 11. června 1919 č. 2880.)
Věc: Dr. Kilián Frank v Karlových Varech proti Zemské správní komisi král. Českého (za súčastněnou stranu obec města Karlovy Vary adv. Dr. Ferd. Fleischner z Karlových Var) o ochranná opatření telegrafního a telefonního zařízení.
Výrok: Stížnost zamítá se jako bezdůvodná.
Důvody: Obecní výbor města Karlovy Vary usnesl se dne 30. prosince 1915 vydati c. k. poštovnímu a telegrafnímu ředitelství v Praze prohlášení, že uznává správným názor tohoto ředitelství, vyslovený v dopisu ze dne 21. srpna 1914, dle kterého v případě vystavění městské elektrické dráhy v Karlových Varech podle smlouvy ze dne 17. listopadu 1903 je c. k. ředitelství pošt a telegrafů povinno na účet správy stár. telegrafů převzíti náklad na ochranná opatření týkající se telegrafních a telefonních kabelů, jakož i linií rourové pošty, položených v městských pozemcích, naproti čemuž náklad na veškerá ostatní ochranná opatření ohledně vrchních vedení vůbec a oněch spodních kabelů, které jsou položeny mimo obecní pozemky, ponese městská obec Karlovy Vary. Odvoláním stěžovatelem z tohoto usnesení podaným nebylo vyhověno, čemuž stížnost vytýká vadnost řízení a nezákonnost.
Nejvyšší správní soud neuznal odůvodněným nedostatek legitimace stěžovatelovy, který namítl při veřejném ústním líčení zástupce súčastněné obce Karlových Var, neboť ve věci jde o převzetí ručení obce, které může míti v zápětí finanční zatížení obce a tím i poplatníků, pročež již z toho důvodu legitimace stěžovatele jest dána.
Ve věci samé shledal nejvyšší správní soud, že větší část stížnosti, tudíž i většina jejích vývodů vychází z přepokladu, že při každém usnesení obecního výboru, které má v zápětí finanční zatížení obce, nutno dodržeti formální předpisy §§ 72 a 73 ob. zříz., daných pro sestavení a schválení obecního rozpočtu.
Toto východisko stížnosti jeví se nesprávným, pročež dlužno pokládati za liché také všechny závěry z tohoto předpokladu činěné.
Neníť dojista obci zabráněno, aby kdykoliv i během roku správního učinila usnesení a na se vzala závazky, týkající se jejího hospodářství.
Toto oprávnění obce vychází se vší určitostí z předpisu § 31, který pod čís. 5. přikazuje obecnímu výboru, aby se usnášel o všech záležitostech, které náležejí ku běžné správě jmění — když již dříve pod čís. 3 byl pojednal o vyřízení obecního rozpočtu jako o věci od záležitosti čís. 5 rozlišné.
Že ku věcem, »které náležejí ku běžné správě jmění,« náleží také převzetí závazku, nelze vzhledem ku předpisu § 97 ob. zříz. bráti v pochybnost.
Správno jest ovšem, že když usnesení takové bylo pravoplatně učiněno, okolnost, že příslušná položka příjmu neb vydání jako následek usnesení byla vřaděna do obecního rozpočtu, nepřipouští nové projednávání záležitostí usnesením konečně vyřízené, tento stav jest však nutným právním a logickým následkem právní moci dřívějšího usnesení, pro kteréž zákon nežádá dodržení formalit předepsaných pouze pro schválení obecního rozpočtu.
Též okolnost, že stavba elektrické dráhy na účet obce Karlových Var a způsob zásobení elektrickým proudem v době usnesení ze dne 30. prosince 1915 vzhledem na rozhodnutí správního soudního dvoru z 25. ledna 1916 čís. 473 ještě nebylo konečné a pravoplatné, nevadilo naříkanému usnesení již z toho důvodu, že převzetí ručení státi se může také podmínečně a pro ten případ, že předvídaná událost, zde stavba elektrické městské dráhy, se skutečně udá.
Vzhledem k těmto úvahám neshledal nejvyšší správní soud, že naříkané rozhodnutí odporuje zákonu nebo založeno jest na skutkovém základu nedostatečně vyšetřeném, pročež stížnost jako bezdůvodnou zamítl.

Citace:

č. 125. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1920, svazek/ročník 1, s. 279-280.