Č. 252.

Dávka z přírůstku hodnoty nemovitostí (Slezsko): Zcizovací hodnotou ve smyslu řádu dávkového je na rozdíl od kupní ceny dle obec. zák. občanského vše, čeho se zcizovateli vzhledem k uzavření kupní smlouvy dostává, tedy každý jeho majetkový prospěch. — K otázce připočítatelnosti odškodného za újmy způsobené poddolováním.
(Nález ze dne 28. listopadu 1919 č. 6205.)
Věc: Mořic Hahn v Orlové a Samuel Halin v Těšíně proti slezskému zemskému správnímu výboru v Opavě (zast. zemským tajemníkem Edvardem Moskorzem) o dávku z přírůstku hodnoty nemovitosti.
Výrok: Naříkané rozhodnutí zrušuje se pro vadnost řízení.
Důvody: Dle kupní smlouvy ze dne 6. dubna 1918 prodali stěžovatelé firmě Witkowitzer Bergbau-u. Eisenhütten-Gewerkschaft tyto své nemovitosti: a) dům čís. pop. 422 kn. vl. č. 340 v Orlové s přikatastrovanými pozemky, b) pozemek k. č. 378/18 kn. vl. č. 384 v Orlové, c) domy čís. pop. 244 a 254 kn. vl. č. 179 v Orlové se všemi přikatastrovanými pozemky za 80000 K. V odstavci 3. smlouvy, která má nadpis »Kupní smlouva a dohodnutí« se praví: Poněvadž domy čís. pop. 422, 244 a 254 v Orlové podkopány jsou důlními stavbami vítkovických uhelných dolů a jsou značně poškozeny, uzavřena byla ohledně poškození těch před uzavřením této kupní smlouvy mezi ředitelstvím vítkovických uhelných dolů a prodavateli dohoda, dle které se ředitelství dolů těch zavázalo zaplatiti prodavatelům jako náhradu za jakoukoli škodu 35000 K. Prodavatelé potvrzují, že jim peníz ten byl vyplacen a uznávají, že penízem tím byli uspokojeni ohledně jakýchkoli svých nároků ať přímých neb nepřímých, které by z titulu náhrady škody, vzniklé poddolováním prodávaných nemovitostí, proti vítkovickým dolům snad mohli uplatňovati. — V přihlášce ku dávce z přírůstku hodnoty uvedli stěžovatelé jako cenu nabývací 81610 K 55 h, jako cenu zcizovací 80000 K. Vyměřovací úřad vyzval po té prodavatelé, aby oznámili náklady, jež na prodanou nemovitost byli vynaložili, a byly náklady ty za spolučinnosti strany úřadem ustanoveny na 26870 K. Platebním rozkazem ze dne 29. ledna 1919 vyměřena byla dávka z přírůstku hodnoty 2249 K 25 h. Za základ pro vyměření vzata jako nabývací cena kupní cena za jednotlivé nemovitosti
při kupních smlouvách prodavateli zaplacená úhrnně .....49470 K — h
připočteno dle § 5 dávk. ř. 5 proc. z ceny té . . 2473 K 50 h a připočítatelné náklady ............................... 26870 K — h
Celkem tedy ..................................................78813 K 50 h
Jako cena zcizovací vzat součet obou v lupni smlouvě uvedených sum, totiž 80000 K i 35000 K odškodného, celkem tedy 115000 K a vyměřena dávka výpočtem, proti jehož způsobu, mimo právě uvedené ceny zcizovací, stěžovatelé ničeho nenamítají.
Ve stížnosti podané proti tomuto platebnímu rozkazu vytýkají stěžovatelé, že zcizovací cenou není 115000 K, nýbrž 80000 K. Peníz 35000 korun je náhradou za škody způsobené na nemovitostech dolováním a to jen z nepatrné části náhradou za znehodnocení budov, z větší části však náhradou za zmenšenou výnosnost domů, za rušení v používání nemovitostí k účelům, k nimž sloužily, za způsobené tím ztráty obchodní a za nepohodlí. Náhrady té chtěli se prodavatelé soudně domáhati a nesouvisí vůbec s prodejem a převodem nemovitostí..
Stížnost tu zamítl slezský zemský výbor naříkaným rozhodnutím ze dne 10. dubna 1919 s poukazem na § 5 odst. 2 dávk. ř. a proto, poněvadž ukládací úřad uznal jako vpočítatelné náklady dle § 8 dávk. ř. všecky účtované náklady, v nichž obsaženy jsou i adaptace poškozených budov. V náhradě za škody dolováním způsobené vyjádřeno je pouze vyšší ocenění prodaných nemovitostí. O stížnosti podané proti tomuto rozhodnutí uvážil nejvyšší správní soud toto:
Dle § 1 dávk. ř. vybírá se při knihovním nebo mimoknihovním převodu nemovitosti dávka z přírůstku hodnoty dle ustanovení dávkového řádu. Co se přírůstkem hodnoty rozumí, stanoví § 5 v ten rozum, že za přírůstek hodnoty platí rozdíl mezi zcizovací hodnotou a mezi nabývací hodnotou nemovitosti. Dále ustanoveno, že za hodnoty ty platí zásadně zjištěné ceny nabývací a zcizovací, k nimž sluší připočísti užitky zcizitelem vyhrazené, břemena nabyvatelem převzatá, jakož i hodnotu ostatních mimo cenu smluvených vedlejších plnění, zvláště i dávku z přírůstku hodnoty nabyvatelem případně k placení převzatou.
Z toho plyne, že hodnotou zcizovací je vše to, čeho se zcizovateli vzhledem na uzavření kupní smlouvy dostává, tedy každý jeho majetkový prospěch, že tedy pojem zcizovací hodnoty ve smyslu řádu dávkového je pojmem podstatně širším, než pojem kupní ceny dle všeobecného zákona občanského.
Sluší tedy uvážiti, zda úplata uvedená v odst. 3. kupní smlouvy, které se dostalo zciziteli při uzavření kupní smlouvy, padá pod onen širší pojem hodnoty zcizovací či nikoli. Stěžovatelé v odvolání svém proti platebnímu rozkazu tvrdili, že peníz 35000 K v odst. 3. kupní smlouvy uvedený jen z nepatrné částky jest odškodným za znehodnocení nemovitosti, že však hlavně jest odškodným za škody způsobené tím, že nemohlo nemovitostí býti dříve užíváno k účelům, k nimž měly sloužiti a za ztráty tím způsobené jakož i za různé tím způsobené obtíže a že odškodné to proto není v souvislosti s kupní smlouvou. Žalovaný úřad touto námitkou vůbec se nezabýval a vyslovil pouze, odvolávaje se na § 5, odst. 2 dávk. ř., že tvoří odškodné to vedlejší plnění, které ke kupní ceně sluší připočísti. To lze ovšem říci stran odškodného, které smluveno bylo za poškození nemovitosti samé, vzniklé poddolováním. nikoli však i ohledně odškodného, které dle tvrzení stěžovatelů umluveno bylo za ony další škody a jež také v částce 35000 K jest obsaženo. Toto druhé odškodné nebylo by s uzavřením kupní smlouvy vůbec v souvislosti a nebylo by také majetkovým prospěchem, jehož se zcizitelům dostalo vzhledem k uzavření kupní smlouvy, nýbrž náhradou škody, vzniklé stěžovatelům mimo poškození nemovitosti samé. Vzhledem na toto tvrzení stěžovatelů, kteří již v řízení administrativním nabízeli se dokázati správnost jeho znalci, nelze beze všeho dalšího šetření vysloviti, že odškodné v odst. 3. kupní smlouvy uvedené spadá pod pojem zcizovací hodnoty ve smyslu dávkového řádu. Stěžovatelé v přihlášce své k dávce z přírůstku hodnoty udali jako cenu zcizovací výslovně 80000 K. Poněvadž úřad vyměřovací nehodlal tuto udanou cenu zcizovací vzíti za podklad pro vyměření dávky z přírůstku hodnoty a poněvadž dle svrchu uvedeného nelze bez vyšetření právní povahy odškodného 35000 K v odstavci 3. kupní smlouvy uvedeného, právem také odškodné toto považovati za zcizovací hodnotu ve smyslu dávkového řádu, měl úřad, uchýlil-li se při vyměřování dávky z přírůstku hodnoty od ceny stranou udané, zavésti řízení dle § 17 dávk. řádu, totiž sděliti straně své pochybnosti o správnosti udané ceny zcizovací a vyzvati ji, aby oznámila, jakou hodnotu ona za správnou považuje, a pak dále ve smyslu tohoto ustanovení postupovati.
To se však nestalo a je proto řízení vadným a bylo proto naříkané rozhodnutí podle § 6 zák. o správ. s. zrušeno.
Naříkané rozhodnutí uvádí ovšem k odůvodnění další důvod a stojí i odvodní spis na témž stanovisku, že totiž peníz 35000 K musel proto býti počítán jako část zcizovací hodnoty, poněvadž k ceně nabývací připočteny byly veškeré stěžovateli účtované náklady, tedy i ony, které vynaloženy byly na adaptace a opravy, podmíněné poddolováním nemovitostí. Tím způsobem však vzat zřetel nejvýše ke škodám způsobeným na nemovitosti samé, nikoli však ke škodám, tvrzeným stěžovateli a vzniklým prý tím, že nemovitostí nemohlo k jich účelu řádně býti použito a jich využitkováno.
Proto nelze právem naříkané rozhodnutí o tento důvod opírati.

Citace:

č. 252. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1920, svazek/ročník 1, s. 516-518.