Č. 169.

Zásobování lidu: 1. Prohlášení brambor za propadlé ve smyslu nař. úřadu pro výživu lidu ze dne 26. července 1917 č. 311 ř. z., jest pouze trestem vedlejším, který může býti vysloven jen, uloží-li se současně některý z trestů ustanovených v §§ 45 a 46 cit. nař. — 2. Prohlášení otrub za propadlé může se státi pouze za podmínek stanovených v nařízení úřadu pro výživu lidu ze dne 26. července 1917 č. 309 ř. z.; nařízení vešk. min. ze dne 26. května 1917 č. 235 ř. z. se na otruby nevztahuje. — 3. Výrok, že zásoby obilí se prohlašují za propadlé, může býti opřen jedině o § 13 nař. vešk. min. ze dne 26. května 1917 č. 235 ř. z., tedy jen tím, že nebyla splněna povinnost ohlašovací, nařízená ve smyslu § 9 téhož nařízení.
(Nález ze dne 4. září 1919 č. 4165.)
Věc: Dr. Antonín Tocháček, advokát v Pardubicích, proti okresnímu hejtmanství v Chrudimi o prohlášení obilí, brambor a pícnin za propadlé.
Výrok: Naříkané rozhodnutí zrušuje se co do výroku o propadnutí brambor jako nezákonné, jinak pro vadnost řízení.
Důvody: Naříkaným rozhodnutím okresního hejtmanství v Chrudimi ze dne 25. února 1917 prohlášeny byly za propadlé ve prospěch státu bez jakékoli náhrady ceny tržní tyto plodiny: 95 kg ječmene, 375 kg ovsa, 35 kg otrub, 319 kg žita a 240 kg brambor, a to brambory na základě nařízení úřadu pro výživu lidu z 26. července 1917 č. 311 ř. z., ostatní plodiny na základě § 13 nař. veškerého ministerstva z 26. května 1917 č. 235 ř. z.
Tyto plodiny, které jsou vlastnictvím stěžovatelovým, byly při revisi, vykonané okresním inspektorem při zjišťování zásob brambor, nalezeny v usedlosti čís. 29 v Blatné, která dříve patřila stěžovateli a kterou týž v srpnu 1917 manželům Beránkovým prodal i s polovicí úrody na stojato jako příslušenstvím, kdežto druhou polovici úrody si stěžovatel vyhradil při prodeji pro svoji domácnost.
Naříkané rozhodnutí odvolávající se na svrchu uvedená ustanovení zákonná odůvodněno jest tím, že z okolností, za kterých stěžovatel držby oněch plodin nabyl, a z toho, že je bez ohlášení přechovával, jest patrno, že bylo jeho úmyslem, zatajiti je za účelem neoprávněného dvojího zásobování.
Stížnost proti tomuto rozhodnuti na nejvyšší správní soud podaná navrhuje zrušení usnesení toho pro nezákonnost event. vadnost řízení.
O stížnosti té uvážil nejvyšší správní soud toto:
Otruby stěžovateli náležející byly prohlášeny za propadlé na základě § 13 nař. vešk. min. z 26. května 1917 č. 235 ř. z.
Avšak nařízení toto na otruby vůbec se nevztahuje; na ty vztahuje se nařízení pro výživu lidu ze dne 26. července 1917 č. 309 ř. z., jehož se naříkané rozhodnutí vůbec nedovolává. Postrádá proto naříkané rozhodnutí ohledně otrub jakéhokoli odůvodnění. Tím ovšem porušena byla podstatná forma řízení administrativního a vzata tím nejvyššímu správnímu soudu i možnost přezkoumávati, zda naříkané rozhodnutí odpovídá jak skutkovým předpokladům, které cit. nařízení pro prohlášení otrub za propadlé stanoví, tak zákonu. Proto bylo naříkané rozhodnutí, pokud otrub se týká, zrušeno dle § 6 zák. o správním soudě.
Také ječmen, oves a žito prohlášeny naříkaným rozhodnutím za propadlé na základě § 13 nař. vešk. min. z 26. května 1917 č. 235 ř. z. a budiž vůči vývodům stížnosti hned zde uvedeno, že také oves spadá pod ustanovení nařízení tohoto, poněvadž § 1 tohoto nařízení pod pojem obilí ho vřazuje. V naříkaném rozhodnutí citovaný § 13 praví, že zásoby, které podléhají ohlašovací povinnosti a ohlášeny nebyly, mají býti ve prospěch státu prohlášeny za propadlé. Ohledně této ohlašovací povinnosti stanoví pak § 9 cit. nařízení, že úřad pro výživu lidu může kdykoli naříditi soupis veškerého obilí, mouky a luštěnin ve všech neb v jednotlivých obvodech správních.
Naříkané rozhodnutí chce ustanovení § 13 cit. nař. použíti na daný případ. Aby se tak odůvodněně mohlo státi, muselo by býti zjištěno, že v daném případě splněna jest i podmínka stanovená § 9 cit. nař., že totiž v daném případě skutečně ve správním obvodu, ve kterém za propadlé prohlášené plodiny stěžovatelovy se nacházely, soupis jejich byl nařízen a že stěžovatel opominul v ustanovený den neb v dané lhůtě plodiny ony ohlásiti.
Stěžovatel popírá, že by soupis plodin těch vůbec byl v obvodu okresního hejtmanství v Chrudimi nařízen, a tvrdí, že ostatně žádaje u okresního hejtmanství o povolení ku převezení zásob svých z Blatná do Pardubic, plodiny ty u úřadu ohlásil.
V tom směru neobsahují spisy žádného zjištění, ani zda soupis vůbec byl nařízen, ani zda stěžovatel event. soupisem tím uložené povinnosti k ohlášení nedostál.
Poněvadž však tyto skutečnosti jsou nutným předpokladem pro použití § 13 cit. nařízení, je nutno, aby skutková zjištění v tomto směru byla doplněna.
Proto bylo naříkané rozhodnutí také ohledně ječmene, ovsa a žita dle § 6 zák. o správním soudě zrušeno.
Co se brambor týká, prohlášeny tyto za propadlé dle nařízení min. pro výživu lidu z 26. července 1917 č. 311 ř. z. Nařízení toto mluví o prohlášení brambor za propadlé jedině v § 48 a prohlašuje propadnutí jich pouze za trest vedlejší, který může úřad vysloviti, jestliže vysloví některý z trestů ustanovených v §§ 45 neb 46 cit. nař. pro přestoupení předpisů tohoto nařízení.
Stěžovatel nebyl však uznán vinným žádným z přestupků uvedených v §§ 45 a 46 cit. nařízení a nebyl také ve smyslu paragrafů těch potrestán a je tedy naříkané rozhodnutí, co se výroku ohledně brambor týká, v odporu se zákonem.
Z těchto důvodů bylo naříkané, rozhodnutí pokud se výroku o bramborách týká dle § 7 zák. o správním soudě zrušeno.

Citace:

č. 169. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1920, svazek/ročník 1, s. 354-356.