Č. 174.

Živnostenské právo: 1. K otázce zkoumání správnosti postupu úřadu při zjišťování skutkových předpokladů pro výrok o policejní přípustnosti projektovaného rozšíření živnostenské provozovny nejvyšším správním soudem. — 2. Podepsal-li stížnost starosta obce, který je advokátem, je tím vyhověno předpisu § 18 zák. o správ. soudě.
(Nález ze dne 10. září 1919 č. 4027.)
Věc: Obec hlavního města Prahy (adv. Dr. Jan Zavadil z Prahy) proti bývalému c. k. ministerstvu obchodu ve Vídni (za súčastněnou stranu Marii Malánovou adv. Dr. Rich. Lersch z Prahy) o rozšíření provozovny. Výrok: Rozhodnutí žalovaného úřadu se zrušuje v naříkané části pro vadnost řízení.
Důvody: Výměrem magistrátu pražského ze dne 31. července 1915 čís. 6099 odepřeno bylo Marii Malánové, majitelce závodu pro výrobu klihu v Praze čp. 214-8., živnostenskoprávní povolení ku přístavbě kotelny, dílny zámečnické, místnosti pro maceraci a skladiště na surové kosti, protože zamýšlené rozšíření provozovny jest z důvodů zdravotních nepřípustno.
K odvolání Marie Malánové místodržitelství v Praze potvrdilo rozhodnutím ze dne 26. října 1913 čís. 266733 naříkaný výměr, pokud v něm bylo vysloveno, že rozšíření stávajících závodů, t. j. umožnění, aby zpracováno bylo větší množství materiálu, z důvodů zdravotních jest nepřípustno. Za to však zrušilo výměr, pokud nebyly povoleny a schváleny účelné stavební a jiné změny, zejména pokud takovými úpravami stávající různé závady mají býti odstraněny nebo zmírněny. Místodržitelství podotklo, že samozřejmě musí se úpravy tyto obmeziti pouze na místnosti živnostenským úřadem pravoplatně schválené a doposud k provozování již používané, aby tak každé zvýšení výroby bylo vyloučeno. Pouze postavení druhého kotle a tedy i kotelny možno povoliti, ovšem jen s výslovnou podmínkou, že tohoto nového kotle používáno bude v případě a po dobu čištění kotle starého, takže při takovémto střídavém používání kotlů nelze očekávati, že by sousedstvo v míře značnější než dosud bylo obtěžováno. Magistrát byl vyzván, aby po předběžném zjištění, které části provozovny již pravoplatně existují, t. j. živnostenským úřadem jsou schváleny, a přihlížeje k těmto zásadám na základě skutečnost a znaleckých posudků v komisionelním protokole obsažených rozhodl, které úpravy lze připustiti a za jakých podmínek, aby dosavadní stav byl zlepšen, při tom však možnost rozšíření závodu byla vyloučena.
K odvolání obce pražské ministerstvo obchodu naříkaným rozhodnutím ze dne 30. července 1917 č. 10711 z r. 1916 potvrdilo výrok druhé instance, pokud bylo vysloveno, že jest postavení druhého kotle a kotelny přípustno, s tím, že schválení kotelny jest vázáno zejména touto podmínkou:
»1. Nově postavený kotel smí býti používán pouze střídavě se stávajícím; současné používání obou kotlů jest zakázáno.«
V ostatním bylo rozhodnutí 2. instance zrušeno a místodržitelství nařízeno, aby stran úprav vedle kotelny projektovaných případně po doplnění provedeného řízení meritorně rozhodlo.
V důvodech se praví: »Postavení druhého většího kotle, který jest k bezzávadnému provozu stávajícího závodu nutným, neumožňuje samo o sobě ještě zvětšení podniku, ježto jeho rozsah jest závislým v prvé řadě na výkonnosti extrakčního přístroje, jímž musí všechny kosti před odklihováním projíti. Obava rekurentů, že okolí bude následkem postavení nového kotle závodem paní Malánové ve větší míře než dosud obtěžováno nebo v zdravotním ohledu ohrožováno, nemůže býti tudíž považována za odůvodněnou. Pokud se zejména týče tvoření kouře a sazí, budiž ještě podotknuto, že při topení kotle přiměřeně velkého potřebě závodu bude se tvořiti méně kouře a sazí nežli při urychleném provozu malého kotle.« Stížnost obce hlav. města Prahy vytýká rozhodnutí ministerstva obchodu nesprávné posouzení skutkové podstaty. Z rozhodnutí plynoucí názor žalovaného úřadu, že jen současné používání obou kotlů jest považovati za rozšíření výroby jest zřejmě nesprávný. Tvrdíc, že používání většího kotle neumožňuje samo o sobě zvětšení produkce, doznává ministerstvo, že v souvislosti s jinými momenty může takové zvětšení přivoditi. Momentem takovým může býti — jak z naříkaného rozhodnutí vyplývá — zvýšení výkonnosti extrakčního stroje. Ministerstvo však opomenulo naříditi opatření, která by zaručovala, že stupňování činnosti extrakčního stroje stane se nemožným.
Stížnost popírá dále, že při topení kotle přiměřeně velikého potřebě závodu bude se tvořiti méně kouře a sazí nežli při urychleném provozu kotle malého. Neboť potřeba závodu není veličina stálá, může vzrůsti nebo úmyslně býti zvětšena, čímž nastane urychlený provoz velikého kotle, což nebude bez vlivu na vývin kouře a sazí. Postavení druhého kotle způsobí však zvýšení výroby i proto, že přestanou ve výrobě klihu přestávky, jež byly způsobovány tím, že se kotel čistil, neboť na místě kotle čištěného nastoupí v činnost kotel druhý a zdravotní závada, které obec pražská ze všech sil se brání, stane se permanentní.
K námitce přednesené zástupcem strany súčastněné při veřejném ústním líčení, že stížnost jest nepřípustná, jelikož starosta obce si stěžující, Dr. Groš, stížnost podepsal jako zástupce stěžovatelky a nikoliv jako advokát, připomíná se, že řečený starosta, jenž jest advokátem, skutečně stížnost podepsal, čímž jest vyhověno předpisu § 18 zákona ze dne 22. října 1875. čís. 36 ř. z. z r. 1876.
O stížnosti samé pak uvážil nejvyšší správní soud toto:
Z důvodů připojených v odpor brané části naříkaného rozhodnutí je patrno, že žalovaný úřad vyřizuje odvolání stěžovatelčino, přijal za své zásadní stanovisko živnostenského úřadu druhé stolice, jenž prohlásil z důvodů zdravotních za nepřípustné rozšíření závodu, jež by umožňovalo, aby zpracováno bylo větší množství suroviny nežli dosud. Odmítnuv odvolání obce pražské, vytýkající, že zásadě této odporuje výrok o přípustnosti postavení druhého většího kotle, žalovaný úřad opíral rozhodnutí své o předpoklad, že nařízení toto nebude míti v zápětí zvětšení produkce a tudíž ani obtěžování sousedstva ani zdravotní závady větší měrou nežli dosud, a to proto, že »rozsah produkce jest v prvé řadě závislým na výkonnosti extrakčního přístroje, jímž musí všechny kosti před odklihováním projíti«. Výroku tomu nejvyšší správní soud nemohl, hledě k vytčené zásadě, rozuměti jinak nežli že zvýšená výkonnost extrakčního přístroje pravoplatně již schváleného nebude umožněna ani když bude v činnosti nový kotel větší.
Nejvyšší správní soud shledal, že skutkový předpoklad tento, jenž byl rozhodným pro výrok naříkaného rozhodnutí o policejní přípustnosti projektovaného zařízení, nemá podkladu ve spisech.
Třeba vytknouti, že páry vyrobené z dosavadního kotle o 40 m2 výhřevné plochy užíváno bylo jednak k napájení extrakčního přístroje, jehož účelem jest výhradně odtučňování kostí (40 q denně), jednak k pohánění hybné síly na transmise, k vytápění místností a k vytápění kotlů sloužících k vaření klihu. Za tohoto stavu věci výnosnost extrakčního pří- stroje patrně byla obmezena, neboť majitelka závodu zažádala o živnostensko-policejní schválení přístavby kotelny s kotlem o 70 m2 výhřevné plochy, skladiště a macerace, dokládajíc v žádosti ze dne 1. dubna 1914 výslovně, že nového zařízení toho jest nutně zapotřebí, »aby rychlé zpracování kostí bylo umožněno a zásoby kostí v továrně se nehromadily«, a »starého kotle možno použíti pouze k výrobě klihu nebo k extrahování kostí«. V protokolu ze dne 5. června 1914 a později dne 14. června 1915 upozornil chemický znalec na toto prohlášení strany s tím, že tu jde o rozšíření výroby, neboť »postaveného extraktoru žadatelka může dosud upotřebiti jen omezenou měrou a chce-li nerušené pracovati, musí kupovati již kosti extrahované (tuku zbavené). Až postaven bude nový kotel, bude moci kupovati jen surové kosti a tyto ve svém závodě zpracovati.«
Z toho, co zde uvedeno, vysvitá, že rozsah produkce — dokud majitelka závodu směla užívati jen kotle starého — byl právě pro menší výhřevnost plochy omezený, že tato nepřipouštěla, aby majitelka závodu vedle výroby klihu současně využila plnou měrou extraktoru k extrahování kostí, a že plné využití jeho současně s ostatními výkony, o nichž byla řeč svrchu, mohla a zamýšlela přivoditi teprve postavením nového kotle o větší ploše výhřevné. Je-li však rozsah produkce podmíněn výkonností extraktoru, nelze podle stavu spisů s důvodem říci, že postavením nového kotle o 70 ma výhřevné plochy zvětšení produkce umožněno nebude, když větší kotel tento právě má za účel, aby plné využití extraktoru přivodil a tedy výrobu zvýšil. Nelogičnost výroku, o nějž tu běží, stává se ještě patrnější, když se uváží, že žalovaný úřad zvýšení výroby následkem plného využití extraktoru připustil mimo to i tím, že zakazuje pouze současné použití obou kotlů změnou podmínky stanovené živnostenským úřadem druhé stolice majitelce závodu umožnil, že používati bude zpravidla nového kotle o větší ploše výhřevné, kdežto by za podmínky stanovené živnostenským úřadem 2. instance používati mohla tohoto kotíc jen po onu krátkou dobu, kdy menší pravidelně užívaný kotel bude čištěn.
Nejvyšší správní soud shledal však, že i další předpoklad výroku o policejní přípustnosti projektovaného zařízení nemá dostatečné opory ve spisech. Praví-li naříkané rozhodnutí, že při topení kotle přiměřeně velkého potřebě závodu, bude se vyvinovati méně kouře a sazí nežli při urychleném provozu malého kotle, lze podle spisů míti za to, že základem tohoto předpokladu bylo osvědčení spolku pro zkoušení a přehlížení parních kotlů v Praze, jež majitelka závodu předložila komisi dne 28. června 1915. Řečený spolek vyslovil se sice v tomto smyslu, že větší plocha roštová zaručuje klidné odhoření a nepoměrně menší vývin kouře, vycházel však, srovnávaje působnost kotle nového a starého z předpokladu, že v novém kotli bude se produkovati stejné množství páry na větší ploše výhřevné a spalovati stejné množství paliva na větší ploše roštové. Tato podmínka, jež by ovšem byla v souhlase se zásadním stanoviskem živnostenských úřadů, naříkaným rozhodnutím nikterak zjištěna není, neboť majitelce závodu nestačí — jak výše řečeno — ono množství páry, jež bylo doposud produkováno ve starém kotli, ona též nežádala o schválení nového kotle z toho důvodu, že by větší plochy výhřevné z tohoto kotle chtěla hospodárněji využitkovati, zůstávajíc při stejné produktivnosti závodu, nýbrž naopak výkonnost starého kotle jí nepostačovala, aby mohla plně využíti extrakčního přístroje, a zamýšlela postaviti nový kotel větší, aby současně s ostatními výkony mohla využíti extrakčního přístroje k extrahování kostí, z čehož samozřejmě následuje, že pak jí nestačí stejné množství páry jako doposud, nýbrž potřebuje množství většího. Jaký vliv pak provoz většího kotle za zvýšené výroby páry bude míti na vývin kouře a sazí, o tom řečený spolek nijak se nezmínil a schází tedy vyřknutému předpokladu, že při topení většího kotle bude se vyvinovati méně kouře a sazí, náležitý podklad ve správních spisech.
Z těchto důvodů bylo třeba naříkané rozhodnutí zrušiti podle § 6 zákona z 22. října 1875 č. 36 ř. z. z r. 1876.

Citace:

č. 174. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1920, svazek/ročník 1, s. 364-368.