Č. 158.

Dávka z přírůstku hodnoty nemovitostí (Čechy): 1. Odměna za vlastní práci stěžovatelovu na melioraci pozemku není nákladem dle § 9 dávk. řádu (cís. nař. ze dne 29. prosince 1915 č. 83 z. z. čes.) k nabývací ceně připočítatelným. — 2. Přepočítání cizí měny k účelům vyměření dávky z přírůstku hodnoty musí se státi — pokud není úředně stanoveného kursu — za šetření všeobecných zásad a forem procesních, tedy také se zachováním zásady slyšení stran.
(Nález ze dne 1. září 1919 č. 3632.)

Prejudikatura: K 1. srov. nález č. 24 této Sbírky.
Věc: Karel Bohumil Berndt v Seifhennersdorfu (adv. Dr. Antonín Kittel z Rumburku) proti zemskému správnímu výboru v Praze o dávku z přírůstku hodnoty. Výrok: Naříkané rozhodnutí zrušuje se pro vadnost řízení.
Důvody: Z prodeje pozemků č. kat. 1610/4, 1610/3, 1610/5, 1610/16, 1610/17, 1613/1, 1613/2, 1612/1, 1612/2, 1615, 1616, 1617/1, 1989/8 a 1989/13 v Oberhennersdorfu za 4000 M. vyměřil zemský správní výbor v Čechách naříkaným rozhodnutím, změniv platební rozkaz inspektorátu pro zemské dávky v Praze ze dne 14. ledna 1918 čís. 49456—4145/17, stěžovateli dávku z přírůstku hodnoty 912 K. Při vyšetření přírůstku hodnoty, jenž dávce podléhá, připočetl žalovaný úřad k nabývací ceně 1236 K 06 h
a) stěžovatelem udané náklady na drenážování prodaných pozemků v úhrnné sumě 621 M. 05 pf. (100 M. = 117 K 60 hal.) 765 K 63 h
b) 5 proc. nabývací hodnoty 61 K 80 h
což činí dohromady . . . 2063 K 49 h
Cena zcizovací činí 4000 M. (100 M. = 155 K 50 h) . . . 6220 K 00 h
a vyšetřený přírůstek hodnoty 4156 K 51 h
Po odečtení 5 proc. nabývací hodnoty 103 K 17 h
zbyl přírůstek hodnoty, jenž dávce podléhá 4053 K 34 h
V důvodech uvedlo naříkané rozhodnutí, že náklady na drenážování pocházející z let 1912—1914 v říšských markách účtované přepočítány byly dle tehdejšího úředního přepočítacího kursu 11760, cena zcizovací 4000 M pak že přepočítána byla v nedostatku kursu bursovního dle úřední zprávy obchodní a živnostenské komory v Praze v kursu dne 24. října 1917 jakožto v den prodeje platném 15550. Položku 30 M, kterou stěžovatel počítal za svoji vlastní práci, naříkané rozhodnutí z připočítání k ceně nabývací vyloučilo, poněvadž vlastní práce dochází odplaty v 5 proc. ceny nabývací, jako části dávce nepodléhající podle předpisu § 12 dávk. řádu.
Stížnost do tohoto rozhodnutí podaná obsahuje dva body.
Především potírá, že k ceně nabývací nebylo připočteno 30 M stěžovatelem za vlastní práci při drenáži po 10 dní konanou, a v dalším obrací se proti tomu, že náklady na drenáži učiněné přepočítány byly v kursu 100 M = 117 K 60 hal., kdežto cena zcizovací v kursu 100 M = 155 K 50 h a domáhá se toho, aby jak náklady, tak i cena zcizovací přepočítány byly v kursu úředně stanoveném 117 K 60 h. Mělo-li by však dojíti k přepočítání marky v kursu v den prodeje platném 155 K 50 h, pak že slušelo také připočítané náklady v témže kursu přepočítati; jinak že jest naříkané rozhodnutí proti zákonu.
Nejvyšší správní soud uvážil o stížnosti takto:
Dávce podléhá přírůstek hodnoty nemovitostí. Za přírůstek hodnoty platí (§ 5 dávk. ř.) rozdíl mezi zcizovací hodnotou nemovitostí a hodnotou nabývací, za které hodnoty dlužno pokládati zásadně cenu zcizovací a cenu nabývací. Leč vyšetřením tohoto rozdílu obou cen nedochází ještě ohraničení ona část majetku, která již výrazem »přírůstek« označena jest jako zvýšení hodnoty bez přičinění a námahy majitele. Aby tento bez zásluhy majitele vzešlý přírůstek hodnoty od zaslouženého, jeho osobní prací přivoděného přírůstku odlišil, béře se řád dávkový dvojí ce- stou. Především rozšiřuje v § 9 pojem nabývací hodnoty v ten způsob, že do ní zahrnuje vedle nabývací ceny také náklady, jež zcizitel nebo jeho právní předchůdci učinili k trvalému zvýšení hodnoty nemovitosti, ke kterýmž vpočítatelným nákladům řadí jmenovitě výlohy na stavby, na hospodářské a lesní meliorace, vkupné pro vodovody, výlohy nebo příspěvky k výlohám na stavby silnic a j. v., povoluje připočtení 5 proc. paušálu z nabývací ceny jako náhradu zvláštních, dřívějším nabytím způsobených výdajů, jakož i připočtení kvóty nabývací ceny plochy, která byla bezúplatně postoupena pro veřejné silnice a místa. Tím se zmenšuje hrubý rozdíl mezi hodnotou zcizovací a nabývací o výdaje na nemovitost kapitálově a věcně vynaložené. Od tohoto takto vyšetřeného přírůstku hodnoty odečítá pak odst. 2 § 12 dávk. řádu 5 proc. ceny nabývací jako část dávce nepodléhající. Poněvadž tím zajisté nemá býti od dávky osvobozen skutečně bez zásluhy přibylý přírůstek hodnoty, dlužno tuto odčitatelnou položku vyložiti jen v ten smysl, že má zahrnouti také jen z přičinění majitele vzešlou kvótu přírůstku, a protože zasloužené zvýšení hodnoty lze jen vynaložením kapitálu nebo vlastní prací docíliti, vynaložení kapitálu však již uznáním vpočítatelnosti dle § 9 zřetele dochází, nezbývá jiný výklad, nežli že v odečtení 5 proc. hodnoty nebo ceny nabývací má býti odměněna vlastní práce majitelova na zvýšení hodnoty participující. Tímto způsobem vyšetří se z hrubého přírůstku hodnoty po vyloučení nákladu kapitálového a hodnoty práce majitelovy ve formě procentní sazbou paušalované čistý přírůstek hodnoty, který se dle § 12 dávk. řádu vezme pak za základ pro vyměření dávky. Kdyby tudíž hodnota vlastní práce majitele měla se přiřaditi k nákladům a výdajům, které podle § 9 dávk. řádu k nabývací ceně připočísti sluší, byla by hodnota této práce v počet brána jednou zde a podruhé dle odst. 2. § 12 dávk. řádu a dvakráte k dobru zcizovatele pozemku počítána. To by se však příčilo úmyslům a cílům dávkového řádu. Když naříkané rozhodnutí odpočetlo 5 proc. nabývací hodnoty ve smyslu odst. 2. § 12 dávk. řádu, vzalo tím již za hodnotu vlastní práce stěžovatele patřičný zřetel a nelze mu v té příčině s úspěchem vytýkati nezákonnost. Pokud jde o přepočítání položek dle § 9 dávk. ř. připočítatelných a ceny zcizovací s říšských marek na měnu korunovou, dlužno za nedostatku positivních předpisů o tom v dávkovém řádu vycházeti ze zásady, že přepočítání má odpovídati ceně říšské marky jednak v době, kdy náklady meliorační byly placeny, jednak v době, kdy cena zcizovací byla smluvena. Zjištění toto za nedostatku úředního kursu bursovního v době rozhodné musí se po stránce procesní státi za součinnosti strany, aby nebyla porušena zásada slyšení stran, kterou řízení dávkové plně uznává. Ohledně nákladů na drenážování pozemků stěžovatel sám, domáhaje se svým odvoláním jich vpočtení ve smyslu § 9 dávk. ř., stanovil cenu 100 M na 117 K 60 h, a když žalovaný úřad sám se s tím spokojil, a v souhlasu se stěžovatelem položky nákladové v tomto poměru přepočítal, nelze v tom shledati ani vadu řízení, ani porušení zákona. Avšak zcizovací cenu 4000 M chtěl míti stěžovatel přepočítánu v poměru 150 K za 100 M proti poměru 160 K za 100 M, ve kterém přepočítání to v prvé stolici se stalo. Když žalovaný úřad na návrh stěžovatelův nepřistoupil a dotazoval se po ceně říšské marky u obchodní a živnostenské komory v Praze, měl výsledek tohoto dotazování sděliti stěžovateli, aby on mohl k tomu zaujmouti stanovisko a nabídnouti přímé důkazy, že cena říšské marky v rozhodné době tolik nečinila. Poněvadž žalovaný úřad tohoto postupu nešetřil, porušil tím předpis § 18 cit. zák., dle něhož úřad vyměřovací pochybnosti o údajích strany této s oznámením předpokládané hodnoty sděliti musí, což zakládá podstatnou vadu řízení.
Bylo proto naříkané rozhodnutí v části, ve které přepočítána byla prodejní cena za pozemky v obnosu 4000 M na 6220 K, zrušiti pro vadu řízení.

Citace:

č. 158. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1920, svazek/ročník 1, s. 333-336.