Č. 170.

Dávka z přírůstku hodnoty nemovitostí (Čechy): Vedlejší dávky, smluvené stranami při prodeji nemovitosti jako odškodné za předchozí pohnojení pozemků a za znehodnocení zbytku hospodářského komplexu, počítají se do hodnoty zcizovací při dávce z přírůstku hodnoty nemovitostí.
(Nález ze dne 4. září 1919 č. 4166.)
Věc: Antonín a Františka Puschovi v Chotovinkách proti zemské správní komisi v Praze o dávku z přírůstku hodnoty. Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Kupní smlouvou ze dne 9. května 1917 prodali stěžovatelé část pozemku č. kat. 185/2 v kat. obci Leskovci důlní společnosti s o. r. Kurt. Dle odst. 1 této kupní smlouvy činila kupní cena za 1° 3 K 20 h. celkem tedy za odprodanou část 1836 K 16 h: druhý odst. smlouvy praví, že odprodané části použije se k účelům dolování a že byla prodána jen, aby prodavatelé vyvarovali se nucenému vy vlastnění; proto byla umluvena jako odškodné za pohnojení a za znehodnocení budov další úplata 80 h za °, celkem 449 K 04 h. V odst. 3 potvrzují podatelé příjem celkové přejímací částky 2295 K 20 h (správně 2285 K 20 h). Při vyměřování dávky z přírůstku hodnoty vzata byla úřadem za základ jako hodnota zcizovací suma 2285 K 20 h, totiž součet obou částek uvedených v odst. 1 a 2 kupní smlouvy.
Spornou je pouze otázka, zda peníz 449 K 04 h v odst. 2 smlouvy uvedený tvoří část zcizovací hodnoty.
Odvolání v tom směru podané bylo zamítnuto naříkaným rozhodnutím ze dne 12. června 1918 s odůvodněním, že peníz v odst. 2 kupní smlouvy uvedený tvoří část kupní ceny, která jen uměle, na oko byla rozdělena a že tedy vyměření odpovídá zákonu.
Proti tomu čelí stížnost u správního soudního dvoru ve Vídni dne 15. září 1918 podaná a sem k příslušnému vyřízení postoupená, v níž se navrhuje zrušení uvedeného rozhodnutí jednak pro vady řízení, jednak pro nezákonnost.
Nejvyšší správní soud založil svůj nález na těchto úvahách:
Co se rozumí přírůstkem hodnoty, z něhož se při převodu nemovitosti dávka vybírá, stanoví § 5 řádu dávkového. Ten praví, že za přírůstek hodnoty platí rozdíl mezi zcizovací hodnotou nemovitosti a mezi hodnotou nabývací. Odst. 2 téhož paragrafu praví pak, že za hodnoty zcizovací a nabývací platí zásadně zjištěné ceny zcizovací a nabývací, k nimž sluší připočísti užitky zcizitelem vyhrazené a břemena nabyvatelem převzatá, jakož i hodnotu ostatních vedlejších plnění, smluvených mimo cenu.
Z toho vyplývá, že dávkový řád hodnotou zcizovací rozumí vše to, čeho se zcizovateli vzhledem na uzavření kupní smlouvy o nemovitost dostane, tedy každý majetkový jeho prospěch, a že tedy zcizovací hodnota dle řádu dávkového je pojmem širším, než kupní cena ve smyslu obecného zákona občanského.
Sluší pak uvážiti, zda úplata uvedená v odst. 2 kupní smlouvy, které dostalo se zcizitelům při uzavření kupní smlouvy o část pozemku č. kat. 185/2, spadá pod onen širší pojem hodnoty zcizovací.
Ona úplata 80 h za ° umluvena jako náhrada za pohnojení a za znehodnocení budov, které následkem zmenšení hospodářství staly se pro prodatele méně cennými.
Co se týká náhrady za pohnojení, jsou náklady spojené s pohnojením náklady obyčejného hospodaření na pozemcích, které ani netvoří položku, již by bylo lze připočísti dle § 9 dávk. řádu ku ceně nabývací. Z toho vyplývá, že zvláštní úplata v kupní smlouvě za pohnojení prodavatelům vyplacená musí býti považována za část zcizovací hodnoty Neprávem dovolávají se stěžovatelé v té příčině obdoby odst. 3 § 5 dávk. ř. Tento odstavec týká se jedině příslušenství nemovitosti (§ 296 o. z. o.), k jehož zcizovací a nabývací ceně dávkový řád, stíhající dávkou pouze přírůstek hodnoty nemovitostí, dle povahy své hleděti nemůže. Náklady spojené s pohnojením resp. pohnojení samo není příslušenstvím dle § 296 o. z. o., poněvadž hnojivo spojením s pozemkem stalo se součástkou pozemku, pozbyvši svého samostatného karakteru.
Co se týká náhrady za znehodnocení budov, nezná dávkový řád ustanovení, které by připouštělo snížení zcizovací hodnoty proto, že zbytek hospodářského komplexu stává se pro prodatele méně cenným. Zákon měl sice i to na mysli, že prodejem části hospodářsky souvisejícího souboru nemovitostí pozbude druhá část neb více jiných částí na hodnotě, ale ustanovil pro ten případ pouze v § 7, že sluší od přírůstku hodnoty jedné části odpočísti dokazatelnou ztrátu na hodnotě částky druhé, pokud zcizení se ztrátou spojené stalo se současně nebo v době 3 let před převodem, jenž dávce z přírůstku hodnoty podléhá. Lze tedy jedině za těchto podmínek, jichž v daném případě není, znehodnocení některé části nemovitosti dle řádu dávkového uplatňovati, nikoli ale odpočtením částky zcizovací hodnoty z důvodu jakékoholi znehodnocení zbytku.
Tvoří tedy součet obou částek uvedených v odst. 1 i 2 kupní smlouvy hodnotou zcizovací a nemůže na tom ničeho měniti ta okolnost, že strany část této hodnoty zcizovací nazývají odškodným.
Výtka stížnosti, že nebylo dbáno toho, že jedná se o pozemek sloužící k účelům kutacím, který mohl stranou kupující býti vyvlastněn, není odůvodněnou, poněvadž i kdyby pozemek byl býval vyvlastněn, podléhal by přírůstek hodnoty dávce, ježto §§ 2—4 dávk. ř., jež jednají o osvobozeních od dávky z přírůstku hodnoty, případ vyvlastnění jako výjimku neuvádějí.
Odpovídá tedy rozhodnutí naříkané úplně zákonu.
Vzhledem k uvedenému je i výtka neúplnosti řízení neodůvodněnou, poněvadž při správném použití zákona veškerá stížností žádaná doplnění řízení jsou úplně zbytečná a pro věc nerozhodná.
Z těchto důvodů bylo stížnost zamítnouti.

Citace:

č. 170. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1920, svazek/ročník 1, s. 356-358.