Č. 194.

Dávka z přírůstku hodnoty nemovitostí (Slezsko): * Desetiprocentní sleva z nabývací hodnoty, dle § 11, odst. 2 dávk. ř. pro Slezsko dávky prostá, zjišťuje se ze skutečné ceny nabývací včetně položek, stanovených v § 8 č. 1 a 3 řádu dávk.
(Nález ze dne 30. září 1919 č. 4726.)
Prejudikatura: víd. nál. Budw. č. 11851 (Čechy), č. 11959 (Čechy) a č. 12047 (Vídeň); opačně víd. nál. č. 10808 (Slezsko) a č. 11563 (Slezsko).
Věc: Jan a Anna Zálewských v Bohumíně proti zemskému správnímu výboru v Opavě o dávku z přírůstku hodnoty nemovitosti.
Výrok: Naříkané rozhodnutí zrušuje se jako nezákonné.
Důvody: Kupní smlouvou ze dne 16. října 1918 prodali stěžovatelé spolu s Eduardem a Annou Teichmanovými protokolované firmě Oderberger chemische Werke, Aktiengesellschaft in Wien, dům čís. 447 v kn. vl. č. 398 v Šunychlu za 138500 K. Dům ten postavili prodavatelé na pozemku, který dne 6. července 1911 koupili za 4300 K. V řízení ukládacím tvrdili prodavatelé, že postavení domu vyžadovalo nákladu 59684 K, mimo to vynaložili na připojení vodního a plynového vedení 128 K, za zavedení plynu do domu 450 K a za různé práce ku zlepšení domu sloužící 1281 K 62 h.
Platebním rozkazem z 13. prosince 1918 předepsána byla prodavatelům dávka z přírůstku hodnoty penízem 11113 K 15 h.
Při vyměřování dávky vzata byla zemským inspektorátem za hodnotu nabývací cena pozemku dle kupní smlouvy ze
dne 6. července 1911 ......................................... 4300 K
K ní připočteno:
dle § 8 dávk. ř. 5 proc. z ceny té ........................215 »
a dle § 9, č. 1 dávk. ř. jako náklady určené k trvalému zvýšení hodnoty nemovitosti ........................................60420 »
celkem tedy ......................................................65435 K
Za hodnotu zcizovací vzata kupní cena stranami v kupní smlouvě ze 16. října 1918 uvedená ...................................... 138500 »
Činil tedy vyšetřený přírůstek hodnoty .................. 73065 K
Od tohoto přírůstku hodnoty odpočet úřad 10 proc. nabývací hodnoty pozemku, t. j ................................................ 430 »
a vyměřil pak dávku dle výpočtu, jehož další postup není předmětem sporu.
Odvolání stěžovatelů proti tomuto platebnímu rozkazu podané, z něhož pro stížnost význam má jen námitka, že 10 proc. dávky prostá částka hodnoty nabývací neměla býti brána z částky 4300 K, nýbrž z částky 65435 K, bylo zemským správním výborem v Opavě naříkaným rozhodnutím z 6. února 1919 zamítnuto.
Stížnost podaná proti tomuto rozhodnutí na nejvyšší správní soud vytýká rozhodnutí nezákonitost, kterou vidí v nesprávném výpočtu 10 proc. hodnoty nabývací dávky prosté z důvodů v odvolání uvedených.
O stížnosti té uvážil nejvyšší správní soud toto:
Spornou jest jedině otázka, co sluší považovati za cenu (hodnotu) nabývací, jak ji na mysli má § 11, odst. 2 dávk. ř. a z čeho tedy počítati jest oněch 10 proc, která se dle téhož ustanovení řádu dávkového od vyšetřeného přírůstku hodnoty jako částka dávky prostá mají odpočítati. Žalovaný úřad stojí na stanovisku, že oněch 10 proc. počítati je z nabývací hodnoty zjištěné dle § 5, pokud se týče § 7 dávk. ř., tedy v daném případě z kupní ceny za pozemek koupený kupní smlouvou ze dne 6. července 1911, kdežto stěžovatelé mají za to, že nabývací hodnotu tu tvoří původní nabývací cena pozemku včetně nákladů, které dle § 8, č. 1 dávk. ř. k ceně nabývací byly připočteny, a včetně 5 proc. nabývací hodnoty uvedených v § 8, č. 3 dávk. ř.
Nejvyšší správní soud sdílí stanovisko stěžovatelů, veden jsa těmito úvahami:
Dávkový řád slezský definuje pojem hodnoty nabývací jednak v § 5, jednak v ustanoveních §§ 7 a 8, spojených společným nadpisem nabývací hodnota. Podle těchto ustanovení dávkový řád rozumí nabývací hodnotou zpravidla nabývací cenu při posledním dávce podléhajícím anebo dle; 5§ 2 a 3 dávky prostém převodu, v případech pak vyznačených v § 7 to, co ustanovení toto za nabývací hodnotu stanoví, s připočtením položek uvedených v § 8. Pojem nabývací hodnoty určen tedy zásadně tak, že k nabývací ceně (hodnotě) připočísti jest položky § 8, pokud nenastává výjimka dle positivního ustanovení nebo dle nutného závěru.
Že by § 11 dávk. ř. výjimku takovou stanovil nebo logicky nutnou činil, nelze důvodně tvrditi. Naopak znění § 11 samo jest důkazem, že pojem hodnoty nabývací v odst. 2. nelze vykládati odlišně, jak vysvitá z citace §§ 7 a 8, připojené v závorce za slovy »nabývací cena (hodnota).
Jest uvážiti i toto:
Náklady v § 8 uvedené dlužno dle úvodních slov tohoto paragrafu připočísti k nabývací ceně (hodnotě) za účelem vyšetření přírůstku hodnoty. Dle § 11, odst. 2 však se 10 proc. srážkou zjišťuje zbytek přírůstku, jenž se má vzíti za základ pro vyměření dávky, tedy přírůstek dávce podléhající. Slouží tedy vyloučení kvóty dávce nepodléhající dle § 11 ne méně účelům vyšetření přírůstku dávce podléhajícího než onen postup, jímž se zjišťuje ze srovnání zcizovací ceny s cenou nabývací plná částka přírůstku. Poněvadž pak dle úvodních slov § 8 připočtení nákladů má nastati v řízení konaném »za účelem vyšetření přírůstku hodnoty, jenž podléhá dávce«, a tudíž ve všech fásích tohoto řízení, platí totéž důsledně i ve fási toto řízení zakončující, v níž se definitivně určuje číslice přírůstku dávce podléhající.
Nesrovnává se tedy se zákonem právní náhled žalovaného úřadu a bylo proto naříkané rozhodnutí zrušiti dle § 7 zákona z 22. října 1875 č. 36 ř. z. z r. 1876 jako nezákonné.

Citace:

č. 194. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1920, svazek/ročník 1, s. 400-402.