Č. 218.

Stavební právo (Čechy): I dřevěné kolny, sloužící za dřevníky, musí dle § 112 čes. stav. řádu pro venkov býti od budov obytných a hospodářských odděleny požární zdí, nejsou-li vystavěny v dostatečné vzdálenosti od těchto budov.
(Nález ze dne 25. října 1919 č. 5300.)
Věc: Ondřej a Marie Erlovi v Luzném proti zemskému správnímu výboru v Praze (za stranu súčastněnou O. a M. Leyererovy adv. Dr. J. Fleischmann z Prahy) o stavbu kůlny v domě čp. 6 v Luzném.
Výrok: Naříkané rozhodnutí zrušuje se jako nezákonné.
Důvody: Výměrem obecního úřadu v Luzném ze dne 20. ledna 1918 a pokud se týče usnesením obec. zastupitelstva ze dne 3. března 1918 bylo uděleno po provedeném komisionelním jednání manželům Ondřeji a Marii Leyererovým č. p. 6 v Luzném povolení vystavěti v jejich dvoře podél hranice k sousednímu stavení manželů Ondřeje a Marie Erlových č. p. 7 kolnu na dříví s úly v délce 40 m a šířce 3-50 m, ze dřeva, po stranách pažení z prken, z předu otevřenou, s ohnivzdornou krytinou. K odvolání Ondřeje a Marie Erlových, v němž namítají, že kolna není v isolované poloze a že tudíž nedostává se tu podmínek § 100, odst. 2 stav. ř., okresní výbor nařídil místní ohledání a na to rozhodnutím ze dne 7. srpna 1918 č. 351—20/6 nařídil manželům Leyererovým, aby zadní stěnu kolny s úly podél hranice k sousední usedlosti manželů Erlových vystavěli místo ze dřeva zděnou. Rozhodnutí odůvodněno tím, že kolna není od sousedního stavení manželů Erlových vzdálena tak, jak předpokládá § 100 stav. ř. a že tedy obecní zastupitelstvo nemělo připustiti úlevy. Naříkaným rozhodnutím zemského správního výboru ze dne 14. února 1919 č. 8722/7 bylo k odvolání manželů Leyererových rozhodnutí okresního výboru zrušeno a stavební povolení dané první instancí potvrzeno. Naříkané rozhodnutí poukazuje k tomu, že nejde — jak okresní výbor mylně předpokládá — o případ § 100, č. 2 stav. ř. Výnosem zemského výboru ze dne 22. února 1910 č. 273 byly poskytnuty obci Luznému v základě § 100, č. 1 všeobecné stavební úlevy. Vzhledem k tomu nebylo třeba zkoumati, zda jde o stavení v poloze isolované, nýbrž bylo toliko použíti předpisu § 112 stav. ř., dle něhož lze dřevníky zřizovati beze všeho ze dřeva. Výsledek místního ohledání z 12. června 1918 nesvědčí o tom, že by tu bylo zvláštní nebezpečí požáru, které by odůvodnilo úchylku od ustanovení § 112 stav. ř. Stížnost podaná k tomuto soudu namítá:
Výnosem zemského výboru z 22. února 1910 povoleny obci stavební úlevy, avšak vylučujíc úlevy obsažené v § 105, č. 10 stav. ř. Obytná a hospodářská stavení nelze tedy v Luzném zřizovati ze dřeva. Dřevníky dovoleno ovšem dle § 112 stavěti ze dřeva. Odst. 2 § 112 nelze však vykládati beze zřetele k odst. 1. Tento odstavec stanoví, že kolny vůbec zřizovati jest co možná daleko od stavení obytných a hospodářských, a není-li to možno, že jest je odděliti od těchto stavení zděmi proti ohni. Není důvodu souditi, že pro kolny dřevěné, u nichž právě nebezpečí požáru je větší, má platiti odchylka. Je-li pak stavebník povinen kolnu odděliti zdí proti ohni od svého vlastního stavení, když nemůže býti postavena daleko od něho, tím spíše platí to v poměru k stavením sousedů. Žádá proto, aby naříkané rozhodnutí bylo zrušeno jako nezákonné.
Nejvyšší správní soud uvážil o stížnosti toto:
Je nesporno, že výnosem zemského výboru ze dne 22. února 1910 č. 273 povoleny obci Luznému v základě § 101 stav. ř. na dobu 10 let všeobecné stavební úlevy ve smyslu části 5. stav. ř., vylučujíc úlevy uvedené v § 105, č. 10, jakož i zřizování střech slaměných. Platí tedy pro obec na dobu trvání oněch úlev nesporně také ustanovení § 112 stav. ř.
Spor jest jen o to, zda pro kolny sloužící za dřevníky, jež mohou dle § 112, věta 2 býti ze dřeva, platí také ustanovení první věty, jež o kolnách všeobecně ustanovuje, že — vyžaduje-li toho jejich poloha vzhledem k obytným a hospodářským budovám — musí býti opatřeny požární zdí, či mohou-li kolny takové býti vždy celé ze dřeva. Žalovaný úřad přiklonil se k tomuto názoru. Nejvyšší správní soud neshledal ho však správným.
§ 112 stav. ř. předpisuje v první větě pro kůlny všeobecně, že musí býti opatřeny požární zdí, není-li vzdálenost jejich od budov obytných a hospodářských dostatečná. Druhá věta tohoto paragrafu praví toliko, že dřevníky umístiti lze též v kůlnách dřevěných: dovoluje tedy pouze, že určitý druh kolen smí býti ze dřeva, a stanoví tedy toliko výjimku ze zásady vyslovené v § 93 stav. ř., že kolny při budovách obytných musí z pravidla býti z téhož materiálu jako budova obytná sama. Jiného ustanovení nemá. Zejména nemá žádného ustanovení, kterým by kolny sloužící k ukládání dříví byly dispensovány od náležitosti požární zdi, která je v první větě § 112 stanovena pro kolny všeobecně a tedy i pro dřevníky, nejsou-li dostatečně vzdáleny od budov obytných a hospodářských. Musí tedy i dřevěné kolny sloužící za dřevníky, opatřeny býti požární zdí tehdy, nejsou-li vystavěny v dostatečné vzdálenosti od budov obytných a hospodářských. O správnosti tohoto názoru svědčí i následující úvaha: Pokládá-li zákon za nutno, aby kolny, i když jsou zřízeny z materiálu větší ohnivzdornosti a slouží jiným účelům nežli ukládání dříví, byly vzhledem k nedostatečné vzdálenosti od budov obytných a hospodářských odděleny od těchto požární zdí, nelze nahlédnouti, proč by s kolnami dřevěnými, sloužícími k ukládání dříví, které tedy v ohledu požárním jsou méně bezpečny, melo býti nakládáno mírněji.
Žalovaný úřad, vycházeje z mylného právního názoru, že předpis první věty § 112 na dřevníky se nevztahuje, nezaujal stanoviska k otázce, zdali dle místních poměrů vzdálenost dřevníku, o nějž jde, od stavení stěžovatelů je dostatečná; zůstala tedy skutková podstata naříkaného rozhodnutí následkem onoho mylného názoru neúplnou, pročež bylo je jako nezákonné zrušiti.

Citace:

č. 218. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1920, svazek/ročník 1, s. 445-447.