Č. 57.

Učitelstvo (Morava): Podle § 7 zák. ze dne 15. července 1914 č. 48 z. z. mor. má správce školy zásadně nárok na náhradu bytného vždy a hned, když mu nebyl poukázán naturální byt v budově školní. Byl-li v obapolném souhlasu poskytnut správci školy byt mimo školní budovu, jde cena jeho na účet bytného, stanoveného v 2. odst. § 7 cit. zák., takže v tom případě má správce školy nárok toliko na diferenci mezi zákonitým bytným a bytovou hodnotou bytu jemu poskytnutého.
(Nález ze dne 4. března 1919 č. 141.)
Prejudikatura: Vid. nál. ze dne 28. června 1913 č. 7165, Budw. č. 9698 A.
Věc: Obec městyse Želetavy (adv. Dr. L. Chlum z Jihlavy) proti býv. c. k. ministerstvu kultu a vyučování ve Vídni (súčastněná strana ředitel školy Stanislav Ciliják) o náhradu bytného.
Výrok: Stížnost zamítá se jako bezdůvodná. Útraty žádané stranou súčastněnou přisouzeny nebyly.
Důvody: Ředitel měšť. školy v Želetavě, Stanislav Ciliják, požádal podáním ze dne 6. března 1916 okresní školní radu v Dačicích, aby přiměla obec Želetavskou ku placení náhrady bytného 600 K ročně, na niž má dle ustanovení § 7 zákona ze dne 15. července 1914 č. 48 z. z. nárok, místo náhrady bytného 200 K ročně, která mu dosud byla vyplácena dle předpisu § 7 zák. ze dne 26. prosince 1904 č. 1 z. z. z r. 1905. Okresní školní rada rozhodla, vyslechnuvši obec Želetavskou, že obec není povinna platiti zvýšenou náhradu bytného, poněvadž školní obec poskytla žadateli byt mimo školní budovu a vyhověla tím předpisu 1. odstavce § 7 shora zmíněného zákona. V odvolání z tohoto rozhodnutí popíral ředitel Ciliják, že mu obec poskytla naturální byt, a nabízel důkazy o tom, že si byt najal sám. Zemská školní rada zrušila pak výnosem ze dne 2. dubna 1917, čís. 5192 zmíněné rozhodnutí okresní školní rady a vyslovila, že jmenovanému řediteli měšťanské školy náleží zákonitá náhrada bytného, ježto podle § 7 cit. zák. vzniká nárok na náhradu bytného ihned, jakmile přiměřený byt ve školní budově není k disposici, a protože také není zjištěno, že pro ředitele včas byl poskytnut přiměřený naturální byt. Ministerstvo kultu a vyučování ve Vídni nevyhovělo naříkaným výnosem odvolání školní obce Želetavské z tohoto rozhodnutí z důvodů uvedených zemskou školní radou.
Ve stížnosti k nejv. správnímu soudu namítá obec Želetavská shodně s vývody rekursu podaného k ministerstvu, že najala jmenovanému řediteli měšť. školy v roce 1909 před nastoupením jeho úřadu byt mimo školní budovu, jejž jmenovaný dosud obývá, že mu byt ten odevzdala k užívání a zapravovala a zapravuje z něho dosud nájemné majiteli domu. Tato pro spornou otázku důležitá základní okolnost nebyla prý rozhodujícím úřadem vyšetřena a příčí se důvod uvedený v naříkaném rozhodnutí, že není zjištěno, byl-li řediteli včas poskytnut přiměřený naturální byt, skutečnému stavu věci. Dále vyvozuje stížnost ze znění § 7 zák. ze dne 15. července 1914 č. 48 z. z., že není třeba, aby naturální byt byl přímo ve školní budově, neboť ředitel má nárok na bydlení ve škole jen pokud je to možno, z čehož a contrario vyplývá, že jest přípustný i naturální byt mimo školní budovu.
Nejvyšší správní soud rozhodl o stížnosti vycházeje z těchto úvah:
V odpor vzaté ministerské rozhodnutí přijavši za své důvody potvrzeného jím nálezu zemské školní rady, uplatňuje v podstatě dvě různá právní hlediska, a to jednak, že nárok Stanislava Cilijáka vzešel již tím, že nebyl pro něho k disposici přiměřený byt přímo ve školní budově, jednak že není zjištěno, že byl pro ředitele včas poskytnut přiměřený byt naturální. Stížnost obrací se v první řadě proti zjištění posléz naznačenému, popírá však dále také správnost zásadního hlediska vyjádřeného v důvodu prvém. Nejvyšší správní soud došel k náhledu, že — jak také bývalým správním dvorem soudním ve Vídni v případě obdobném v nálezu ze dne 28. června 1913 č. 7165 bylo vysloveno — § 7 zákona z 26. prosince 1904 č. 1 z. z. pro Moravu z r. 1905 a s ním zcela souhlasným § 7 zák. z 15. července 1914 č. 48 z. z. byl správci školy zásadně přiznán nárok na náhradu bytného vždy a hned, když mu místní školní obcí nebyl přikázán naturální byt předepsané velkosti přímo v budově školní.
Zásada tato není prolomena slovy »pokud možno«, jež v německém textu stojí před slovem v budově školní, v českém však postavena jsou před slova »školní obcí«. Neboť uváží-li se, že v zákonech shora uvedených, kterými byl nově upraven nárok správce školy na byt, byl vynechán onen odstavec § 34 staršího zákona ze dne 1. května 1896 č. 56 z. z., jenž připouštěl možnost naturálního bytu i mimo školní budovu, a uvedena povinnost obce ku placení bytného jako alternativa, nastávající bezprostředně po tom, když nebyl byt naturální přímo ve školní budově nalezen, nutno oněm slovům v § 7 zákona nyní platného (z 15. července 1914 č. 48 z. z.) rozuměti tak, že obec může býti sproštěna povinnosti, která ji v prvé řadě stihá, t. j. dáti správci školy byt naturální v budově školní, jen nemožností byt takový opatřiti. Tím však nemá býti řečeno, že by ve všech případech, kdy správce školy bytu v budově školní neobdržel, jeho nárok na byt mohl býti uspokojen jen placením reluta v zákoně vyměřeného. Můžeť dojista v obapolném souhlase na místě placení tohoto reluta byt býti poskytnut jinde, tedy i mimo školní budovu, avšak byt tento není již »naturálním« bytem v technickém slova smyslu po rozumu prvého odstavce § 7 leg. cit., nýbrž jest jen náhradou za bytné, které správci školy jest hraditi v penězích. Z toho důvodu může tento byt správci školy býti počítán jen v té ceně, která se rovná jeho bytové hodnotě, t. j. v té ceně, kterou obec se souhlasem správce školy skutečně jako nájemné za byt platí, resp. nezískala-li bytu nájmem, v té ceně, která by se rovnala nájemnému v místě obvyklému. Nedosahuje-li tato cena výše bytného, na něž má správce školy po zákonu (§ 7, odst. 2 leg. cit.) nárok, musí mu býti diference nahrazena v penězích.
Jen za tuto diferenci žádal Stanislav Ciliják, domáhal-li se toho, aby mu částka 200 K, kterou obec ročně platila na byt od něho skutečně užívaný, byla doplněna na zákonný obnos bytného 600 K.
Nárok tento jest úplně odůvodněn, aniž bylo rozhodnuto, zda oněch 200 K, placených školní obcí, dáváno bylo jako nájemné za byt či na částečnou úhradu bytného a aniž důsledkem toho kladen byl důraz na to. zda byt byl sjednán obcí či najat Cilijákem. Vyhovělo-li naříkané rozhodnutí tomuto nároku, jest úplně ve shodě se zákonem a bylo proto stížnost zamítnouti jako bezdůvodnou.

Citace:

č. 57. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1920, svazek/ročník 1, s. 142-144.