Č. 111.

Náhrada léčebného: Nemocenská pokladna jest po rozumu § 8, odst. 3 zák. o nem. pojišť. povinna nahraditi veřejné nemocnici léčebné podle poslední třídy i tehdy, když tato dala člena pokladny jí k léčení přikázaného do ošetřování nemocnici soukromé, při čemž je lhostejno, jakou náhradu platí veřejná nemocnice za toto ošetřování nemocnici soukromé.
(Nález ze dne 23. května 1919 č. 2473.)
Prejudikatura: usnes. odb. plena víd. spr. s. ze dne 23. října 1916, Budw. č. 85 (A) a víd. nál. ze dne 27. října 1916 č. 5357, Budw. č. 11568 A; opačně víd. nál. ze dne 3. října 1912 č. 10837, Budw. č. 9115 A.
Věc: Nemocenská pokladna živnostenských pomocných pracovníků při společenstvech v Břevnově proti byv. c. k. ministerstvu pro sociální péči ve Vídni o náhradu léčebného.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Kateřina Čiháčková byla na základě přihlášky okresní nemocenské pokladny na Smíchově z 15. září 1910 přijata do ošetřování všeobecné nemocnice v Praze a zůstala v ošetřování od 15. září do 10. prosince. Ve sporu, jenž vzešel o náhradu léčebného za jmenovanou, vyslovilo místodržitelství v Praze rozhodnutím z 22. července 1913 č. 234865, že stěžující si pokladna jest dle § 8. odst. 3 zák. o nem. poj. z 30. března 1888 č. 33 ř. z., pokud se týče § 58 tohoto zákona a § 121 živn. řádu povinna nahraditi útraty vzešlé ošetřováním Kateřiny Čiháčkové v označené nemocnici od 15. září do 10. prosince 1920 za 28 dnů plným penízem 72 K 80 h.
V odvolání z toho podaném namítala jmenovaná pokladna mimo jiné, že všeobecné nemocnici pražské nevzešly ve skutečnosti útraty na pokladně vymáhané, neboť Čiháčková nebyla ošetřována skutečně v této nemocnici, nýbrž v nemocnici Milosrdných sester v Praze, jejíž ošetřovanci nejsou léčeni lékaři všeobecné nemocnice, nýbrž soukromým lékařem konventu Milosrdných sester v Praze; nevzešly tedy všeobecné nemocnici útraty po 2 K 60 h denně, nýbrž jen po 1 K. t. j. za 28 dní 28 K.
Podle §u 8, odst. 5 zák. o nem. poj. nemůže nemocenská pokladna býti nucena k placení ošetřovného do nemocnice neveřejné, jakou jest nemocnice Milosrdných sester v Praze. Ministerstvo pro sociální péči naříkaným rozhodnutím odvolání nevyhovělo, při čemž proti námitce shora uvedené poznamenalo, že výrazu § 8 zák. o nem. poj. ošetřo- vání ve veřejné nemocnici nesluší pojímati ve smyslu přísně místním, nýbrž že zahrnuje veškery případy, kdy veřejná nemocnice ošetření poskytuje. Ale tomu tak jest nejen když a pokud veřejná nemocnice ošetření poskytuje ve vlastní ústavní budově, nýbrž ošetření zůstává i tehdy ošetřením poskytnutým veřejnou nemocnicí, použije-li při tom dovoleným způsobem jiného ústavu zaručujícího stejné ošetření.
Otázka, jakým nákladem si veřejná nemocnice zajistí pomoc soukromé nemocnice, nebo nějakého jiného zařízení, jest podle znění §u 8 nem. zák. pro povinnost nemocenské pokladny úplně lhostejná.
Stížnost k správnímu soudu ve Vídni podaná popírá správnost názoru v naříkaném min. rozhodnutí projeveného, že výraz »ošetřování ve veřejné nemocnici,« kterého používá § 8 zák. o nem. poj., nemá býti pojímán v přísně místním smyslu, nýbrž týká se všech případů, ve kterých ošetřování se poskytuje veřejným nemocenským ústavem. Vykládá-li se § 8 nem. zák. extensivně, jak činí naříkané rozhodnutí, ukládá se tím nemocenské pokladně těžší břímě, než jaké jí ukládá zákon sám. Nemocenská pokladna má veřejné nemocnici nahraditi léčebné, měla-li skutečně náklad s léčením spojený. V daném případě byla Čiháčková léčena v nemocnici, která jest vydržována z dobrovolných příspěvků a ze soukromých příjmů a na jejíž vydržování všeobecná nemocnice buď nepřispívá ničím anebo přispívá jen poměrně nepatrnou částkou. Nanejvýše by tedy nemocenská pokladna byla povinna hraditi všeobecné nemocnici to, co všeobecná nemocnice vyplatila za Čiháčkovou nemocnici Milosrdných sester. Zaplatila-li vůbec něco, nebylo stěžující si pokladně oznámeno. Stížnost navrhuje, aby naříkané rozhodnutí bylo zrušeno jednak pro vady řízení, jednak jako zákonem neodůvodněné.
Nejvyšší správní soud neshledal stížnost důvodnou.
Spornou jest dle obsahu stížnosti otázka, je-li stěžující si pokladna povinna nahraditi všeobecné nemocnici čtyřnedělní léčebně dle všeobecné sazby platné pro nejnižší třídu, či zdali nebo do jaké míry tato její povinnost náhrady léčebného nevzešla neb aspoň byla modifikována tím, že Čiháčková byla fakticky léčena v nemocnici Milosrdných sester. V té příčině dal nejvyšší správní soud za pravdu právnímu názoru v naříkaném rozhodnutí projevenému. Dle § 8, odst. 3 nem. zák. jest nemocenská pokladna povinna v mezích ostatními předpisy tohoto §u daných, byl-li nemocný pojištěnec ošetřován ve veřejné nemocnici, nahraditi této nemocnici náklady na léčení a ošetřování podle poslední třídy. V daném případě byla Čiháčková přijata všeobecnou nemocnicí pražskou a ošetřování její dělo se na náklad a zodpovědnost této nemocnice. Okolnost, že nebyla ošetřována ve vlastní ústavní budově této veřejné nemocnice, nýbrž byla jí odevzdána v ošetřovaní soukromé nemocnici Milosrdných sester, nikterak nesprošťuje stěžující si pokladnu zákonné povinnosti shora vytčené a to tím méně, ježto odevzdávání nemocných pražskou všeobecnou nemocnicí do jmenované nemocnice soukromé, jež dle nepopřeného tvrzení pražské všeobecné nemocnice zakládá se toho času na smlouvě úřadem, schválené, ode dávna se dělo za souhlasu příslušných činitelů (srov. gub. dekret z 23. května 1841 sb. zák. prov. čís. 153). Poukazuje-li stěžující si pokladna k tomu, že nemocnici veřejné dostává se neodůvodněného zisku tím, obdrží-li v takovém případě plnou náhradu léčebného dle sazby pro poslední třídu platné, i když sama platí onomu cizímu ústavu za nemocného méně, jest k tomu podotknouti, že dle jasného ustanovení cit. §u 8, odst. 3 nem. zák. jsou nemocenské pokladny všeobecně povinny hraditi léčebné veřejným nemocnicím »podle poslední třídy«. Ošetřovací taxa jest poplatkem za ošetřování ve veřejném ústavě, který platiti sluší dle platné sazby, tedy nehledíc ke skutečnými výdajům v konkrétním případě (kteréžto výdaje ostatně při odevzdávání nemocných pražskou všeobecnou nemocnicí do ošetřování v nemocnici Milosrdných sester neomezují se na smluvené léčebné, ježto všeobecné nemocnici vznikají vedle toho zajisté i náklady správní.) Převyšuje-li v jednotlivých případech sazba ošetřovací skutečný náklad, v jiných pak jej kryje jen z části, jest to pouhým důsledkem plynoucím, z podstaty sazby léčebné, jakožto ekvivalentu průměrného, dle platných norem (srv. zejm. srv. zejm. výn. min. vnitra 10. dubna 1857 č. 10946 vl. věstník r. 1857, odd. 2. čís. 21, § 17 zák. z 5. března 1888 č. 19 z. z.) zjištěného nákladu za ošetřovací den.

Citace:

č. 111. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1920, svazek/ročník 1, s. 248-250.