Č. 99.

Vyživovací příspěvek: Tvrdí-li strana ve správním řízení skutečnosti, které odůvodňují nárok na alimentaci, není třeba, aby uplatnila výslovně nárok alimentační.
(Nález ze dne 14. května 1919 č. 1151.)
Prejudikatura: srovn. nález č. 46 této Sbírky.
Věc: Marie Fischingerová z Dobré Vody (adv. Dr. Josef Oesterreicher z Nových Hradů) proti Zemské vyživovací komisi v Praze o vyživovací příspěvek. Výrok: Naříkané rozhodnutí zrušuje se pro vadnost řízení.
Důvody: Naříkaným rozhodnutím zamítnut byl nárok stěžovatelem na vyživovací příspěvek z důvodu povolání jejího syna, poněvadž její výživa vzhledem k výnosu hospodářství nebyla na výdělku povolaného závislá a není ohrožena.
Nejvyšší správní soud uvážil rozhoduje o stížnosti proti tomuto rozhodnutí podané takto:
Žalovaný úřad vycházel ze skutkového předpokladu, že jest stěžovatelka vdovou, majitelkou hospodářství v ceně 4000 K s pozemky ve výměře asi jednoho jitra a že má vedle toho hotové jmění 9140 K.
Jak ze spisů zřejmo, bylo skutečně okresní vyživovací komisí zjištěno v měsíci červnu r. 1915, že měli tehdy manželé Pischingerovi v záložnách uloženo 9140 K.
Leč od té doby nastaly dle údajů stěžovatelčiných v žádosti ze dne 30. října 1917 a v odvolání proti zamítavému rozhodnutí okresní vyživovací komise obsažených v poměrech jejích potud změny, že stěžovatelka jednak jest pro svou churavost schopna vykonávati toliko lehčí práce a jednak nemocí a úmrtím manžela pozbyla větší části svých úspor.
Ačkoliv pro posuzování nároku na vyživovací příspěvek jest dle § 2. odst. 1. zák. z 27. července 1917 č. 313 ř. z. rozhodno, byla-li žadatelka v době, kdy odcházel povolaný k činné službě vojenské, na jeho práci neb výdělku závislá, třeba v daném případě uvážiti, že strana ve své žádosti i v odvolání uváděla, že upadla po úmrtí svého manžela v nouzi, a že poukazovala k tomu, že by povolaný nenechal nyní svou matku strádati. V těchto údajích lze spatřovati uplatňování nároku alimentačního proti povolanému dle 3. odstavce § 2 zmíněného zákona a byl úřad vzhledem k tomu povinen, z moci úřední vyšetřiti, jsou-li zde předpoklady pro nárok alimentační ve smyslu § 154 o. z. o. a jmenovitě novým šetřením za spolupůsobení strany alespoň přibližně zjistiti, jaký výnos asi její malá živnost poskytuje, a zdali jsou údaje strany o značném úbytku její hotovosti pravdivý a výživa proto ohrožena.
V opomenutí takových vyhledávání shledal nejvyšší správní soud podstatnou vadu řízení, pro kterou slušelo naříkané rozhodnutí ve smyslu § 6 zákona o správním soudě zrušiti.

Citace:

č. 99. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1920, svazek/ročník 1, s. 221-222.