Č. 244.

Zabrání skladiště: * Použitím místností pro uschování obílí a mlýnských výrobků dle § 23 min. nař. ze dne 26. května 1917 č. 235 ř. z., rozumí se i zabrání těchto místností, pokud majitel místností těch k řečenému účelu nepoužívá. Předmětem zabrání může býti i takové příslušenství, jež slouží k řádnému technickému užívání místností skladních pro uschování obilí a mlýnských výrobků. (Nález ze dne 21. listopadu 1919 č. 5747.)
Věc: Mořic a Kamila Pickovi v Žirovnici (adv. Dr. Rudolf Bermann z Jřndř. Hradce) proti okresní politické správě v Jindřichově Hradci (zast. min. taj. Drem. Boh. Novákem, za stranu spolužalovanou Družstvo rolnického skladiště v Jindřichově Hradci adv. Dr. Zd. Stibic z Prahy) o zabrání skladiště a pisárny.
Výrok: Naříkané rozhodnutí zrušuje se, pokud jde o zabrání kancelářských místností, jako nezákonné; pokud jde o zabrání skladiště, zamítá se stížnost jako bezdůvodná.
Důvody: Okresní politická správa v Jindřichově Hradci požádala rozhodnutím ze dne 21. června 1919 čís. 15478 v domě stěžovatelově v Jindřichově Hradci č. p. 42/1 dle § 23 ministerského nařízení z 26. května 1917 č. 235 ř. z. kancelářské místnosti a skladiště pro manipulaci s obilím ve prospěch družstva rolnického skladiště v Jindřichově Hradci proti placení dosavadního nájemného.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané, vytýkajíc vadnost řízení a nesprávné použití zákonných předpisů, uvážil nejvyšší správní soud takto:
Dle ustanovení § 23 nař. min. z 26. května 1917 č. 235 ř. z. lze k účelům obchodu s obilím a mlýnskými výrobky použíti skladních místností pro uschování obilí a mlýnských výrobků za náhradu úřadem stanovenou.
Ustanovení toto má zajisté v prvé řadě na zřeteli používání skladních místností v ten způsob, že se majiteli takových místností uloží povinnost, aby přijal obilí a mlýnské výrobky k uschování. Poněvadž však místnosti takové nemohou býti na újmu veřejného zájmu tomuto účelu odejmuty a účel tento nemůže zejména býti zmařen tím, že skladiště není majitelem provozováno, sluší zákonnému zmocnění v cit. nařízení vyslovenému rozuměti v ten smysl, že nepoužívá-li majitel sám místností k účelům skladním, lze použíti jich pro veřejné účely i zabráním. O takový případ se zde právě jedná. Dle stavu spisů je nepochybno. že jde skutečně o místnosti pro uschování obilí a mlýnských výrobků. To ani stížnost nepopírá, tvrdíc pouze, že pravidelně nebylo místností těch k řečenému účelu používáno, kteréžto tvrzení nebylo ostatně ani v řízení správním uplatňováno a nelze tudíž k němu již dle předpisu § 5 zák. o správním soudě přihlížeti.
Není také sporno, že stěžovatelé jako majitelé řečených místností sami nepoužívají, a že pravoplatnou výpovědí danou dosavadnímu nájemníku, totiž družstvu rolnického skladiště v Jindřichově Hradci, jež jich k obchodu s obilím a mlýnskými výrobky užívalo, měly místnosti ty řečenému účelu býti odňaty. Namítá-li stížnost, že nebylo vyšetřeno, že jsou po ruce jiné vhodné místnosti, jest to okolnost bezvýznamná, neboť zákon neustanovuje žádných bližších předpisů o výběru skladních místností. Po zákonu stačí, že jde o místnosti dle zákona kvalifikované.
Z téhož důvodu je lhostejná i otázka, jakou měrou jsou místnosti k uschování obilí vhodný.
Stěžovatelé namítají dále, že se rozhodnutím žalovaného úřadu maří účinnost pravoplatného rozsudku soudního, dle něhož dosavadní nájemník jest povinen místnosti, o něž jde, 30. červnem 1919 vykliditi. Námitku tuto neshledal nejvyšší správní soud důvodnou, neboť naříkané rozhodnutí nijak se nedotýká účinků soudního rozsudku a není jím soukromo-právní poměr mezi stěžovateli a družstvem vůbec dotčen. Naříkaným rozhodnutím navazuje se nový poměr na základě titulu veřejnoprávního, a jen z tohoto titulu bude nadále místností skladních k uschování obilí používáno, nikoli již z titulu nájemní smlouvy.
Naříkaným rozhodnutím byly však výslovně zabrány nejen místnosti skladní, nýbrž i místnosti kancelářské.
Pro zabrání kancelářských místností jako takových není však v citov. nařízení žádného zákonného základu.
Zejména nelze místnosti kancelářské zabrati jenom proto, že jest jich zapořebí k účelu komisionářství aneb pro nějaký jiný účel než jest uschování obilí a mlýnských výrobků.
Zdali však místnosti jako kancelářské označené jsou snad v daném případě příslušenstvím místností skladních, sloužícím k řádnému technickému užívání místností skladních pro uschování obilí a mlýnských výrobků, nebylo vyšetřeno.
Že se tak nestalo, bylo zaviněno tím, že žalovaný úřad vycházel, vydávaje naříkané rozhodnutí, z mylného právního názoru, že lze zabrati i místnosti kancelářské, dosud spolu s místnostmi skladními používané, a slušelo proto nař. rozhodnutí v tomto bodě jako zákonu odporující zrušiti.

Citace:

č. 244. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1920, svazek/ročník 1, s. 498-500.