Č. 215.

Domovské právo. K otázce nabytí domovského práva dle starších předpisů.
(Nález ze dne 22. října 1919 č. 5206.)
Věc: Obec Dobřany proti zemské správě politické v Praze o domovskou příslušnost Pavly a Anny Hejzlarových.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Naříkaným rozhodnutím zemské správy politické v Praze ze dne 22. února 1919 bylo zamítnuto odvolání stěžovatelky z rozhodnutí okresního hejtmanství v Novém Městě n. M., jímž bylo nalezeno, že zemřelá Pavla Hejzlarová a její nemanželská dcera Anna Hejzlarová mají právo domovské v obci Dobřanech.
Rozhoduje o stížnosti podané obcí Dobřanskou proti tomuto rozhodnutí na nejvyšší správní soud veden byl soud ten těmito úvahami:
Při řešení otázky příslušnosti zemřelé Pavly Hejzlarová a její nezletilé nemanželské dcery Anny jest rozhodno, kam příslušným byl otec Pavly Hejzlarové František Hejzlar, než dne 19. května 1914 přijat byl do svazku obce Zlaté Olešnice. Nepopíráť ani stěžovatelka, že od toho závislou jest i domovská příslušnost dcery jeho Pavly a její nezletilé nemanželské dcery Anny Hejzlarové, poněvadž na domovské příslušnosti těchto dvou přijetí Františka Hejzlara do svazku obce Zlaté Olešnice, stavší se dne 19. května 1914, tedy v době, kdy Pavla Hejzlarová byla již zletilou, nemohlo ničeho měniti.
František Hejzlar je v držení domovského listu ze dne 5. prosince 1880 č. 26, kterým obec Dobřany potvrdila, že v obci té má domovské právo.
Domovský list vystaven byl za platnosti zákona z 3. prosince 1863 č. 105 ř. z. a poněvadž forma jeho zákonným předpisům vyhovuje, stvrzuje se jím ve smyslu § 32 cit. zákona, že osobě, jíž byl vydán, v obci, která jej vydala, domovské právo přísluší. Bylo tedy dle tohoto domovského listu formelně správného pokládati až do r. 1914 Františka Hejzlara za příslušníka obce Dobřan. Námitka, že prý list domovský poukazuje poznámkou »z Nedvězí« na to, že obcí domovskou Františka Hejzlara bylo vlastně Nedvězí, jest bezpředmětnou, ježto list onen tvrzené poznámky nemá.
Ovšem stává se domovský list ve smyslu § 35 cit. zák. neplatným, dokáže-li obec, že majitel domovského listu v době vystavení jeho v jiné obci měl právo domovské. Stěžovatelka již v řízení administrativním tvrdila, že domovský list vystaven byl omylem a neprávem a že František Hejzlar v době vystavení domovského práva měl domovské právo v obci jiné. Úřady správní zavedly opravdu na tvrzení toto obsáhlé šetření, aby zjistily, zda a pokud obsah domovského listu právnímu stavu odpovídal. Výsledek tohoto Šetření však v žádném směru stanovisko stěžovatelčino nepotvrdil.
Při řešení otázky, kam František Hejzlar až do přijetí svého do Zlaté Olešnice byl příslušen, je především sporno, zda František Hejzlar, dne 17. července 1845 jako nemanželský syn Alžběty Hejzlarové v Bystrém narozený, nabyl sňatkem své matky s Ignácem Štěpem, uzavřeným dne 16. října 1845, domovského práva své matky, která provdáním nabyta domovského práva v domovské obci svého manžela, kterou nesporně byla stěžující si obec Dobřany, tehdy ovšem ještě spojená s obcí Nedvězí.
Žalovaný úřad v rozhodnutí svém vyslovil, že František Hejzlar sporu s nemanželskou svou matkou domovského práva v Dobřanech nabyl, a to úplně právem.
Konskripční patent z 25. října 1804, a jedině ten a nikoli pozdější zákony je rozhodným, v odst. 3 § 6 nařizoval, že nemanželské děti zaneseny býti mají do konskripčního listu matky a dle § 25 téhož patentu měla manželka býti zanesena do konskripčního listu »hlavy rodiny« (des Hausvaters), tedy manželova. Z toho plyne, že František Hejzlar, který také, jak sám udal, žil do 12. roku svého u rodičů svých. t. j. u Ignáce Štěpa a jeho manželky, což ostatně pro rozhodnutí není směrodatným, sledoval nemanželskou svoji matku, když tato sňatkem nabyla domovského práva v domovské obci svého manžela, v jejím právu domovském a stal se tak příslušníkem obce Dobřan, tehdy ovšem s Nedvězí spojené. Stěžovatelka uváděla dále, že František Hejzlar byl v době mezi r. 1845—1880 bez domovského listu a že tedy dle cís. pat. ze dne 17. března 1849 § 12 lit. b) nabyl práva domovského tam, kde po 4 léta bez takového výkazu byl trpěn. Kde však František Hejzlar tímto způsobem domovského práva nabyl nebo nabýti měl, to stěžovatelka v administrativním řízení ani ve stížnosti vůbec neuvedla a výsledky šetření tvrzení její nejen nepotvrdily, nýbrž přímo je vyvrací.
Jednati mohlo by se pouze o dobu, po kterou cit. ustanovení § 12 cis. pat. ze 17. března 1849 č. 170 ř. z. platilo, tedy, jak odvolání samo uvádí, o dobu mezi r. 1849—1859. A v této době, jak vyplývá z podání stěžující si obce samé ze dne 10. července 1918. žil František Hejzlar až do roku 1857 u své matky a jejího manžela a teprve v r. 1857 odešel do služby na Šediviny (obec Plasnice), kde pobyl tři roky. Plyne tedy již ze šetření stěžovatelkou samou provedeného, že František Hejzfar dle § 12 cis. pat. ze 17. března 1849 č. 170 ř. z. nikde domovského práva nabýti nemohl, poněvadž se po dobu platnosti tohoto zákona mimo obec Dobřany po dobu 4 let nikde nezdržoval.
Stěžovatelka tvrdí dále, že František Hejzlar, kdyby vůbec vzhledem k výše uvedeným námitkám o příslušnosti jeho do obce Dobřan mohla býti řeč, nebyl by příslušníkem obce Dobřan, nýbrž příslušníkem obce Nedvězí, která vznikla rozdělením obce Dobřan v obec Dobřany a Nedvězí.
Stran tohoto tvrzení sluší poukázati na ustanovení § 4 zákona z 3. prosince 1863 č. 105 ř. z. Poněvadž František Hejzlar ani Pavla Hejzlarová v r. 1912 již v žádné z obcí rozdělením vzniklých nebydleli, obdrželi dle cit. předpisu právo domovské v oné obci, která obdržela území, ve kterém František Hejzlar před odstěhováním se ze spojené tehdy ještě obce Dobřan posléze bydlel. František Hejzlar udal při výslechu svém dne 5. prosince 1917 i při výslechu svém, provedeném při šetření, které zavedla stěžovatelka sama, že bezprostředně, než se z Dobřan vystěhoval, bydlel po 4 roky u Ludvíka Obsta v Dobřanech č. 7. Že by území, na kterém domek č. 7 v Dobřanech stál, nebylo připadlo při rozdělení k území stěžující si obce Dobřan, tato netvrdí a nikdy netvrdila. Obdržel tedy František Hejzlar v době rozdělení obcí Dobřany a Nedvězí domovské právo v nově utvořené obci Dobřanech, protože než se ze spojených dříve obcí Dobřan-Nedvězí odstěhoval, bydlel v territoriu připadlém při rozdělení obci Dobřanské.
Popírá-li stížnost věrohodnost udání Františka Hejzlara o místě posledního pobytu jeho ve spojených obcích Dobřanech-Nedvězí a vidí-li vadnost řízení v tom, že v tom směru nebylo zavedeno dalšího šetření, sluší poukázati k tomu, že se stěžovatelka sama v podání svém 10. července 1918 dovolala pouze výslechu Františka Hejzlara, že tento dvakráte slyšen, místo svého posledního pobytu stejně udal, že tvrzení stěžovatelčino stran poznámky z Nedvězí na domovském listu odporuje spisům a stěžovatelka nikde určitě neuvedla, kde v Nedvězí František Hejzlar před odstěhováním se ze spojené obce Dobřan-Nedvězí bydlel. Nelze tedy v tom, že žalovaný úřad spokojil se v tom směru ničím nevyvráceným seznáním Františka Hejzlara, shledati neúplnosti nebo vady řízení, a to tím méně, když dle administrativních spisů obec Dobřany a nikoli Nedvězí v roce 1914 o přijetí Františka Hejzlara do svazku obce. Zlaté Olešnice byla zažádala.
Konečně vidí stížnost neúplnost řízení v tom, že nebylo vyšetřeno, zda František Hejzlar nenabyl v době do r. 1914 jinde práva domovského. Výtka tato je vyvrácena tím, co svrchu při vývodech o průvodní moci domovského listu bylo uvedeno.
Je tedy, jak uvedeno, bezvadným šetřením prokázáno, že František Hejzlar, než nabyl ve smyslu zákona z 5. prosince 1896 č. 222 ř. z. domovského práva ve Zlaté Olešnici, měl domovské právo v Dobřanech.
Poněvadž pak — jak je nesporno — dcera jeho Pavla Hejzlarová a nezl. její nemanželská dcera Anna nenabyly spolu s ním nového tohoto domovského práva aneb jinak způsobem původním jiného práva domovského, nýbrž zůstaly příslušnými tam, kde on dříve příslušným byl, je stížnost bezdůvodnou a bylo ji zamítnouti.

Citace:

č. 215. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1920, svazek/ročník 1, s. 439-441.