Č. 202.

Dávka z přírůstku hodnoty nemovitostí (Čechy): * Lhůta, kterou dle § 17 čes. řádu dávk. vyměřovací úřad určil straně k podání vysvětlivek o určitých skutečnostech, pro uložení dávky závažných, není preklusivní a nemůže tedy úřad vysvětlivky podané po uplynutí takové lhůty jedině z tohoto důvodu pominouti.
(Nález ze dne 14. října 1919 č. 4416.)
Prejudikatura: víd. nál. ze dne 1. října 1914 č. 9550, Budw. č. 10475 A (Slezsko), ze dne 4. února 1915 č. 789, Budw. č. 10742 A (Slezsko) a ze dne 30. října 1916 č. 11618, Budw. č. 11575 A (Korutany).
Věc: Albina Hejna ve Velemíně proti zemskému správnímu výboru v Praze o dávku z přírůstku hodnoty nemovitostí.
Výrok: Naříkané rozhodnutí zrušuje se jako nezákonné.
Důvody: V přiznání k dávce z přírůstku hodnoty nemovitostí zapsaných ve vl. 318 poz. knihy Litěchovické, pak 31 a 192 poz. knihy Dubkovické, udala stěžovatelka jako vpočítatelné náklady dle § 9 dávk. řádu stavbu domu penízem nejméně 14000 K a stavbu stájí 2013 K 05 h. Vyzvání dle § 17 řádu dávk. vyhověla stěžovatelka jen z části, tvrdíc, že účtů a rozpočtů stavby nemá. Proti vyšetřenému a jí sdělenému nákladu na stavbu domu 6340 K uvedla v čas opodstatněné námitky a žádala soudní odhad dle § 18, neuzná-li se jí celých 14000 K.
Po opětném šetření byla vyzvána dle § 17, aby do 14 dnů sdělila další podrobný podklad pro ocenění těchto nákladů, sice že se vyměří dávka z moci úřední, a sděleno jí, že soudní odhad tu místa nemá. Stěžovatelka neodpověděla ve lhůtě 18. května 1918 skončivší, nýbrž podala u úřadu vyměřovacího až 21. května žádost o prodloužení lhůty o 14 dnů, možno-li však o 4 neděle do 15. června 1918, načež došlo 13. června 1916 její vyjádření, obsahující data úřadem na ní žádaná, při čemž s podrobnými výpočty uvedeny připočítatelné náklady stavební ve výši 23332 K 10 h. Vyřízení o žádosti za lhůtu nebo o opožděném vyjádření se stěžovatelce nedostalo.
Do platebního rozkazu z 11. července 1918 č. N 382176—3212/1918, vyměřujícího jí dávku 1635 K 60 h na podkladě nákladů na stavbu domu 6340 K a stájí 2013 K 05 h připočítaných dle § 9 dávk. řádu k ceně nabývací, stěžovala si Albina Hejna, vytýkajíc, že neprávem nepřihlédnuto ani k prvým námitkám ani k druhému vyjádření o vpočitatelných nákladech, byla však naříkaným rozhodnutím zamítnuta, poněvadž k jejímu vyjádření pro nedodržení stanovené 14denní lhůty právem nepřihlížel vyměřovací úřad, když teprve po uplynutí této lhůty došla 21. května 1918 žádost o prodloužení této lhůty a 13. června 1918 vyžádané vyjádření.
Stížnost v podstatě vytýká, že úřad neprávem nepřihlížel k údajům strany uvedeným v podání z 11. června 1918. Této námitce bylo dáti za pravdu. Žalovaný úřad odůvodňuje pominutí údajů strany o zvýšených nákladech, které v tomto podání učinila, jedině tím, že podání došlo vyměřovacího úřadu teprve 13. června 1918, tedy po uplynutí lhůty úřadem vyměřené. Vychází tudíž naříkané rozhodnutí ze zásadního názoru, že lhůta, kterou vyměřovací úřad dal straně ve smyslu § 17, odst. 1 řádu dávk. za tím účelem, aby podala vysvětlení o určitých skutečnostech závažných pro uložení dávky, je lhůtou preklusivní, a že tedy nelze hleděti na skutková udání, která strana učinila teprve po uplynutí této lhůty.
Nejvyšší správní soud nemohl tento názor sdíleti. Že by promeškání lhůty dle § 17 úřadem určené k podání vysvětlivek o skutečnostech závažných pro uložení dávky způsobilo, že by strana se všelikými skutkovými údaji a průvody, kterých ve stanovené lhůtě nepřednesla, byla prekludována, zákon nestanoví. Není-li tu však takového výslovného předpisu zákona, nelze účinek tento předpokládati, kdyžtě v administrativním řízení všeobecně zásada preklusivnosti lhůt uznána není, a naopak platí zásada, že pokud zákon nestanoví úchylky, lze nové skutečnosti a průvody přednášeti v kterémkoli stadiu správního řízení. Zákon v § 17. sleduje nepochybně úmysl, aby zjištěna byla stran skutečností závažných pro uložení dávky materielní pravda. Připouští-li přes to, aby úřad straně vyměřil k podání potřebných vysvětlivek lhůty, činí tak jenom proto, aby na stranu působen byl nátlak, by liknavostí svou předepsání dávky nezdržovala, a zmocňuje úřad, aby po bezvýsledném uplynutí lhůty přikročil k předpisu dávky na základě skutečností zjištěných do té doby, nezbavuje ho však povinnosti, aby hleděl vyšetřiti materielní pravdu i bez spoluúčinnosti strany, a tím spíše ovšem přihlédl i k dalším údajům strany, které byly učiněny až do rozhodnutí úřadu, třebas teprve po uplynutí vyměřené lhůty.
Názor tento má také oporu v řádu o vybírání dávky samém, jenž v § 18, odst. 4 shledává nutným, výslovně stanoviti pro řízení v tomto paragrafu upravené preklusivnost lhůty tam zmíněné, z čehož lze a contrario souditi, že lhůtám § 17 tohoto účinku přiznati nechtěl. Posílen je tento úsudek dále okolností, že do § 17 českého řádu dávkového nebylo pojato ustanovení podobné, jako má odst. 2 § 17 řádu moravského, který stanoví, že momenty, na jichž základě strana domáhá se nějaké výhody při vyměření dávky, nutno uvésti v přihlášce, s tou sankcí, že jinak nevezme se na ně zřetel. Ježto žalovaný úřad, opíraje se jedině o mylný právní názor, že lhůta určená jím straně k podání vysvětlivek je lhůtou preklusivní, nevzal zřetele k údajům strany učiněným v jejím podání z 11. června 1918, bylo naříkané rozhodnutí jako nezákonné zrušiti, aniž bylo potřebí zabývati se ostatními námitkami, které strana ve stížnosti své uplatňuje.

Citace:

č. 202. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1920, svazek/ročník 1, s. 415-417.