Č. 32.

Honební právo (Čechy): 1. Souvislost honitby nesprostředkuje se podélným směrem veřejných cest. Ustanovení § 2, odst. 3 hon. zák. předpokládá, že pozemky honební leží po obou stranách komunikačního území, takže by tvořily skutečný celek, kdyby jimi cesta nebo silnice nevedla, a že se lze dostati s jednoho na druhý aspoň na některém místě pouhým překročením oné komunikace napříč. — 2. Pozemky zapsané v seznamu veřejného statku jakožto »náves« jest na roven klásti veřejným cestám zmíněným v § 2, odst. 3 hon. zák. 3. Enklavy přikázati jest od začátku nejbližšího honebního roku (1. února), i když honitba na pozemcích enklavovaných propachtována jest ještě na dobu delší. — 4. Pozemky zapsané v seznamu veřejného statku jako »náves« nelze pokládati za součást společenstevních pozemků honebních. — V. K otázce legitimace starosty honebního společenstva k podmíní stížnosti jménem honebního výboru na nejv. správní soud.
(Nález ze dne 7. února 1919 č. 795.)
Prejudikatura: K 1. víd. nález ze dne 18. ledna 1908 č. 480, Budw. č. 5659 A, ze dne 21. listopadu 1905 č. 12645, Budw. č. 3939 A, ze dne 25. května 1901 č. 4119, Budw. č. 360 A, ze dne 30. října 1889 č. 3502, Budw. č. 4918; ku 2.: víd. nález ze dne 15. června 1901 č. 4769, Budw. č. 405 A, ze dne 9. dubna 1897 č. 2060, Budw. č. 10 603, ze dne 4. července 1889 č. 2425, Budw. 4786; k 3.: víd. nález ze dne 7. března 1912 č. 2971, Budw. č. 2787 A, ze dne 5. října 1909 č. 8735, Budw. č. 6914 A, ze dne 8. dubna 1904 č. 275, ze dne 19. září 1888 č. 2332, Budw. č. 4232; k 4.: ze dne 29. září 1905 č. 10 400, Budw. č. 3786 A.
Věc: Honební výbor v Dobřichově, zastoupený starostou Karlem Křížem (adv. Dr. Jan Baxa z Kouřimi) proti Zemské správní komisi království českého, (za súčastněnou stranu, velkostatek liechtensteinský adv. Dr. Jindřich Vaníček z Prahy) o úpravu honebních poměru.
Výrok: Stížnost zamítá se jako bezdůvodná. Důvody: Dne 28. prosince 1916 byla společenská honitba v Dobřichově pronajata ve veřejné dražbě Dru. Šupichovi, advokátu v Praze, na období 6 let dnem 1. února 1917 počínající za roční nájemné 206 K.
Podáním ze dne 28. května 1917 oznámila správa velkostatku Radími okresnímu výboru v Kouřimi, že zjistila dodatečně, že pouze trať souvislých pozemků od regulované Výrovky i od obce na sever ležící ve výměře 140 ha 33a 73m2 vyhovuje podmínkám § 4 hon. zák. čes. pro společenskou honitbu daným, kdežto trať další, »Pičhora« zvaná, tvoří, cíle § 5 hon. zák. enklávy v samostatné honitbě velkostatku a je dělena pozemky velkostatku ve dvě, správně tři plochy: jednu s výměrou 77 ha 22a 29m2, označenou krátce jako »skupina 1.« a další plochy označené jako 2a s výměrou 18 ha 97a 11m2 s 2b s výměrou 9 ha 2a 86 m2. Správa velkostatku žádala z toho důvodu za přidělení trati »Pičhory« jako enklávy k vlastní honitbě velkostatku a za vyměření příslušné kvóty nájemného.
Při místní komisi dne 19. července 1917 prohlásil zástupce honebního výboru, že se severní trati nad Výrovkou lze se na trať čís. 1. dostati tím způsobem, že se s pozemku č. kat. 9 přejde na pozemek č. kat. 8, dále postupně na č. kat. 607/2, 630, 607,3, 607/1, 607/5, 40, 39/2 a 605, kterýž souvisí již s ostatními pozemky skupiny 1.
Zástupce velkostatku namítal, že skupiny 1., 2a, b spolu nesouvisejí a nemají samy o sobě vlastnosti společenské honitby, že parcela č. kat. 40 (zahrada) jest ohrazena zdivem a plotem dřevěným i živým, takže přes ni nelze přecházeti s č. kat. 607/5 na 39/2, že pozemky, č. kat. 630. 607 2. 607/3 607/4, 607/1, 607/5, 608, 607/7 až 607/13 jsou v katastru vesměs označeny jako veřejný statek, náves, že tvoří v celku svém dlouhou a úzkou ulici (cestu), která vede obcí v délce přes 300 m a kterouž tedy není přípustno sprostředkovati souvislost severní části honitby s oněmi enklávami, a konečně, že řečená náves přiléhá s jedné strany k samostatné honitbě velkostatku v Dobřichově a tudíž nelze dle § 2 hon. zák. mluviti o tom, že jde o pozemky domněle ke společenské honitbě patřícími.
Výměrem ze dne 7. září 1917 čís. 855 okresní výbor v Kouřimi zamítl žádost velkostatku s odůvodněním, že pozemky za enklávy požadované jsou souvislé se severním dílem honitby Dobřichovské tak, jak to při jednání na místě samém bylo uvedeno. Námitka, že zahrada č. kat. 40 svým ohrazením ruší volný přechod, není odůvodněna, protože ohrazení to není ani trvalé ani úplné. Také námitka stran návsi nebyla uznána za důvodnou, protože dle § 2 hon. zák. návsi, sloužící veřejné komunikaci, pokládati sluší za veřejné cesty, které neruší souvislost honitby.
Ve stížnosti do tohoto usnesení vlastníkem velkostatku Radimského podané bylo kromě toho, co uvedeno jest výše, ještě dále vytčeno, že spojitost skupiny 2. se skupinou 1. a s ostatními pozemky společenské honitby nebyla při komisionelním šetření vůbec ani tvrzena ani zjišťována a že souvislost skupiny 1. s pozemky severními je možná jen tím, že se přejíti musí po délce parcely č. kat. 607/2, ležící mezi veřejnou silnicí a zahradou velkostatku č. kat. 23, pak po délce parcely č. kat. 607/3, která tvoří úzký, několik set metrů dlouhý pruh podél silnice č. kat. 630.
Zemská správní komise král. Českého rozhodnutím ze dne 21. prosince 1917 č. 126065/1 zrušila usnesení okresního výboru a přikázala po- zemky, o něž jde (trať 1. a 2a, b), kromě pozemku č. kat. 453, na dobu 6 let, počínajíc dnem 1. února 1918 jako enklávy k vlastní honitbě velkostatku za náhradu dle § 7 hon. zák., jejíž vyměření uložila okresnímu výboru; mimo to pak uložila okresnímu výboru, aby rozhodl o výkonu myslivosti na pozemku č. kat. 453 v Dobřichově jakožto na enklávě ve smyslu §§ 5, 7 a 17 hon. zák.
V důvodech poukazuje se k tomu, že skupina pozemků 2a, b, vyjma č. kat. 453, 461 a 462, jest oddělena od ostatních pozemku společenské honitby pozemky velkostatku, tvořícími nesporně části vlastní honitby velkostatku tak, že s oněmi pozemky ve smyslu § 2 hon. zák. naprosto nesouvisí a nutno ji vzhledem k výměře pod 115 ha považovati za enklávu, která s honitbou velkostatku nejvíce hraničí, pročež držitel této vlastní honitby má dle § 5 cit. zák. právní nárok, by mu byla k jeho honitbě přikázána. Totéž platí o pozemcích č. kat. 461 a 462, vlastní honitbou velkostatku obklíčených, kdežto pozemek č. kat. 453 bylo sice nutno z týchž důvodů prohlásiti za enklávu, ale rozhodnutí o výkonu honitby bylo uložiti okresnímu výboru, poněvadž ze spisů není zřejmo, zda pozemek ten skutečně nejvíce hraničí s vlastní honitbou velkostatku. Pozemky skupiny 1. nemohou tvořiti část společenské honitby v Dobřichově z té příčiny, že nejsou po rozumu § 2 hon. zák. souvislé s nesporným územím společenské honitby. Jeť nesporno, že za příčinou dosažení souvislosti mezi nimi musilo by se jíti po délce pozemků č. kat. 607/2, 607/3 a 607/5, zapsaných v seznamu veřejného statku vesměs jako náves. Ale pozemky, kterými jdou cesty nebo silnice a jiné podobné komunikace, k nimž čítati sluší i parcely označené v seznamu veřejného statku jako náves, lze pokládati ve smyslu § 2 hon. zák. za nepřerušené jen tehdy, když k umožnění souvislosti stačí jíti kolmo na směr oněch komunikací, když tedy pozemky, o jejichž souvislost se jedná, jsou jimi proťaty, neboť komunikace veřejné sice souvislosti honební neruší, ale samy nemohou také nikdy chybějící souvislost sprostředkovati. Při tom nebylo ani přihlíženo k otázce, zda souvislost není přerušena také pozemkem č. kat. 40, jehož ohrazení nebylo při místním šetření přesně zjištěno. Stížnost k bývalému správnímu dvoru soudnímu podaná vytýká tomuto rozhodnutí nesprávné použití zákona a podstatné vady řízení. dovozujíc,
1. že zákon honební nikde nestanoví, jak vykládati sluší pojem souvislosti v § 4 zmíněné; zní zcela všeobecně i není tedy rozhodno, jde-li se po délce nebo přes šíři spojovacích pozemků, záleží jen na tom. jak jsou dotčené pozemky honební od sebe vzdáleny a lze-li souvislost mezi nimi uskutečniti bez obtíží, jako právě v daném případě. Proto dlužno i skupinu 2. pokládati za souvislou s honitbou společenskou.
2. Lze-li na určitých pozemcích vykonávati honitbu, aniž se vkročí na pozemek přikázaný jinému samostatnému území honebnímu. jest všecky pozemky takto spojené pokládati za souvislé. Padá také na váhu, že pozemky sprostředkující souvislost mezi nespornou společenskou honitbou Dobřichovskou a skupinou 1. jsou veřejným statkem, tedy majetkem obce (§ 288 o. z. o.), přenechaným k užívání všem příslušníkům obce, a proto nejen sprostředkují spojení mezi jednotlivými pozemky, nýbrž tvoří i součást honitby společenské a patří tedy k honitbě té. Za nesprávné pokládá stěžovatel rozhodnutí naříkané i v tom směru, že byly skupiny 1. a 2. (vyjma č. kat. 453), přikázány k honitbě velkostatku již od 1. února 1918, neboť na nich byla honitba veřejnou dražbou již pronajata pravoplatně na dobu 6 let od 1. února 1917, pachtýř nabyl tím nesporného práva i na těchto pozemcích honiti a nelze mu je odníti jednostranným prohlášením jedné smluvní strany, třebas šlo o poměry veřejného práva. Nehledě k nebezpečí sporu, jež se z toho pro honební společenstvo podává, odporuje výrok naříkaný také § 17 hon. zák., který nařizuje, že enklávy a částky pozemků mají býti přikazovány k honbě na touž dobu, na kterou se myslivost pronajímá. Když tedy právo honební bylo pravoplatně pronajato na 6 let, počínajíc dnem 1. února 1917, mohly býti pozemky přikázány k honitbě velkostatku od 1. února 1918 pouze tehdy, kdyby se tak bylo stalo přede dnem dražby. To však se nestalo, i bylo by bezprávím, kdyby se získané právo nájemci mělo odníti, zvláště když dražba se konala v předpokladu, že ony pozemky sporné patří k honitbě společenské, když pachtovné za honitbu na nich vykonávanou bylo vyměřeno a zaplaceno a když správě velkostatku byla okolnost ta dobře známa a ona námitek nečinila. Mlčením vzdala se nároku reklamovati právo to pro sebe.
Nejvyšší správní soud zabýval se především otázkou popírané legitimace starosty honeb. výboru k podání stížnosti a dospěl k přesvědčení, že námitka zemskou správní komisí v tom směru přednesená není odůvodněna. Stížnost je dle svého obsahu i slovného znění podána hon. výborem v Dobřichově. Je sice podepsána pod předtiskem »Honební výbor v Dobřichově jen Karlem Křížem s dodatkem »starosta«, ale plnou moc, kterou honební výbor v Dobřichově udělil zástupci Dru J. Baxovi a která je připojena ku stížnosti, tímto zástupcem spolupodepsané, podepsaly tři osoby, totiž vedle starosty Kříže ještě Jan Musil a Jan Sládek. Dle § 8 hon. zák. čítati má honební výbor 3—5 členů. I když by se tedy honební výbor v Dobřichově skládal z přípustného nejvyššího počtu členů, totiž pěti, byl by podpisem tří jeho členů na plné moci právního zástupce jasně prokázán projev vůle většiny členů jeho, pro usnášení rozhodné, že má k uhájení práv honebního společenstva nastoupena býti cesta stížnosti. Všecky pochybnosti v tom směru byly ostatně odstraněny tím, že zástupce stěžovatelův předložil při ústním líčení protokol sepsaný o schůzi honebního výboru Dobřichovského ze dne 7. února 1918, dle něhož usnesení, aby stížnost podána byla, stalo se v přítomnosti starosty a 4 členů jednomyslně.
Stížnost samu shledal nejvyšší správní soud bezdůvodnou, a to z těchto úvah:
Výtku »podstatných nedostatků řízení«, uplatněnou v úvodu stížnosti, stěžovatel vůbec neprovedl. Ježto pak nejvyšší správní soud také jinak nepostřehl v provedeném řízení správním nějakých podstatných vad, netřeba se výtkou touto dále zabývati.
Nezákonnost naříkaného rozhodnutí spatřuje stížnost především v tom, že byly jisté pozemky přiděleny jako enkláva k vlastní honitbě velkostatku. Při tom zůstalo nepopřeno, že pozemky, o něž jde a jež byly označeny jako skupina 1. a 2. a, b, mají výměru v řízení správním uváděnou, k založení samostatného území honebního nepostačující, že jsou obklíčeny komplexem pozemků, patřících k vlastní honitbě velko- statku, a rovněž nepopřeny zůstaly katastrální a knihovní označení, druh kultur a vzájemná poloha parcel č. kat. 8, obecní pastvina, 607/2, náves, 630, silnice, 607/3, veř. statek, náves, 607/1 veř. statek, náves, 607/5 veř. statek, náves, 40, zahrada a 39/2 pastvina. Právě těmito pozemky má dle tvrzení stěžovatelova býti sprostředkována honebněprávní souvislost skupiny 1. se severní nespornou částí společenské honitby, a sice, jak výsledky správního řízení, zejména také mapou je doloženo, po délce pozemků č. kat. 607/2, 607/3 a 607 5, které přiléhají k silnici č. kat. 630 v zastaveném obvodu obce Dobřichova a mají vesměs označení »náves«.
Stížnost stojí na stanovisku, že při správném výkladu předpisu honebního zákona, zejména §§ 2 a 4, je pro honebně-právní souvislost pozemků lhostejno, zda spojení sprostředkuje se po šířce či po délce cest, silnic atd., honebními pozemky probíhajících, že stačí, možno-li jej s jednoho pozemku na druhý přejíti, aniž by se při tom vkročiti musilo na pozemek cizí. Proti tomu dlužno uvésti, že dle zjištěného a nepopřeného stavu věci možno se s pozemků tvořících základní území společenské honitby Dobřichovské, dostati na trať č. 1. jen přes výše uvedené dílce veřejného statku. Dle ustanovení § 4 v souvislosti s § 2 hon. zák. lze však, jde-li o honitbu společenskou, pokládati pozemky za souvislé ve smyslu práva honebního jen tehdy, když s pozemku jednoho gruntovníka možno se dostati na pozemek gruntovníka druhého, aniž zapotřebí vstoupiti na pozemek cizí, t. j. na pozemek, který nenáleží žádnému gruntovníku osadnímu. Lze tedy přihlížeti jen k takovým pozemkům, které jsou v soukromém držení gruntovníků těch, nikoli však ku statku veřejnému, o němž nedá se tvrditi, že náleží některému gruntovníku osadnímu. Poukazuje-li stížnost k ustanovení § 2, odst. 3 hon. zák., dle něhož veřejné cesty a jiné podobné komunikace nepřerušují honebně-právní souvislosti pozemků, sluší namítnouti, že fikce v tomto předpisu obsažená nesahá tak daleko, že by se neexistující souvislost cestou spojující dvě samostatné skupiny pozemků teprve zjednávala. Zákon naopak předpokládá zřejmě, že pozemky ony leží po obou stranách komunikačního území (arg. slova »cesty ..., které jdou těmito pozemky souvislými«) tak, že by tvořily skutečný celek, kdyby jimi cesta nebo silnice nevedla a že se lze dostati s jednoho na druhý aspoň na některém místě pouhým překročením oné komunikace kolmo napříč. Situace takové však dle vlastního seznání stěžovatelova v daném případě není, a proto nelze mluviti o tom, že skupina 1. je souvislá se základním územím společenské honitby.
Nejvyšší správní soud nemohl tedy uznati za protizákonné stanovisko, které zemská správní komise zaujala v naříkaném rozhodnutí a kterým popřena byla honebně-právní souvislost skupiny 1. s nesporným honebním územím společenským. Není-li tu však souvislosti takové, lze tím méně přiznati souvislost tu skupině 2. (včetně parcely č. kat. 453), ležící z a skupinou 1. a oddělené od ní pozemky velkostatku, ve příčině níž se stěžovatel v řízení správním ani nepokusil o důkaz souvislosti a obmezil jen na všeobecnou poznámku, že i skupina tato jest souvislá s honitbou společenstva, protože jest tak blízko ní položena, že souvilost lze velmi snadno sprostředkovati. Když pak pozemky, o něž jde, nemají také výměry potřebné pro samostatnou honitbu společenskou a když polohou svojí tvoří skutečně enklávu v pozemcích velkostatku, což obé zůstalo nepopřeno, nelze brojiti ani proti důsledku, z toho v naříkaném rozhodnutí vyvozenému, pro domnělou nezákonnost.
Pokud se stížnost obrací dále proti určení doby, od které dle naříkaného rozhodnutí přidělení enklávy má býti účinným, neshledal nejvyšší správní soud rovněž, že by tak činila právem. Neboť honební zákon nestanoví lhůty, do které majitel vlastní honitby vznésti má nárok na přidělení enklávy honební. Majitel vlastní honitby může tudíž kdykoli činiti z titulu enklávy nárok na pozemky, jež až dosud spojeny byly s pronajatou honitbou společenskou a nelze tedy z té pouhé okolnosti, že velkostatek právo to před dražbou neuplatnil, vyvozovati, že se ho chtěl vzdáti. Paragraf 3 hon. zák. pak obsahuje donucovací předpis, z něhož vyplývá, že jest okresní výbor povinen, aby stav této zásadě nehovící ihned a bez ohledu na dobu trvajícího snad ještě poměru nájemního odstranil. Úřad jest při tom sice §em 17 obmezen co do termínu pro přidělení enklávy, ale nikoli v tom smyslu, že by se přikázání státi smělo jen na touž — týmž dnem počínající dobu, jako pronájem honitby společenské. V § 17 není vytčeno nijaké junctim mezi pronájmem honitby a přidělením enkláv, nýbrž nařizuje se v něm pouze, že přidělení enklávy má se státi počátkem nového roku honebního (1. února) a trvati nejméně po 6 let za sebou následujících. Právo, jehož nabyl nájemce společenské honitby provedenou veřejnou dražbou, nemůže býti překážkou, aby nárok na přidělení enklávy uplatněn byl teprve za trvání nájmu, neboť předmětem pronájmu honitby mohly býti toliko pozemky vyhovující ustanovení § 4 hon. zák. Jen k takovým pozemkům přísluší honebnímu výboru právo disposiční, nepředcházelo-li opatření, o jakém se zmiňují §§ 5, odst. 3 a 21, odst. 1 hon. zák., čehož v daném případě není. Pachtovní smlouva, vztahující se na pozemky s hlavním územím nesouvislé, které mají výměru pod 115 ha a ke společenské honitbě okresním výborem zvlášť přikázány nebyly, nemá vůbec právního účinku a může proto kdykoliv býti úřadem dozorčím prohlášena za neplatnou.
Naříkaným rozhodnutím bylo posléz okresnímu výboru uloženo, aby o výkonu myslivosti na pozemku č. kat. 453 v Dobřichově jakožto na enklávě potřebné opatření učinil. Pokud snad stížnost směřuje také proti této části rozhodnutí, dlužno ji odmítnouti dle § 5 zák. o spr. s. jako nepřípustnou, protože opatřením tím není dán meritorní výrok o úpravě práva honebního na této parcele a věc tedy ještě v administrativním pořadu instancí není vyřízena.

Citace:

č. 32. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1920, svazek/ročník 1, s. 100-105.