Čís. 79.

Vyživovací příspěvek: 1. Zemská vyživovací komise není oprávněna změniti rozhodnutí okresní vyživovací komise z moci úřední v neprospěch strany; smí rozhodnutí to přezkoumati jen v mezích odvolání podaného oprávněnou stranou. 1 — 2. Částky, které vyplatil berní úřad příslušníkům povolaného na účet vyživovacího příspěvku, aniž jim byly vyživovací komisí přiznány, nespadají pod ustanovení § 8, odst. 4, zák. o vyživ. přisp. z r. 1917. (Nález ze dne 11. dubna 1919 č. 1719.)
Prejudikatura: K 1 víd. nál. ze dne 12. října 1918 č. 10805 a ze dne 21. října 1918 č. 11815, Budw. č. 12215.
Věc: Marie Smutná v Kostelci na Hané proti Zemské vyživovací komisi v Brně o vyživovací příspěvek.
Výrok: Naříkané rozhodnutí zrušuje se jako nezákonné.
Důvody: Po Karlu Smutném, rolníku a spolumajiteli usedlosti o 40 mírách rolí v ceně 30000 K, zadlužené 5000 K, dnem 2. srpna 1914 činnou službu vojenskou nastoupivším, byl po několikerém zamítnutí osmi dětem přiznán dohromady vyživovací příspěvek 3 K denně od 1. ledna 1917. Od 1. srpna 1917 vyplácel berní úřad místo této podpory 12 K denně. Tato zvýšená výplata byla zastavena dnem 1. prosince 1917 a na žádost stěžovatelky o vyplácení vyživovacího příspěvku sděleno, že podpora 3 K denně nebyla zastavena, že však musí bernímu úřadu vrátiti částku, kterou přes tyto 3 K denně od 1. srpna 1917 přebrala. — Zároveň dodáno, že zvýšení na 12 K bylo sice berním úřadem provedeno, že je však okr. vyživovací komise neschválila, nýbrž na dále ponechala pouze vyživovací příspěvek 3 K, poněvadž tímto příspěvkem a výtěžkem poté může býti výživa všech členů rodiny zajištěna. Na odvolání zrušeno toto rozhodnutí jako zákonem neodůvodněné, přiřknuto třem nejmladším dětem počínajíc 1. srpnem 1917 denně po 1 K 60 h a vysloveno, že při příspěvku 12 K jde o nesprávně vyplácenou zálohu, na kterou ustanovení § 8 zákona ze dne 27. července 1917 nelze vztahovati.
Stížnost vytýká rozhodnutí tomu nezákonnost.
Nejvyšší správní soud shledal odůvolněnou námitku stížnosti, že zemská vyživovací komise nebyla vůbec oprávněna, aby restringovala počet oprávněných, že směla rozhodnouti jen v mezích odvolacího petitu, neboť třeba dle § 7, odst. 1 zákona ze dne 27. července 1917 č. 313 ř. z. jak okresní tak zemské vyživovací komise povolány jsou, aby rozhodovaly o nároku na vyživovací příspěvek, aby vyživovací příspěvek poukazovaly, zastavovaly a přehled o něm vedly, tož přece se tak díti muže jen v mezích místní dočasné a věcné příslušnosti, ministerstvem zemské obrany určené.
Vzhledem k tomu, že není zákonného předpisu, který opravňuje zemskou vyživovací komisi ku přezkoumání rozhodnutí okresní vyživovací komise z moci úřední, dlužno dle zákona a všeobecných pravidel právních za to míti, že zemská vyživovací komise k takovému přezkoumání jest oprávněna pouze potud, pokud stranou oprávněnou odvolání bylo podáno a že nesmí přes tyto meze ku škodě strany rozhodnouti. Ve sporném případě byl vyživovací příspěvek 3 K denně přiřknut osmi dětem stěžovatelčiným dohromady; rozhodnutím okresní vyživovací komise z 13. dubna 1918 bylo vysloveno, že tento příspěvek nebyl zastaven.
Odvolání stěžuje si pouze proto, že stěžovatelce a její dětem nebylo přiznáno zvýšení vyživov. příspěvku dle zákona z 27. července 1917.
Třeba že naříkaným rozhodnutím na vyživovacích příspěvcích přiznáno celkem více než 3 K denně, tož přece odepřeny příspěvky stěžovatelce, která dosud příspěvku napožívala, a dětem Anně, Františku, Vítěz- slavu a Františce, kteří jich ale rozhodnutí okresní vyživovací komise v míře zmenšené požívali, rozhodnuto tudíž, pokud se týče dětí v neprospěch stran se odvolavších.
Pokud jde o námitku nezákonnosti příkazu ku vrácení přeplacených příspěvků uvážil nejvyšší správní soud, že sice dle § 8, odst. 4 zákona z 27. července 1917 č. 313 ř. z. přijaté vyživovací příspěvky se nevracejí, že však peníz po 12 K denně, který od 1. srpna do 1. prosince 1917 stěžovatelce byl vyplacen, nelze pokládati za vyživovací příspěvky, neboř zvýšený peníz 12 K denně nebyl okresní vyživovací komisí ještě přiznán, výplata děla se berním úřadem podle dosavadního přiznání se zřetelem na zvýšení zákonem stanovené a na zmocnění vyslovené v § 4 nař. min. zemské obrany ze dne 27. července 1917 č. 314 ř. z. Výplata dle tohoto zmocnění byla však dle výslovného znění cit. nařízení, vydaného podle zákonného zmocnění, tedy s platností zákonnou, pouze zálohou na zvýšení vyživovacích příspěvků, které dle zákona ze dne 27. července 1917 č. 313 ř. z. manželce a manželském dětem náleželo a jehož konečné vyměření z moci úřední výslovně vyživovacím komisím bylo vyhrazeno. Poněvadž dle § 7 odst. 1 uved. zák. o nároku na vyživovací příspěvky rozhodují pouze vyživovací komise a pouze ony příspěvky poukazují k výplatě, dlužno za vyživovací příspěvky míti pouze částky, které příslušná vyživovací komise přiznala a k výplatě poukázala a pouze na takové částky vztahovati ustanovení posl. odst. § 8 zákona. Ustanovení toho nelze však použíti na částky, které bez rozhodnutí a poukazu vyživovací komise byly vyplaceny, pouze jako zálohy.
Nejvyšší správní soud nemohl proto shledati nezákonnost v okolnosti, že vůbec žádáno vrácení částek zálohou daných, které vyživovací komise nepřiznala. Vzhledem však k tomu, co shora řečeno a v uvážení, že příspěvek každého příslušníka zvlášt sluší posuzovati, že zejména příslušníci, kterým přiznán příspěvek v plné výši zákonné, nejsou povinni ničeho vrátiti, seznal soud, že zadržení veškerých příspěvku až do uhrazení přeplaceného obnosu není zákonem odůvodněno — pročež i v tomto směru naříkané rozhodnutí jako nezákonné musel zrušiti.

Stejně rozhodl nejv. spr. soud i v četných nálezech pozdějších, na př. ze dne 30. dubna 1919 č. 1987 a j

Citace:

č. 79. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1920, svazek/ročník 1, s. 180-182.