Č. 216.

Právo volební do obcí: * Osoby nalézající se v poměru čeledním mají bydliště ve smyslu § 1 řádu volení v obcích (zák. ze dne 31. ledna 1919 č. 75 sb. z. a n.) v místě své služby.
(Nález ze dne 22. října 1919 č. 5207.)
Věc: M. U. Dr. Jan Kubelka, sek. lékař ve Lhotě u Šternberka, proti volební komisi při okresní politické správě ve Šternberků o voličsko seznamy. Výrok: Naříkané rozhodnutí zrušuje se pro vadnost řízení.
Důvody: Námitkám stěžovatelovým proti voličským seznamům pro volby do obecního zastupitelstva ve Lhotě, jenž reklamoval zapsání 42 ošetřovatelů a ošetřovatelek ústavu pro choromyslně ve Lhotě, místní volební komise nevyhověla z důvodů, že reklamovaní sice jsou v obci ve službě, ale nebydlí tam. Stížnosti do těchto usnesení podané opíraly se o skutečnost, že ošetřovatelé a ošetřovatelky v ústavu nejen slouží, nýbrž tam i bydlí. Po zprávě obecního úřadu ve Lhotě, že do seznamu voličů reklamovaní ošetřovatelé a ošetřovatelky mají svá řádná bydliště v obcích mimo Lhotu, kteréž obce při jméně každého uvedeny byly, zamítla komise při okresní politické správě stěžovatelovy stížnosti v uvážení, že reklamovaným volební právo v obci Lhotě nepřísluší, poněvadž se v této obci sice zdržují, nemají tam však bydliště.
Do tohoto rozhodnutí podána jest stížnost k nejvyššímu správnímu soudu, o které tento soud takto uvažoval:
Jde o zodpovědění otázky, kde ošetřovatelé a ošetřovatelky ústavu pro choromyslné ve Lhotě mají své bydliště ve smyslu § 1 řádu volení v obcích ze dne 31. ledna 1919 čís. 75 sb.Zda v ústavě, v jehož službách jsou, či v obcích, kde jejich rodiny mají své byty.
Základní předpis § 1 cit. zák. předpokládá, pokud jde o aktivní právo volební v obci, mimo jiné též, že dotyčná osoba v obci nejméně po 3 měsíce bydlí. Jak jest patrno z dalších předpisů § 2 tohoto zák., v nichž byl vzat zřetel též na případy, že volič má více bydlišť aneb své bydliště po zápisu do voličských seznamů změní, jest slovo »bydlí« v § 1, bráti ve smyslu »má bydliště«. Rád volební do obcí nemá žádné definice tohoto zákonného výrazu, jehož užívá, nýbrž operuje s ním jako se všeobecně známým určitým pojmem.
Jest tedy tomuto výrazu též pro obor řádu volení do obcí dávati týž obsah a význam, jaký má v zákonodárství vůbec a jaký jest zejména zcela jasně vytčen v jurisdikční normě.
Jak jest patrno z tohoto zákona, »nalézá se bydliště určité osoby v tom místě, ve kterém se usadila s prokazatelným nebo i okolností na jevo jdoucím úmyslem, tam trvale se zdržovati« (§ 66 jur. n.). K založení bydliště jest tedy též podle řádu volení do obcí nutno, aby byly splněny dva předpoklady:
a) skutečné zdržování se v určitém místě (corpus domiciliandi) a
b) úmysl, určiti toto místo ke stálému pobytu, učiniti si z něho jaksi středisko svého hospodářského života (animus domiciliandi).
První předpoklad dá se snadno prokázati a jest nesporně dán u všech 42 reklamovaných osob, neboť na tom se shodují jak stěžovatel, tak i Žalovaný úřad, že jsou ve službě u zemského ústavu pro choromyslné ve Lhotě a tam se také zdržují. Druhý předpoklad však jest sporný. Kdežto žalovaný úřad tvrdí, že bydlištěm těchto osob jsou sousední obce, v nichž bydlí jejich rodiny, má stěžovatel za to, že bydlištěm jejich jest sídlo ústavu, v jehož službách se nalézají a v němž také bydlí a odkud pouze v době prázdně své rodiny navštěvují. Místo, kde určitá osoba má své stálé zaměstnání, nemusí za každých okolností býti jejím bydlištěm ve smyslu zákona, neboť i zákon vedle bydliště osoby pokládá místo jejího zaměstnání za cosi fakticky i právně od sebe rozdílného (srovn. §§ 66 a 86 jur. n.), dávaje tím na jevo. že pro založení bydliště osoby může v konkrétním případě zůstati úplně bez významu otázka, kde osoba ta jest zaměstnána. Avšak v daném případě jde o osoby, které nedocházejí za svým povoláním a zaměstnáním z bytů svých rodin, nýbrž které z místa svého zaměstnání docházejí do bytů svých rodin, jsouce ve služebním poměru v ústavu choromyslných ve Lhotě, v němž také bydlí. To vychází na jevo ze spisů správních a stížnost doplňuje tyto okolnosti tím, že osoby ty slouží za mzdu měsíčně splatnou proti 14denní výpovědi a mají v ústavě zařízené by ty, ze kterých, když mají t. zv. vycházku, navštěvují své rodiny, bydlící v sousedních obcích.
Okolnosti ty dávají vznikati domnění, že ošetřovatelé a ošetřovatelky, o jichž zapsání do seznamu voličů jde, jsou v ústavu pro choromyslné ve Lhotě v poměru čeledním ve smyslu zák. ze dne 2. května 1886 čís. 53 z. z.
Je-li tomu tak, pak staly se osoby ty vstoupením do služby tohoto ústavu členy domácnosti jeho, jako svého služebného pána, jemuž pro dům a hospodářství práce vykonávají a s ním po dobu trvání služebního poměru společný byt sdílejí, a tudíž v jeho bydlišti také bydliště svoje mají. Kdyby bylo zjištěno, že ošetřovatelé v ústavě pro choromyslné ve Lhotě skutečně v takovém poměru k ústavu se nalézají, nebylo by pochybnosti, že místo jejich služby, v tomto případě že sídlo ústavu jest bydlištím ošetřovatelských osob, jak je má na mysli § 1 zák. » o volení v obcích. Okolnosti ty měly býti vyšetřeny tím spíše, že již usnesení místní volební komise označila ošetřovatelce jako v obci sloužící a se zdržující. Zejména měly býti vyšetřeny okolnosti, které charakterisují poměr čelední ve smyslu zákona ze dne 2. května 1886 čís. 53 z. z. Charakteristické známky tohoto poměru jsou, že osoba v čeledním poměru pro dům a hospodářství svého službodárce práce vykonává a po dobu trvání tohoto poměru v domě nebo na statku službodárce bydlí a po případě tam také stravována jest, takže poskytnutý byt a případně i strava tvoří součástku její mzdy. V tom, že podrobné vyšetření těchto okolností rozhodných pro posouzení poměru ošetřovatelských osob v ústavu pro choromyslné ve Lhotě k tomuto ústavu, bylo opomenuto, spočívá neúplnost řízení, která zabraňuje přesné zodpovědění sporné otázky o bydlišti osob těch, a která proto musila vésti ku zrušení naříkaného rozhodnutí po rozumu § 6 zákona o správním soudu.

Citace:

č. 216. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1920, svazek/ročník 1, s. 441-443.