Č. 200.

Zabírání bytů: * Opouští-li někdo právem svůj byt v obci, aby se nastěhoval do svého domu v obci jiné, nemůže mu byt v obci této zabrán býti z důvodu, že bydlí dosud v obci oné.
(Nález ze dne 8. října 1919 č. 4924.)
Věc: Václav Hruška v Kobylisích proti okresní správě politické v Hořicích o zabrání bytu.
Výrok: Naříkané rozhodnutí, pokud se týká zabrání 2 pokojů a 1 kuchyně, zrušuje se jako nezákonné.
Důvody: Městská obec Hořická zabrala na základě nařízení vlády ze dne 22. ledna 1919 č. 38 sb. zák. a nař. a zmocnění politickým úřadem zemským uděleného v domě č. pop. 935 v Hořicích, stěžovateli vlastnickým právem náležejícím, byty a to:
1. usnesením ze dne 3. května 1919 č. 3654/19 byt skládající se z pokoje a kuchyně do dvora,
2. usnesením z 9. května 1919 č. 3903/19 byt skládající se ze 2 světnic v přízemí — oba z důvodu, že jsou prázdné.
Okresní správa politická v Hořicích rozhodnutím nyní naříkaným ze dne 10. července 1919 nevyhověla odporu stěžovatelovu s odůvodněním, že v městě Hořicích jest naprostý nedostatek bytů, stěžovatel že však má dosud byt v Kobylisích, v němž možno mu nadále setrvati bez jakéhokoliv poškození.
Stížnost na rozhodnutí to podaná uvádí, že stěžovatel jest nucen do Hořic se přestěhovati, že proto dal v únoru t. r. nájemníkům ve svém domě k terminu květnovému výpověď, aby v něm mohl bydliti a upravil z bytů uprázdněných jeden o 2 pokojích a kuchyni pro své obývání, druhý byt o jednom pokoji dal obci k disposici. Byt pro své obývání převzal stěžovatel dne 1. května, má v něm od 2. května některé věci a 4. května počato bylo s úpravou bytu; nebyl proto byt ten prázdný.
Při komisi obecní za účelem zjištění škod dne 2. května t. r. konané oznámil prý stěžovatel obecnímu úřadu, že se do bytu nastěhuje a že jej pro sebe upravuje.
Stěžovatel navrhuje, aby naříkané rozhodnutí zrušeno bylo, pokud se týká jeho bytu o 2 pokojích a kuchyni s příslušenstvím.
Nejvyšší správní soud uvážil o stížnosti toto:
Naříkaným rozhodnutím zabrány byly byty v domě stěžovatelově z důvodu, že jsou prázdné. Opírá se tedy rozhodnutí o ustanovení § 6, čís. 1 nař. vlády o zabírání bytů, dle něhož mohou býti zabrány byty prázdné, které nejsou pronajaty. Ustanovení to má zřejmě na mysli jen takové byty, které jsou určeny k pronajmutí, nikoliv tedy byt. jenž jest majiteli domu pro jeho vlastní obývání skutečně nutným. Je-li byt, jehož majitel domu pro své obývání potřebuje, prázdný jen proto, že majitel domu pro nějakou přechodnou překážku nemohl dosud bytu toho užívati, nemůže okolnost ta býti důvodnou pro zabrání ve smyslu § 6, č. 1 cit. nařízení. Stěžovatel, který nebyl před rozhodnutím o zabrání bytů v jeho domě uprázdněných slyšen, namítal odporem svým, že bytů oněch — kromě jednoho pokoje — potřebuje pro své vlastní obývání, poněvadž je poměry svými nucen přestěhovati se do Hořic.
Žalovaný úřad vycházeje z předpokladu, že stěžovatel nepotřebuje v obci Hořické bytu, poněvadž má byt ve svém dosavadním bydlišti, opírá své rozhodnutí zřejmě o okolnost, že stěžovateli odepřeno bylo obcí povolení k přesídlení do Hořic. Tento zákaz přesídlení byl však odstraněn, jak současně vydaným nálezem tohoto soudu1 jest vysloveno, tím, že o stížnosti proti tomu podané nebylo 2. stolicí do 3 neděl rozhodnuto.
Z práva stěžovatelova a vůle jeho, bydleti v chci Hořické a obývati místnosti ve svém vlastním domě, plyne však nepřípustnost zabrání místností, jichž stěžovatel v domě tomto pro sebe má zapotřebí a jest proto zcela nerozhodno, že stěžovatel dosud měl neb ještě má byt v obci jiné. Jeví se tudíž důvod, o který se naříkané rozhodnutí opírá, nezákonným.

Stejně rozhodnuto i v jiných obdobných případech_1)

Citace:

č. 200. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1920, svazek/ročník 1, s. 413-414.