Č. 24.

Dávka z přírůstku hodnoty nemovitostí (Čechy): 1. Nákladem k trvalému zvýšení hodnoty nemovitosti dle § 9, č. 1 česk. řádu dávkového (pat. ze dne 29. prosince 1915, č. 83 zem. z. čes.) rozuměti jest jen takový náklad, který se vtělil v nemovitost prodávanou a měl v zápětí, že podstata nebo jakost její se na tolik zlepšila, že náklad ten dochází výrazu ve zvýšené její hodnotě hospodářské. — 2. Takovou položkou nejsou výlohy spojené s opatřením úvěru stavebního. — 3. Rovněž nelze pokládati za připočítatelnou položku nákladovou ušlé úroky z kapitálu vynaloženého na stavbu. — 4. Stavitel jakožto zcizitel nemovitosti nemůže sice k hodnotě nabývací připočítávati hodnotu vlastní práce na stavbu vynaložené, jest však oprávněn ve smyslu § 9, č. 1 řádu dávk. připočísti své výlohy na zhotovení plánů, náklad na vlastní návrhy plánů, na vedení a řízení stavby, zahrnujíc v to kancelářskou režií, jakož i výdaje na taxy a kolky.
(Nález ze dne 1. února 1919 č. 694.)
Prejudikatura: K 2. a 3.: víd. nález ze dne 6. prosince 1917. č. 30463, Budw. č. 11978 A a ze dne 26. února 1918, č. 2611; k 4.: víd. nál. ze dne 20. června 1917, č. 13303, Budw. č. 11877 A a ze dne 26. února 1918, č. 2611.
Věc: František Weyr, architekt v Praze (adv. Dr. František Steiner ze Smíchova), proti Zemské správní komisi král. Českého o dávku z přírůstku hodnoty nemovitostí.
Výrok: Naříkané rozhodnutí zrušuje se jako nezákonné, pokud se týče připočtu nákladů na zhotovení plánů, pak nákladů na vlastní návrhy plánů a na vedení a řízení stavby, zahrnujíc v to kancelářskou režii, jakož i výdajů na taxy a kolky. V ostatních směrech se stížnost zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Za příčinou zcizení domu čp. 85 na Smíchově byla stěžovateli, jenž stavbu domu tohoto sám byl provedl, platebním rozkazem zemského inspektorátu pro zemské dávky v Praze ze dne 27. února 1917, č. j. N 4868, předepsána dávka z přírůstku hodnoty částkou 307539 K. Výlohy stavební, jež zcizitel uvedl částkou 356670 — K, uznal úřad vyměřovací toliko částkou 329931 38 K, kterouž spolu s 5procentním paušálem, počítaným z nabývací ceny staveniště, připočetl k ceně nabývací.
Ve stížnosti podané do tohoto platebního rozkazu domáhal se zcizitel toho, aby k ceně nabývací připočteny byly nákladové položky, vyměřovacím úřadem neuznané, zejména poplatky převodní částkou 285511 K, dále náklady odhadu, vkladné, poplatky ze stavebního úvěru a advokátní palmáry částkou 472365 K, zhotovení plánů a kancelářská režie částkou 438169 K, interkalární úroky částkou 1185758 K, výlohy spojené s opatřením peněz částkou 358125 K a za vlastní návrhy plánů, vedení a řízení stavby, jakož i spojené s tím taxy a kolky částkou 503230 K.
Naříkaným rozhodnutím zemské správní komise král. Českého nebylo však stížnosti vyhověno, a to pokud se strana domáhala připočtu poplatků z převodu a útrat právního zastoupení z toho důvodu, že výlohy tyto zahrnuty jsou již v 5procentním přípočtu paušálním, kdežto vlastní práce stěžovatelova, kterouž jako stavbyvedoucí na stavbu domu vynaložil, že již vzata byla v počet ve srážkové položce, odečtené dle § 12, odst. 2 dávkového řádu od vyšetřeného přírůstku hodnoty. Přípočet interkalárních úroku, jakož i výloh spojených s opatřením úvěru stavebního byl pak odepřen z té příčiny, že nejde tu o náklady, jež hodnotu nemovitosti ve smyslu § 9 dávk. ř. trvale zvyšují.
Do tohoto rozhodnutí podal zcizitel stížnost k nejv. správnímu soudu, v níž připouští sice, že poplatek z převodu v částce 285511 K jest zahrnut v paušální položce přípočtové, trvá však na tom, aby ostatní uvedené výlohy byly k ceně nabývací připočteny, a označuje odepření tohoto připočtu za nezákonné.
Nejvyšší správní soud řídil se při svém rozhodnutí těmito úvahami:
1. Prvá ze sporných položek (472365 K) skládá se z výloh odhadu, z vkladného, z poplatků kolkových a z útrat právního zastoupení, kteréžto výlohy stěžovateli vzešly vesměs za příčinou opatření a knihovního vtělení stavebního úvěru. Rovněž další položka (358125 K) týká se výloh spojených s opatřením úvěru stavebního. Výlohy tohoto druhu nelze však považovati za náklady učiněné k trvalému zvýšení hodnoty nemovitosti, jichž připočítávání k hodnotě nabývací dávkový řád v § 9, č. 1 nařizuje. Neboť nákladem k trvalému zvýšení hodnoty lze rozuměti jen náklad takový, který se vtělil v nemovitost prodávanou a měl v zápětí, že podstata nebo jakost její se na tolik zlepšila, že náklad tento dochází výrazu ve zvýšené její hodnotě hospodářské. To však nelze říci o výlohách spojených s opatřením úvěru stavebního, ježte nebyly výlohy tyto vynaloženy na věc, nýbrž jen a pouze valuta úvěrem získaná a jako náklad stavební upotřebená přešla v hospodářskou hodnotu nemovitosti a byla způsobilá trvale ji zvýšiti.
2. Neméně důvodně odepřel žalovaný úřad také přípočet úroků interkalárních, neboť nejedná se tu o skutečné výlohy ve smyslu § 9, čís. 1, nýbrž o ušlý výnos z nákladu stavebního, jehož přípočet k hodnotě nabývací zákonem nikde předepsán není.
3. Přípočet výloh za zhotovení plánů stavebních, dále kancelářských výloh režijních (4381 69 K), pak výloh za vlastní návrhy plánů, vedení a řízení stavby, jakož i spojených s tím tax a kolků (503230 K), byl žalovaným úřadem odepřen jen z toho důvodu, že vlastní pracovní výkony zcizitelovy netvoří připočítatelné položky nákladové ve smyslu § 9. čís. 1, ježto hledí se k nim ve srážkové položce, která se odečítá dle ustanovení § 12, odst. 2 dávk. ř. od vyšetřeného přírůstku hodnoty.
Se žalovaným úřadem sluší souhlasiti, pokud vycházel z právního náhledu, že podle ustanovení § 9, č. 1 dávk. řádu jest přičítati k hodnotě nabývací toliko náklad kapitálový, kdežto osobní pracovní výkony zcizitelovy, jež na zvýšení hodnoty nemovitosti byl vynaložil, že berou se v počet ve srážkové položce v § 12, odst. 2 předepsané.
Než předmětem položek právě probíraných nejsou vesměs jen osobní pracovní výkony stěžovatelovy, nýbrž kromě nich i skutečné režijní výlohy, taxy, kolky a pod., jež mají nepochybně povahu nákladu kapitálového a spadají tudíž pod ustanovení § 9. č. 1 dávkového řádu, na čemž ničeho nemění sama o sobě okolnost, zástupcem žalovaného úřadu zdůrazněná, že jedná se o výlohy souvislé s provozováním živnostenského podniku stěžovatelova.
Ježto pak žalovaný úřad v důsledku chybného právního posouzení posléze dotčených položek navrženého připočtu opominul zjistiti, do jaké míry v obou těchto kumulativních položkách obsaženy jsou skutečně výlohy k trvalému zvýšení hodnoty nemovitosti, slušelo naříkané rozhodnutí v tomto bodě zrušiti pro nezákonnost.

Citace:

č. 24. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1920, svazek/ročník 1, s. 85-87.