Č. 256.

Dávka z přírůstku hodnoty nemovitostí (Čechy): 1.* Náklady na depuraci a konversi nelze dle § 9 č. 1 česk. řádu dávk. připočítávati k nabývací ceně (hodnotě). — 2. * Provisi za sprostředkování jako výlohu vzešlou zciziteli při prodeji nemovitosti nelze při výpočtu přírůstku hodnoty odpočítati od ceny zcizovací. — 3. * Převodní poplatek nelze dle § 9 č. 1 čes. ř. dávk. připočítávati k nabývací ceně (hodnotě).
(Nález ze dne 1. prosince 1919 č. 6311.)
Prejudikatura: K 1. nález č. 226; k 2. nález č. 82 této Sbírky.
Věc: Josef a Josefa Vrabcovi v Bohnicích proti zemskému správnímu výboru v Praze o dávku z přírůstku hodnoty nemovitosti.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Platebním rozkazem magistrátu hlavního města Prahy ze dne 4. října 1918 č. j. 6983/1 A. vyměřena byla stěžovatelům z přírůstku hodnoty domu čís. pop. 629-7. v Praze dávka 1187 K 82 hal. Jejich stížnosti, že nepřipočteny k nabývací ceně vedle stavebního nákladu též útraty depurace a konverse 1374 K 25 h a převodní poplatek 2945 K stěžovateli zaplacený a že konečně nesražena s ceny zcizovací provise 2000 K zaplacená stěžovateli za sprostředkování prodeje, vyhověl sice žalovaný úřad co do stavebního nákladu zrušením jen příslušné části platebního rozkazu, v ostatním však stížnost zamítl.
Nejvyšší správní soud uvážil o stížnosti k němu podané toto:
Dle § 9 č. 1 českého řádu dávk. připočítávají se k nabývací ceně také náklady, jež zcizovatel učinil k trvalému zvýšení hodnoty nemovitosti. Výlohy ty uvádí řád jen příkladno, nikoli taxativně. Z výčtu toho je zřejmo, že řád považuje jen ty výlohy za sloužící k trvalému zvýšení hodnoty, za něž dostalo se bezprostředně nemovitosti samé takového stavu nebo takových vlastností, že poskytuje nyní pravidelně objektivně sama ze sebe bez ohledu na kapitálovou sílu svého dočasného vlastníka vyšší výnos, vyšší prospěch, než tomu bylo bez oněch nákladů anebo že aspoň objektivně tu zůstává jakýsi v penězích ocenitelný viditelný ekvivalent těchto nákladů. (Srovnej nález ze dne 1. února 1919 č. 6941).
Toho není ani při konversi, ani při depuraci. Depurace zaniklých břemen nemá pro zvýšení hospodářské hodnoty nemovitosti pražádného významu; ta zůstává stejná, ať je depurace provedena nebo není. Konverse, týkající se jen stavu břemen lpících na nemovitosti, jest čistě subjektivní, ne s nemovitostí, nýbrž s jejím dočasným vlastníkem i s jeho kapitálovou silou související stránka běžného hospodaření. Ona má sice vliv na konečný výsledek hospodaření na této nemovitosti, ale ulpívá na hospodářské síle dočasného vlastníka. Právem tedy vyslovil žalovaný úřad, že konverse a depurace nemají vlivu na hodnotu nemovitosti samotné.
S nárokem na připočtení převodního poplatku k nabývací ceně stačí prostě odkázati stěžovatele k výslovnému předpisu § 9, č. 2 českého dávk. řádu, dle něhož jest připočítati 5 procent nabývací ceny výslovně jako náhradu také »za poplatky převodní.« Z toho plyne, že převodní poplatek může dojíti při vyměřování dávky z přírůstku hodnoty povšimnutí výlučně jen v rámci čísla 2 § 9, a to i tehdy, kdyby následkem změněných předpisů třeba sám vyčerpal ony úhrnkovým obnosem pěti procent připočítatelné zvláštní, dřívějším nabytím způsobené výdaje č. 2 § 9. Tedy i v tomto rozhodnutí žalovaného úřadu není nezákonnosti.
Konečně v otázce srážky provise uvážil nejvyšší správní soud, že provise ta náleží k výlohám vzešlým zciziteli při prodeji nemovitosti, o nichž vyslovil se již všeobecně ve svém nálezu ze dne 16. dubna 1919 č. 1824, že nelze jich odečítati od zcizovací ceny. Na tomto náhledu trvá a proto tedy dle § 44 j. ř. zde k nálezu onomu prostě odkazuje.
Bylo tedy zamítnouti stížnost ve všech směrech jako bezdůvodnou.

Citace:

č. 256. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1920, svazek/ročník 1, s. 525-526.