Č. 62.

Dávka z přírůstku hodnoty nemovitostí (Čechy): Hodnota nemovitosti zjištěná exekučním odhadem soudním je totožná s obecnou hodnotou ve smyslu řádu o dávce z přírůstku hodnoty. Hodnotu odhadem takovým zjištěnou lze považovati za obecnou hodnotu v době nucené dražby dle odhadu toho provedené, nenastala-li v mezidobí podstatná změna v okolnostech rozhodných pro určení hodnoty. (Nález ze dne 12. března 1919 č. 340.)
Věc: Václav a Marie Černých v Kostelci n. L. (adv. Dr. Rudolf Náchod z Brandýsa n. L.) proti Zemské správní komisi království Českého o dávku z přírůstku hodnoty nemovitostí.
Výrok: Stížnost zamítá se jako bezdůvodná.
Důvody: Za příčinou zcizení nemovitostí zapsaných v knih. vložkách č. 312, 414 a 441 kat. obce Kostelce n. L. a v knih. vložce č. 240 kat. obce Záryb byla prodávajícím, kteří nemovitostí těchto nabyli dne 29. dubna 1915 v exekuční dražbě, předepsána dávka z přírůstku hodnoty K 63884. Při vyměření dávky byla jako nabývací hodnota zcizených nemovitostí vzata za základ odhadní cena K 1101050, zjištěná soudním odhadem provedeným v řízení exekučním, a nebylo vyhověno návrhu zcizitelů, aby jako hodnota nabývací vzato bylo v počet nejvyšší podání K 10800 —, zvýšené o jejich hypoteční pohledávky, s nimiž vyšli na prázdno, jakož i o pohledávky knihovně předcházející v úhrnné částce K 1047753. Zcizitelé stěžovali si proto do platebního rozkazu k Zemské správní komisi, dovolávajíce se ustanovení § 8, odst. 2 dávk. řádu a namítajíce, že exekuční cena odhadní jest notoricky nižší než hodnota obecná. Naříkaným rozhodnutím nebylo stížnosti této vyhověno, a to z důvodu, že vyšší částka, která dle návrhu strany má býti pokládána za hodnotu nabývací, převyšuje hodnotu nemovitosti, zjištěnou exekučním soudním odhadem na 10800 K, kterážto odhadní cena kryje se dle § 306 ob. zák. obč. s obecnou hodnotou nemovitosti v době nucené dražby, pročež slušelo ve smyslu § 8, odst. 2 dávk. řádu onu vyšší částku považovati za hodnotu nabývací jen do výše řečené ceny odhadní.
Ve stížnosti podané k nejvyššímu správnímu soudu vytýkají zcizitelé tomuto rozhodnutí nezákonnost, uvádějíce v podstatě, že řád dávkový neztotožňuje obecnou hodnotu v době dražby s hodnotou exekučním odhadem vyšetřenou, ustanovení § 306 ob. zák. obč., že se na exekuční cenu odhadní nevztahuje, obě hodnoty tyto že se vůbec nekryjí, zejména když pro nastalé okolnosti cena odhadem vyšetřená doznati mohla v době nucené dražby změny. Stížnost konečně vytýká, že vyměřovací úřad byl povinen obecnou hodnotu, od které vycházeti chtěl, straně sděliti, aby jí poskytl možnost podati námitky a nabídnouti důkazy.
Nejvyšší správní soud uvážil o stížnosti toto: Dle ustanovení § 8, odst. 2 dávk. řádu platí, bylo-li nemovitosti nabyto nucenou dražbou, za cenu nabývací nejvyšší podání, vydraží-li však nemovitost věřitel hypotékami, ona vyšší částka, která by ho v době nucené dražby byla uspokojila, pokud tato vyšší částka nepřevyšuje obecnou hodnotu v té době. Dle tohoto ustanovení nemá tedy, i když nemovitosti nabyl hypotékami věřitel nucenou dražbou, nabývací cena býti nikdy počítána vyšší částkou, než kolik činila obecná hodnota nemovitosti v době nucené dražby. Pojem obecné hodnoty není sice v dávkovém řádu vymezen. Avšak dávkový řád podává v § 18 předpisy o tom, jak se hodnota vyhledá, při čemž má zřejmě na mysli hodnotu obecnou (srv. §§ 5, 8 a 18). Hodnota tato má se vyšetřiti soudním odhadem, nedocílí-li se smírné dohody nebo nevychází-li se dle § 18, odst. 4 pro preklusi od hodnoty úředně předpokládané. Odhad soudní provádí se však i mimo řízení exekuční způsobem stanoveným pro odhad exekuční (§ 272 pat. z 9. srpna 1854 č. 208 ř. z.). Odhadní cena, kterou vyšetřiti jest dle § 18 dávk. řádu a která ve smyslu dávkového řádu představuje hodnotu obecnou, zjišťuje se tedy dle těchže zásad, dle kterých podle § 144 exekučního řádu a min. nařízení ze dne 25. července 1897 č. 175 ř. z. zjišťuje se cena nemovitostí v řízení exekučním za účelem nucené dražby. Lze tudíž exekuční cenu odhadní právem pokládati za totožnou s obecnou hodnotou ve smyslu dávkového řádu a položiti ji za základ vyšetření přírůstku hodnoty, pokud arci exekuční cena odhadní vyjadřuje hodnotu nemovitosti v době nucené dražby. V té příčině dlužno ovšem připustiti, že cena vyšetřená exekučním odhadem nemusí se pro okolnosti zatím nastalé nutně krýti ani s hodnotou nemovitosti v době nucené dražby, kteráž podle tohoto vyšetřeného odhadu byla provedena. Uváží-li se však, že dle § 15 a násl. cit. min. nařízení vyšetřuje se hodnota nemovitosti v řízení exekučním bud zjištěním hodnoty tržní nebo kapitalisací ročního čistého výnosu, nelze pochybovati, že exekuční odhad soudní určuje hodnotu nemovitosti na tak dlouho, pokud poměry trhu nebo roční čistý výnos se nezměnil nebo pokud snad nemovitost sama nedoznala v mezičasí podstatné změny. Proto také dle ustanovení § 142 ex. řádu (ve znění cís. nařízení ze dne 1. června 1914 č. 118 ř. z.) může odhad nemovitosti v řízení exekučním odpadnouti, když od předchozího exekučního odhadu neuplynula doba delší jednoho roku a v povaze nemovitosti nenastala v mezičasí žádná podstatná změna. Stěžovatelé neuvedli však ani v řízení správním, ani ve stížnosti k tomuto soudu podané vůbec žádných okolností, z nichž by se dalo souditi, že hodnota zcizených nemovitostí v době nucené dražby lišila se od hodnoty zjištěné předchozím odhadem exekučním, a mohl proto žalovaný úřad plným právem považovati tuto exekuční cenu odhadní za obecnou hodnotu nemovitosti v době nucené dražby, kteráž ve smyslu § 8, odst. 2 dávkového řádu určuje nejvyšší hranici »hodnoty nabývací«, při vyměření dávky z přírůstku hodnoty rozhodné. Ježto tedy směrodatná hodnota obecná byla vyšetřena způsobem zákonu odpovídajícím, nebylo také zapotřebí, aby úřad zahájil zvláštní řízení k jejímu zjištění.
Slušelo proto stížnost zamítnouti jako bezdůvodnou.

Citace:

č. 62. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1920, svazek/ročník 1, s. 151-153.