Č. 39.

Honební právo (Čechy): 1. Podkladem úpravy společenské honitby jest osada. Honební výbor jedné osady nemůže způsobiti aby společenská honitba byla složena z pozemků dvou osad, třeba osady ty tvoří jedinou politickou obec. — 2. Honební výbor není oprávněn, aby si stěžoval do výše náhrady, stanovené za honitbu na enklávách dle § 7 čes. hon. zák.
(Nález ze dne 13. února 1919 č. 105.)
Věc: Honební výbor v Sestrouni (adv. Dr. Theodor Šmeral z Vršovic) proti Zemské správní komisi král. Českého (za súčastněnou stranu Anto- nína Čermáka, správce velkostatku v Knihovících a plnomocníka majitelů téhož velkostatku, adv. Dr. Karel Fišer ze Sedlčan) o úpravu poměrů honebních.
Výrok: Stížnost zamítá se jako bezdůvodná.
Důvody: Osady Sestrouň a Zberaz, tvořící místní obec Sestrouň, měly každá svou společenskou honitbu. V osadě Sestrouni jest samostatná honitba majitelů velkostatku Knihovického, k němuž — či správně k Sestrouňskému dvoru — patří též pozemky ležící v obvodu osady Zberazské.
Smlouvou směnnou ze dne 27. srpna 1913 nabyli majitelé velkostatku Knihovic vlastnického práva k pozemkům čís. kat. 102/2 a 100/2 v kat. obci Sestrouňské. Nabytím tím 1. spojila se dosavadní samostatná honitba majitelů velkostatku v Sestrouni s pozemky patřícími k velkostatku tomu a tvořícími pro nesouvislost součást společenské honitby Sestrouňské (dle mapy spojení poz. skupiny A s poz. skupinou B 2); 2. přerušila se souvislost pozemků patřících dosud ku společenské honitbě Sestrouňské (dle mapy přerušeno spojení poz. skupiny B 3. s ostatními pozemky tvořícími společenskou honitbu Sestrouňskou), takže v důsledku toho 3. tvoří pozemky velkostatku Knihovického v osadě Zberazské čís. kat. 1343/1, 1343/2, 1344, 1345/1, 1345/2, 1345/3, 1345/4, 1345/5 a 1346 (dle mapy poz. skupina C 2. se skupinou B 3 od Sestrouňské společenské honitby odloučenou) souvislý celek, který 4. pozemky společenské honitby Zberazské skupiny C 3. od ostatní společenské honitby Zberazské (poz. skupiny C 1.) odlučuje.
Okresní výbor v Sedlčanech upravuje k návrhu majitelů velkostatku Knihovického honební poměry stran těchto pozemku 1. přiznal majitelům velkostatku právo vlastní samostatné honitby na pozemcích shora pod čís. 1 zmíněných (poz. skup. B 2.) a 2. přikázal shora pod čís. 2 uvedené pozemky (poz. skupiny B 3.) jako enklávu na šestiletí 1917 až 1923 vlastníkům velkostatku Knihovického k jejich samostatné honitbě v Sestrouni za náhradu ročních 35 K.
Stížnost Josefa Hermy, starosty honebního výboru v Sestrouni, byla zamítnuta a opatření toto potvrzeno.
Honební výbor v Sestrouni naříká toto rozhodnutí, pokud ponechává v platnosti přikázání pozemků skupiny B 3. jako enklávy majitelům velkostatku k jejich samostatné honitbě na období 1917—1923 za náhradu ročních 35 K, namítaje vadnost řízení a nezákonnost.
Nejvyšší správní soud uvažuje o této stížnosti, uznal nejprve za neodůvodněnou námitku zmatečnosti řízení, založenou na okolnosti, že právní zástupce velkostatku zároveň jako zástupce okresního tajemníka ve věci té konal vyšetřování, podával zprávy a činil návrhy, neboť námitka ta nebyla učiněna v odvolání a 2. stolice o ní neuznala, není tudíž věc ve směru tom pořadem instancí vyřízena.
Ostatně není také zákonem o okresních zastupitelstvech vytýkaný zmatek, zvlášť stanoven.
Ve věci samé vytýká stížnost, že přerušená společenská honitba osady Sestrouňské nemůže býti považována za honební enklávu, poněvadž za- hrnuje v sobě pozemky v celkové výměře 140 ha 4 a 43 m2, které se zbytkem společenské honitby Sestrouňské ve smyslu § 2 hon. zák. souvisejí, že proto přikázání pozemků těch k vlastní samostatné honitbě držitelů velkostatku Knihovického jest protizákonné.
Nejvyšší správní soud shledal, že námitka tato jest neodůvodněna, neboť dle § 4 hon. zák. všichni majitelé pozemků jedné osady — z nichž žádný není v držení souvislé trati pozemků ve výměře aspoň 200 jiter či 115 ha. jejich pozemky dohromady však tuto výměru mají — tvoří společenstvo honební oprávněné k honitbě na těchto pozemcích. Z toho jde, že k utvoření společenské honitby musí tu býti zákonem určená výměra pozemků, náležejících k usedlostem v dotyčné osadě a že nelze ku společenské honitbě jedné osady připojiti pozemky ležící v osadě sousední, třebas obě osady jsou částí téže obce místní.
Naříkané rozhodnutí opírá se o skutečnost, že dle kat. mapy dosavadní souvislost pozemků, jež byly prohlášeny za enklávy, se společenskou honitbou v Sestrouni jest přerušena a že s vlastní honitbou velkostatku nejvíce hraničí.
Skutečnost tuto stěžovatel v řízení správním nepopřel; nenamítal také nesprávnost mapy katastrální. Tvrdil pouze, že dlužno všechny oddělené pozemky osady Sestrouňské opět sloučiti v souvislý celek. Stížnost sama však doznává, že pozemky č. kat. 13431 až 1346 v osadě Sestrouňské ve výměře 20 ha 20 a 91 m2, náležející k velkostatku Knihovickému, jakož i pozemky č. kat. 1259 až 1440 v osadě Zberazské ve výměře 16 ha 33 a 74 m2 byly částí společenské honitby Zberazské, z čehož jde, že nemohou býti předmětem úpravy honebních poměrů v osadě Sestrouňské. Má-li stížnost na mysli úpravu dle § 21 hon. zák., stačí poukázati k tomu, že tato úprava předpokládá již samostatné honitby a souhlas k honitbě oprávněných. O pozemcích čís. kat. 1347 až 1445 ve výměře 16 ha 82 a 1 m2, které stížnost připočítává k oddělené části honitby Sestrouňské, jakož i o pozemcích čís. kat. 1359 až 1393 v osadě Zberazské ve výměře 8 ha 83 a 38 m2 nebylo ve správním řízení jednáno, zmiňuje se o nich teprve stížnost.
Když tomu tak, nemá honební výbor v Sestrouni nároku ani na to, aby právo honební platně upravené během šestiletí jinak bylo upraveno, ani na to, aby pozemky, ležící v sousední osadě Zberazské, byly připojeny ku společenské honitbě Sestrouňské. Též nelze seznati, že by přikázání práva honebního na pozemcích odloučených od společenské honitby Sestrouňské k vlastní honitbě majitelů sousedního velkostatku odporovalo zákonu nebo spočívalo na řízení neúplném, pročež stížnost ve věci samé byla jako bezdůvodná zamítnuta.
Pokud stížnost vytýká, že rozhodnutí chybí skutkové zjištění, odůvodňující náhradu 35 K za provozování honitby, není stěžující si honební výbor ve směru tom ku stížnosti oprávněn, poněvadž dle § 4, 6, 8 a násl. hon. zák. náleží mu pouze správa honitby na pozemcích tvořících dle § 4 zák. hon. společenskou honitbu, není však povolán, aby mimo tento případ hájil práv majitelů pozemků, se kterými pro nedostatek souvislosti a výměry musilo býti podle § 5 hon. zák. jinak naloženo.

Citace:

č. 39. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1920, svazek/ročník 1, s. 113-115.