Č. 12.

Cesty (Čechy): 1. Vzala-li osada se schválením vyššího úřadu samosprávného na sebe náklad na stavbu silnice, není tím zbavena práva žádati na subjektu (místní obci), který by snad po zákonu byl povinen k úhradě nákladu toho, aby dluh takto vzniklý uznal za svůj vlastní a převzal jej k zaplacení. — 2. Tvrzení, že osada vůbec nebyla oprávněna na se bráti závazek k úhradě nákladu na stavbu silnice té, zahrnuje výtku zmatečnosti, vylučující právní moc usnesení osadního zastupitelstva, ku které jest hleděti z povinnosti úřadu.

(Nález ze dne 21. ledna 1919 č. 128).
Věc: Osada Račice proti Zemské správní komisi království Českého (v zastoupení súčastněné osady Jirkova adv. Dr. Jos. Havlíček z Prahy) o rozpočtové náklady silniční.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje jako zákonu odporující.
Důvody: Místní výbor osady Račic, kteráž spojena jest s osadou Jirkovem v místní obec Jirkov, usnesl se 26. srpna 1910 opatřiti zápůjčku 27000 K k úhradě nákladů na stavbu silnice z Jílového přes Račice do Loužnice. Usnesení to bylo schváleno okresním zastupitelstvem Železnobrodským výnosem ze dne 24. listopadu 1910.
V r. 1917 byla do obecního rozpočtu místní obce Jirkova pojata výdajová položka 4, č. 5: Úrok z dluhu na stavbu silnice z Račic do Loužnice 875 K (původně byla položka ta označena jako silniční výlohy 914 K 95 h). Proti této položce výdajové podala osada Jirkovská námitky a když rozpočet byl usnesením obecního výboru Jirkovského schválen, vznesla stížnost, ve které uplatňovala, že osada Račická sama podnikla a provedla stavbu silnice, kteréž se zmíněná položka týká, že osada ta sama převzala zápůjčku na stavbu, že obdržela k témuž účelu subvenci okresní a že silnice z Račic k Loužnici je také jedině osadě Račické prospěšná. Ve správě obce Jirkovské je též ode dávna obyčejem, že každá osada vydržuje si cesty sama ze svého.
Okresní výhon Železnobrodský zamítl stížnost tu usnesením z 8. října 1917 čís. 1707 proto, že dle § 82 obec. zříz. rozvrhnouti sluší přirážky k daním přímým v celé obci dle rovné míry, vyjímaje případy v §§ 76. a 78. ob. zř. uvedené, že o stavbě silnice veřejné, okresem subvencované, o jakou tu jde, nelze říci, že by sloužila jen osadě Račické, ježto silnice tato jest spojkou mezi obcemi okresu, ústíc do okresní silnice Železno-brodsko-Tannwaldské na jedné straně a spojujíc na druhé straně obec Jirkov s obcí Jílovém; o takové veřejné silnice že má dle § 28 ob. zř. pečovati celá obec politická.
Do rozhodnutí toho podali poplatníci osady Jirkovské Josef Šilhán a společníci stížnost, v níž uvedli v podstatě totéž, co v námitkách proti rozpočtu již uplatněno bylo, a dále, že silnice, o kterou jde, se osady Jirkovské nedotýká a ji nespojuje, že nebyla nikdy považována a prohlášena za silnici obecní, nýbrž že byla projektována jako silnice okresní a že byla hned po kolaudaci převzata do správy okresu.
Usnesením zemské správní komise království Českého ze dne 9. ledna 1918 č. 128817/17, sděleným výnosem ze dne 28. února 1918 č. 21503, bylo stížnosti vyhověno a v odpor vzatá položka výdajová z rozpočtu obce Jirkova na rok 1917 vypuštěna. Rozhodnutí své opírá zemská správní komise o úvahu, že zápůjčka osadou Račickou k uhrazení nákladu na stavbu silnice učiněná a okresním zastupitelstvem schválená byla ve smyslu § 97. obec. zříz. řádně učiněna, že jest ji považovati za dluh této osady a nikoliv politické obce a že má proto osada Račická pečovati o umoření a zúročení tohoto dluhu nehledě k tomu, pro jaký účel byl svého času učiněn. Dle názoru zemské správní komise nemají ony položky, které stěžovatelé berou v odpor, povahu konkurenčních příspěvků, nýbrž měla povahu tu valuta zápůjčky svého času učiněné, jakmile jí však bylo užito k zamýšlenému účelu, jsou jednotlivé částky úroků a úmoru toliko důsledky dluhu osadou Račickou učiněného a musejí proto býti touto hrazeny, a nebylo třeba v tomto stadiu zkoumati, zdali užití valuty oné zápůjčky se stalo k účelu, zákonným předpisům úplně odpovídajícímu.
Do rozhodnutí toho stěžuje si osada Račická a provádí stížnost svou v podstatě takto:
1. Usnesení osady Račické ze dne 26. srpna 1910 nebylo závazné pro tuto osadu, poněvadž usnesením tím překročeny byly meze působnosti osadního zastupitelstva, jemuž přísluší jedině spravovati jmění místní a ústavy místní (§ 110 ob. zříz.), nikoliv však usnášeti se o zřizování a udržování veřejných cest, dále proto, že obecní výbor místní obce Jirkova tím, že proti tomuto nepatřičně učiněnému usnesení zastupitelstva osady Račické odporu nepodal, nýbrž je dle § 113 ob. zř. ku schválení doporučil, usnesení to jako návrh jím učiněný ratifikoval a je tudíž za své vlastní usnesení uznal.
2. Okresní zastupitelstvo mělo patrně, udílejíc schválení ku sjednání zápůjčky na stavbu silnice, jedině místní obec Jirkovskou za dlužnici, poněvadž osada nemůže učiniti jiného dluhu než pro účely osadní.
3. Silnice, o niž jde, není silnicí, o jaké mluví § 10 zák. ze dne 12. srpna 1864 č. 46 z. z., ani silnicí sloužící pouze k řádnému využitkování pozemku náležejících ku jmění nebo statku osudnímu, ani cestou soukromou, nýbrž jest to veřejná obecní cesta, která jako spojka mezi obcemi okresu od okresu převzata byla. Péče o takové silnice náleží dle § 28. ob. zříz. a §§ 1, 12 a 14 zák. silničního místní obci.
4. Ustanovení § 97 ob. zříz., jehož se naříkané rozhodnutí dovolává, nevztahuje se na osady, nýbrž jedině na místní obce.
5. Naříkaný výnos odporuje zákonným předpisům též potud, že ukládá poplatníkům osady Račické dvojí přirážky a to jednak na společné výdaje místní obce Jirkova, jednak na uhrazení nákladu na silnici z Račic do Loužnice.
6. Místní obec Jirkov umořovala až dosud dluh vzešlý stavbou silnice té z výnosu dávky nápojové.
Zemský výbor král. Českého povolil totiž výnosem ze dne 16. července 1912 č. 71394, aby obec Jirkov vybírala v osadě Račicích po dalších 6 let dávku z nápojů a nařídil, že výnosu dávky užíti jest na placení dluhu na školu a na komunikace. Poněvadž výnos dávky té nyní jest nepatrný a nestačí krýti dluh na komunikace, náleželo obecnímu výboru v Jirkově, aby vložil částku na úmor dluhu toho potřebnou do rozpočtu a uhradil jí přirážkami obecními.
Nejvyšší správní soud uvažoval o stížnosti takto:
Naříkané rozhodnutí spočívá na názoru, že otázka, má-li zápůjčka 27 tisíc korun v r. 1910 učiněná, k jejímuž zúročení a úmoru sporná položka rozpočtu určena jest, považována býti za dluh místní obce Jirkova neb osady Račické, zodpověděna byla s konečnou platnosti již pravoplatným usnesením okresního zastupitelstva ze dne 24. listopadu 1910 č. 1687, kterým schváleno bylo usnesení osady Račické ze dne 26. srpna 1910 o sjednání zápůjčky té, že proto není již řešiti otázku, z jakého podnětu a k jakému účelu osada Račická se usnesla dluh ten kontrahovati, a že také nemůže již býti zkoumáno, zda převzetí nákladu na stavbu veřejné silnice osadou tou stalo se v mezích působnosti osady.
Naříkané rozhodnutí staví se tak jedině na ryze formální stanovisko, že svého času pouze osada Račická jako dlužnice sporné zápůjčky jednala, a nechce zkoumati, nemá-li celá místní obec Jirkov materielní povinnost, aby nesla zmíněný náklad na stavbu silnice.
Správní soud neshledává stanovisko to správným.
Neboť, i když osada Račická onen náklad na stavbu silnice na se vzala a toto její jednání schváleno bylo usnesením vyššího úřadu samosprávného, není tím nijak prejudikováno nároku jejímu, žádati od subjektu, jenž by snad po zákonu k úhradě nákladu toho byl povinen, aby dluh ten za svůj vlastní uznal a sám k zaplacení převzal. V tomto případě jest spatřovati spor o nárok takový, osadou na obec místní vznesený.
Jak jde na jevo z obsahu spisu správních a zejména z rozhodnutí okresního výboru, které obec Jirkovská v odpor nevzala, má býti řešena otázka, zda obec Jirkovská byla ať formálně, ať materielně oprávněna k převzetí celého dluhu, vzniklého stavbou silnice, totiž zda tu jde o silnici, jejíž břímě stihá celou obec místní, neb o silnici, sloužící jen účelům a prospěchu osady Račické.
Usnesením obecního výboru Jirkovského, kterým byl úrok a úmor sporného dluhu do obecního rozpočtu celé obce jako výdaj zařazen, uznala již obec Jirkovská svou zákonnou representací zmíněný dluh za svůj vlastní dluh.
Když pak osada Jirkov, pokud se týče její poplatníci vznesli odpor a odvolání proti tomuto uznání, vznikl tím spor o to, zdali uznání to jest po zákonu přípustným, pokud se týče správným.
Spor ten nemůže však vyřízen býti pouhým poukazem na okolnost, že onen dluh jeví se formálně dluhem osady Račické, nýbrž jedině vyšetřením a rozřešením otázky, zda obec Jirkovská byla formálně i materielně povinna, pokud se týče oprávněna silnici z Račic do Loužnice za svou vlastní stavbu a výlohy na ni vynaložené za svůj vlastní dluh uznati a tudíž také vstoupiti jako dlužnice na místo osady Račické do onoho právního poměru, který zápůjčkou na úhradu nákladu na stavbu silnice té uzavřenou byl založen.
Bylo proto již z tohoto důvodu naříkané rozhodnutí zrušiti, aniž třeba bylo jednotlivými výtkami stížnosti se zabývati.
Zbývá jen podotknouti, že v novém rozhodnutí o věci bude třeba blíže přistoupiti k otázce ve stížnosti přetřásané, zda a pokud osada Račická směla vůbec v mezích své působnosti v takový závazek vejíti, neboť tvrzení, že tak učiniti platně nemohla, zahrnuje v sobě výtku zmatečnosti, vylučující právní moc usnesení osudního zastupitelstva Račického ze dne 26. srpna 1910, ku kteréž zmatečnosti jest z povinnosti úřadu hleděti.

Citace:

č. 2094. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7, s. 493-494.