Č. 286.

Výjimečná opatření: 1. I pro řízení dle zák. ze dne 24. července 1917 č. 307 ř. z. a vlád. nař. ze dne 18. června 1919 č. 341 sb. z. a n. (uvalení vnucené správy politické) platí zásada slyšení stran. — 2. Právní zásada stejná jako při č. 197 ad 1.
(Nález ze dne 29. prosince 1919 č. 6949.)
Věc: Markéta Schirdingerová-Beckingová, majitelka velkostatku Nové Hrady (adv. Dr. Fuhrich z Prahy) proti ministerstvu zemědělství v Praze o vnucenou správu velkostatku Nových Hradů.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro vadnost řízení.
Důvody: Rozhodnutím ministerstva zemědělství ze dne 5. července 1919 č. 16461 byla za účelem podpory a znovuzřízení hospodářského života a k zamezení hospodářských škod uvalena ve smyslu ustanovení zákona ze dne 24. července 1917 č. 307 ř. z. vnucená správa na velkostatek Nové Hrady u Vys. Mýta a vnuceným správcem ustanoven lesmistr Václav Mašek v Litomyšli.
Stalo se tak dle spisů správních na základě podrobné revise provedené k příkazu ministerstva zemědělství, k němuž došly zprávy o špatném hospodaření na panství v Nových Hradech. Revisi tu Drovedl lesmistr K. Milde z Báňské Bystřice a podal o ní dobrozdání ddto v Praze dne 22. června 1919, jež uvádějíc četné podrobnosti, poukazovalo k tomu, že stav lesního hospodářství na panství v Nových Hradech je následkem protizákonného hospodaření nad míru povážlivý a že také budovy, zejména hospodářské, jsou velice spustlé, některé i pro bydlení životu nebezpečné, takže je nutně třeba nápravy v obou směrech, ač podavatel dobrozdání přiznává, že nový nadlesní panství A. Reischl provedl již před revisí různá opatření, ve snaze zameziti další škody, zejména že postaral se o kultury i školku a zastavil pasečení na holo.
Ze spisů není zřejmo, kdy revise na místě samém byla provedena a zda při ní majitelka panství či její zástupce byli přítomni, nebo zda obsah dobrozdání byl aspoň před vydáním výše zmíněného rozhodnutí s majitelkou panství sdělen.
Proti rozhodnutí tomu podala majitelka panství stížnost k nejvyššímu správnímu soudu, v níž vytýká, že je zákonem neodůvodněno, věcně nesprávno, nespravedlivo a zájmy její těžce poškozuje. Zejména namítá, že
1. zákon ze dne 24. července 1917 č. 307 ř. z. je normou zmocňovací, dle které smí vláda po dobu mimořádných poměrů způsobených válkou vydávati všeobecná nařízení nutná k podpoře a znovuzřízení hospodářského života, k zamezení hospodářských škod a k zaopatření obyvatelstva potravinami a jinými nutnými předměty spotřebními; není však dle toho zákona připustilo, aniž dříve bylo vydáno nařízení všeobecné, prostě uvaliti konkrétní vnucenou správu na velkostatek;
2. i kdyby však v rozhodnutí, o než jde, bylo lze spatřovati takové nařízení, pak by bylo pozbylo své platnosti, protože vláda je povinna dle § 3 cit. zák. nařízení na základě zákona toho vydaná předložiti zákonodárnému sboru, což se nestalo. Také nebylo nařízení to řádně vyhlášeno ve sbírce zákonů a nařízení státu československého;
3. rozhodnutí naříkané není věcně vůbec odůvodněno a cituje v úvodu jen všeobecná slova zákona; konkrétní důvody udány nebyly a také jich není, neboť se na panství hospodaří řádně. Pozemky polní ekonomii přináležející jsou vesměs až do 30. září 1920 pronajaty, taktéž je pronajat pivovar a strojní pila. Na tom by ani vnucená správa ničeho změniti nemohla. Jen lesní hospodářství se provozuje v režii, to je však celkem malého rozsahu a správu vede odborný úředník. Bylo sice v posledních dvou letech o něco více káceno, než dříve, ale jen vzhledem k veliké nouzi obyvatelstva o palivo. Další kácení však majitelka sama zakázala ještě než došlo k zavedení vnucené správy. Nebylo jí tedy třeba, nejméně již na celý velkostatek. Stačilo nejvýše opatření ve smyslu platného lesního řádu.
4. Všecky rozklady a dotazy k ministerstvu zemědělství ve příčině zavedené vnucené správy zůstaly bez odpovědi přes to, že jde o opatření naprosto mimořádné, které musí míti plnou oporu v zákoně a přes to, že nepředcházelo žádné předběžné řízení a že nebyla stěžovatelce dána příležitost, aby se mohla brániti a obhájiti proti udání, které na ni u ministerstva zemědělství bylo učiněno. Ministerstvo nestaralo se ani o to, aby se dozvědělo, kde stěžovatelka bydlí, nýbrž adresovalo své rozhodnutí správě panství, ač stěžovatelka zdržuje se již 15 let v Nových Hradech.
Vedle toho zabývá se stěžovatelka osobou Št. B., který dle jejího domnění učinil proti ní ono udání u ministerstva zemědělství, a vykládá, že tak učinil jen z osobního nepřátelství.
Nejvyšší správní soud založil svoje rozhodnutí na těchto úvahách:
Co se týče námitek 1. a 2., nelze je uznati za podstatné, neboř stěžovatelka přehlíží, že bylo již dne 18. června 1919 č. 341 sb. zák. a nař. vydáno na podkladě zákona ze dne 24. července 1917 č. 307 ř. z. nařízeni vlády republiky československé o> zabezpečení řádného hospodaření na hospodářských a lesních statcích, kterým se ministerstvo zemědělství zmocňuje zavésti z důvodů citovaného zákona i vnucenou správu na takovýchto statcích. Jsou tedy plně dány předpoklady, kterých, stěžovatelka pohřešuje. Naříkané rozhodnutí se sice citovaného nařízení vlády nedovolává, nýbrž opírá se toliko o zákon ze dne 24. července 1917 č. 307 ř. z., což dojista pokládati jest za vadu. Nicméně není to vada podstatná, protože nařízení ono bylo publikováno již dne 24. června 1919, tedy ještě před vydáním naříkaného rozhodnutí, a tudíž nemůže býti pochybnosti o tom, že rozhodnutí to také z něho čerpalo svoji oprávněnost, třeba že ho výslovně neuvádí.
Za to jsou námitky ad 3. a 4. odůvodněny. Výše citované zákonné předpisy propůjčují ministerstvu zemědělství právo, aby po dobu mimořádných, válkou vyvolaných poměrů na podporu a znovuzřízení hospodářského života, k zamezení hospodářských škod a k zásobování obyvatelstva potravinami a jinými předměty potřeby zavedlo vnucenou správu neb učinilo jiná vhodná opatření za účelem zabezpečení řádného hospodaření na hospodářských a lesních statcích, na kterých se prokázané z jakýchkoliv důvodů řádně nehospodaří nebo ve příčině nichž je důvodná obava, že na nich z jakýchkoliv důvodů řádně hospodařeno nebude, nebo na nichž lze zavedením vnucené správy docíliti lepších hospodářských výsledků.
Již z tohoto doslovu zákona jest patrno, že nutno v každém jednotlivém případě zkoumati, jsou-li tu konkrétní skutečnosti, které činí v některém z naznačených směrů uvalení vnucené správy nutným neb účelným. Zevrubného a svědomitého vyšetření všech směrodatných předpokladů je tím více potřebí, že jde o opatření mimořádného dosahu, obmezující volné nakládání vlastníkovo s nemovitým majetkem. Je patrno, že náležitého výsledku lze v tom ohledu docíliti jen za součinnosti strany, která může orgánu vyšetřujícímu poskytnouti cenné vysvětlivky, může jej upozorniti na důležité okolnosti a podáváním návrhů a námitek působiti k tomu, aby zamýšlená opatření nebyla provedena v širším rozsahu, než toho dané poměry vskutku vyžadují.
Třeba že tedy není ani v zákoně ze dne 24. července 1917 č. 307 ř. z., ani v nařízení ze dne 18. června 1919 č. 341 sb. z. a nař., výslovně předepsáno slyšení stran, vychází z toho, co právě uvedeno, a ze všeobecných zásad právních, které platí i pro řízení administrativní, požadavek, aby straně, o jejíž práva se jedná, byla poskytnuta aspoň příležitost, aby mohla zaujmouti stanovisko ke skutečnostem zjištěným v administrativním šetření a nabídnouti důkazy o okolnostech, které jsou po jejím zdání pro skutkové zjištění a posouzení věci důležitý.
Tato příležitost zaujmouti stanovisko k šetření žalovaného úřadu stěžovatelce, jak ze spisů vyplývá, dána nebyla, ba nebylo ani k rozhodnutí samému připojeno odůvodnění, z něhož by bylo patrno, na jakých konkrétních důvodech je rozhodnutí to založeno, čímž je nejen straně st.ženo hájení práva před tímto nejvyšším správním soudem, ale i nejvyššímu správnímu soudu znemožněno přezkoumání naříkaného rozhodnutí.
Trpí tedy řízení podstatnou vadou a bylo je dle § 6. odst. 2 zák. o správ. s. zrušiti.

Citace:

č. 286. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1920, svazek/ročník 1, s. 586-589.