Č. 89.

Silniční paušál konservační (Čechy): O podmínkách, na kterých náleží platiti konservační paušál silniční (zák. ze dne 2. dubna 1867 č. 32 z. z. čes.). (Nález ze dne 28. dubna 1919 č. 973.)
Věc: Jan Schwarzenberg, majitel velkostatku ve Vimperku (adv. Dr. Antonín Jaksch z Českých Budějovic) proti Zemské správní komisi v Čechách o silniční konservační paušál.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Zemská správní komise uznala naříkaným rozhodnutím, že stěžovatel je povinen za mimořádné používání několika tratí okresních silnic nákladními povozy panského pivovaru ve Vimperku a panské pily u Lenory v letech 1915 a 1916 zaplatiti zastupitelskému okresu Vimperskému silniční konservační paušál, a to za r. 1915 částkou 300 K a za rok 1916 200 K. Rozhodnutí to opírá se o podrobné výkazy, které udávají jednak celkový provoz všech nákladních povozů na uvedených tratích, jednak provoz nákladních povozů panství schwarzenberského na těchto tratích, při čemž v tomto výkazu rozlišují se povozy panského pivovaru ve Vimperku a panských pil s jedné a povozy zemědělské a lesnické s druhé strany, dále pak o výpovědi výkonných orgánů silničních o tom, jakým způsobem a jakou měrou povozy panství schwarzenberského uvedených silnic používaly a je opotřebovaly.
Stížnost odporuje rozhodnutí tomu z trojího důvodu: namítá, že nelze bráti zřetele na používání silnic nákladními povozy podniků zemědělských a lesnických, dále že používání okresních silnic povozy panskými není kromobyčejné, a posléze, že byly započítány také povozy cizího průmyslového podniku, pily u Lenory, která nepatří stěžovateli.
Nejvyšší správní soud uvážil toto:
Námitka prvá jest bezpředmětnou, ježto naříkané rozhodnutí předpisuje konservační paušál výslovně jenom za používání silnice nákladními povozy průmyslovými, totiž povozy pivovaru a pily. Pokud by však stížnost chtěla tím vytýkati, že do počtu povozů průmyslových, který byl vzat za základ pro vyměření paušálu, omylem pojaty také povozy zemědělské a lesnické, byla by touto námitkou prekludována, ježto v řízení administrativním strana, ač výkazy o počtu povozů byly jí opětně předloženy, aby se o nich vyjádřila, v tomto směru ničeho jim nevytýkala.
K námitce druhé dlužno podotknouti: Podle § 3 zákona z 2. dubna 1867 č. 32 z. z. je povinnost platiti silniční konservační paušál — nehledíc k ostatním náležitostem, které tu nejsou sporny — dána všude tam, »kdekoli se dováží neb odváží náklad na velkou škodu silnice,« jinými slovy: kde se provozem nákladů nějakého podniku silnice značnou měrou opotřebuje (srov. německý text zákona »im hohen Grade abnützt«).
Zda provozem nákladů právě nějakého určitého průmyslového závodu silnice značně se opotřebují, sluší, ježto zákon nemá ustanovení zvláštních — posuzovati podle počtu povozů dotčeného závodu, srovnáme-li jej s celkovým provozem nákladů na té které silnici a podle způsobu jejího používání. Podrobným šetřením svrchu zmíněným administrativní úřad rozhodné tyto okolnosti zjistil způsobem nezávadným a pokud možno úplným. Bylo vyšetřeno, že celkový provoz nákladů na tratích, o něž jde, činil r. 1915 povozů 12515, r. 1916 povozů 15440; z tohoto počtu připadalo na průmyslové podniky panství Vimperského t. j. na pily a zejména převážně na panský pivovar r. 1915 nákladních povozů 2568 a v r. 1916 1528. Výslechem cestářů nad to zjištěno, že povozy panské po většině vozily těžké náklady a opatřeny byly loukotěmi úzkými a že i jinak při vození nákladů nebylo dosti pečlivě silnice šetřeno. Strana těmto výpověděm jí sděleným nijak neodporovala.
Jestliže žalovaný úřad na základě těchto výsledků šetření uznal, že provozem nákladních povozů průmyslových závodů stěžovatelových, zejména panského pivovaru Vimperského v obou letech silniční tratě, o něž jde, značnou měrou byly opotřebovány a že jsou takto dány předpoklady povinnosti, platiti silniční paušál konservační, jak jsou stanoveny § 3 cit. zákona, nemohl nejvyšší správní soud shledati v tom nesprávné použití zákona ani rozhodnutí na základě neúplném nebo spisům odporujícím.
Pokud pak jde o třetí námitku, že totiž byly při vyměřováni paušálu počítány i povozy pily nenáležející stěžovateli, nejvyšší správní soud uvážil: Šetřením svrchu zmíněným bylo zjištěno, že po silnicích, o něž jde, dováženy byly náklady nejen panského pivovaru, nýbrž i panských pil. Strana příslušná udání výkazů dodaných od silničních výkonných orgánů nijak nebrala v odpor, ba ve svém podání z 3. srpna 1917 výslovně připustila, že silnic těch bylo používáno i pro dovoz nákladů pro panské pily, popírajíc toliko číselnou správnost oněch údajů. Dlužno tedy pokládati za prokázáno, že na silničních tratích, o něž jde, byly dováženy náklady také pro pily, náležející stěžovateli, a nelze pochybovati, že žalovaný úřad třebas ve svém rozhodnutí mluvil nedopatřením o pile u Lenory, měl na mysli právě ony povozy pil schwarzenberských, které jako takové byly uvedeny ve výkazech, sloužících rozhodnutí jeho za podklad. Ježto povinnost k placení paušálu po zákonu zakládá kvalifikované (ve smyslu zákona) užívání silnice průmyslovými nákladními povozy, při čemž nesejde na tom, kde průmyslový závod má svoje stanoviště, užívání takové pak je tu prokázáno, nemůže pouhé nesprávně označení stanoviště závodu o sobě míti vlivu na zákonitost naříkaného rozhodnutí. Ježto tedy všechny námitky stížnosti ukázaly se bezdůvodnými, bylo stížnost zamítnouti.

Citace:

č. 89. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1920, svazek/ročník 1, s. 200-202.