Č. 203.

Stavební právo (Praha): Skutečnost, že aplikace některého předpisu veřejnoprávního má reflexivní účinek i na soukromá práva osoby aplikací tou dotčené (na př. při úpravě domovní kanalisace účinek na služebnost svádění dešťové vody), není použití předpisu toho na překážku.
(Nález ze dne 14. října 1919 č. 4517.)
Věc: Anna Marischlerová, Vanda Tvrzská a Vilém Appelt v Praze (adv. Dr. Jan Javůrek z Prahy) proti zemskému správnímu výboru v Praze o věc stavební.
Výrok: Stížnost zamítá se jako bezdůvodná.
Důvody: U příležitosti nařízeného zřízení nových záchodů v domě Marie Michelové čp. 451-1. v Praze uloženo bylo výměrem magistrátu hlavního města Prahy ze dne 9. října 1917 č. 3. 5480-17 majitelům sousedního domu čp. 436-1. Anně Marischlerové, Vandě Tvrzské a Vilému Appeltovi, aby dešťové vody, ústící dosud z tohoto domu do domu čp. 451-1., svedli do vlastní domovní kanalisace, poněvadž dosavadní stav svodu této dešťové vody vzhledem k ustanovení § 3 platných předpisů o úpravě kanalisace nemovitostí nesmí býti nadále trpěn.
Naříkaným rozhodnutím zemského správního výboru z 1. února 1919 č. 91737/6. byl výměr magistrátu potvrzen.
Rozhodnutí opírající se o § 80 stav. řádu pro Prahu a § 3 předpisů o úpravě kanalisace dovozuje, že jde tu o stavebně právní nařízení stavebního úřadu vydané dle veřejnoprávních předpisů a z veřejnoprávních ohledů, takže nepadá nijak na váhu tvrzení stížnosti, že tu pozůstává domovní služebnost dle § 475 ob. z. obč. sváděti dešťové vody s domovního křídla domu čp. 436/1. do domu čp. 451/1.
Stížnost podaná k tomuto soudu namítá, že stěžovatelům jako vlastníkům domu čp. 436/1 přísluší právo služebností odváděti odpadní vody dešťové na sousední dům čp. 451/1., toto právo že nařízením magistrátu se znemožňuje a tím vlastně správní úřad rozhoduje o soukromém právu.
Pro omezení práva, kteréž ve veřejném ohledu ovšem je přípustno, chybí podklad, poněvadž tu není předpokladů § 79, al. 1 stav. ř. a stavební řád, nemaje zpětné působnosti, nemůže se dotýkati práv, která tu byla již prve nežli počal působiti.
Nejvyšší správní soud uvážil o stížnosti takto:
Naříkané rozhodnutí nejudikuje o existenci práva služebnosti, která stěžovatelům dle udání přísluší na sousedním domě čp. 451/1., nýbrž rozhoduje o použití předpisů řádu stavebního na dům stěžovatelů. Stává-li se touto applikací služebnost jejich bezpředmětnou, jde o pouhý reflex, který tu nepadá na váhu.
Námitka, že správní úřad rozhoduje tu vlastně mimo obor své kompetence o právech soukromých, je tudíž bezpodstatna.
Stížnost připouští, že práva soukromá mohou býti v zájmu veřejném obmezována, popírá však, že pro obmezení, jaké naříkaným rozhodnutím bylo stanoveno, je tu dostatečný právní podklad. V té příčině dlužno uvážiti:
Výměr magistrátu z 9. října 1917 č. III 5480-17 opírá se o ustanovení § 3 »Předpisů o úpravě kanalisace (odvodnění) nemovitostí a připojování k veřejným stokám uličním«, jež vydány byly stavebním úřadem v základě § 80 stav. řádu. Stížnost nepopírá závaznost těchto pravidel vydaných na základě zákonného zmocnění, tvrdí však, že nelze jich v konkrétním případě použíti, poněvadž nejsou dány předpoklady § 79/1 stav. ř., které platí i v případech, jež spadají pod ustanovení § 80 leg. cit.
Než námitka tato není odůvodněna. Podle § 80 stav. ř. pro Prahu ve znění zákona z 5. října 1902 č. 73 z. z. jsou majitelé domů, provádí-li obec kanalisaci dle soustavy splachovací, povinni, aby i v domech již zřízených upravili na svůj náklad domovní kanalisaci tak, aby se dala účelně připojiti k veřejným stokám uličním, a to dle pravidel, jež určí stavební úřad, který v této příčině není vázán ustanovením § 79.
Předpis tento není pouhým provedením ustanovení předchozího § 79, nýbrž obsahuje zcela samostatná, zvláštní ustanovení o úpravě domovní kanalisace pro případ, že obec provádí nebo provedla kanalisaci dle soustavy splachovací; tato samostatná povaha předpisů § 80 zdůrazněna nad to ustanovením, že stavební úřad vydávaje zmíněná tam pravidla není ustanoveními § 79 vázán. Nelze tedy předpoklady pro povinnosti uložené majitelům domů v § 80 posuzovati dle § 79, nýbrž výhradně dle § 80. Tento předpis ukládá majitelům domů povšechně a zásadně povinnost, provésti v příčině domovní kanalisace na svůj náklad všechna opatření. Jichž třeba k účelnému připojení na kanalisaci uliční. Povinnost ta náleží dle výslovného ustanovení zákona i majitelům domů již zřízených, a to beze všech výhrad, tedy — na rozdíl od ustanovení § 79/1 stav. ř. — bez ohledu na to, provádějí-li se v domě nějaké změny neb opravy.
Že jde v konkrétní věci o případ § 80 stav. ř., t. j. o připojení na uliční kanalisaci, zřízenou dle soustavy splachovací, sporno není. Vzhledem k výslovnému ustanovení tohoto paragrafu je tudíž nepochybno, že povinnost tam normovaná stihá zásadně i majitele domu čp. 436-1. Tím vyvrácena jest také námitka stížnosti opřená o zásadu, že stavební řád má platnost pouze pro stavbu budoucí. Ježto pak vznik povinnosti oné, jak dovoděno, není podmíněn tím, že se v domě provádí nějaká změna neb oprava, není ani po této stránce příčiny, proč by předpisu § 80 stav. řádu nebylo lze v konkrétním případě použíti.
Je-li však takto povinnost majitelů domu č. p. 436/1. upraviti domovní kanalisaci tak, aby se dala účelně připojiti k veřejným stokám uličním, nepochybná, dlužno obsah její posuzovati dle pravidel vydaných v té příčině v základě § 80 stav. ř. úřadem stavebním, t. j. dle svrchu citovaných předpisů o úpravě kanalisace nemovitostí. Předpisy ty v § 3 stanoví, že každá nemovitost má býti odvodněna úplně samostatně až k zaústění do stoky uliční, že veškerá společenství, služebnosti atd. jsou při zařízeních odvodňovacích vyloučena, a že tedy vody odpadní, ať vody dešťové nebo splašky, nesmějí se sváděti do odvodňovacích vedení nemovitosti jiné. Že by toto ustanovení vybočovalo z mezí delegace vyslovené v § 80/1 stav. ř., stížnost nenamítá. Nezbývá tedy nežli námitka, že nelze předpisu toho v konkrétním případě aplikovati, poněvadž je tím dotčeno právo služebnosti, které již před vydáním stavebního řádu existovalo.
Než ani tato námitka není důvodnou. Naříkané rozhodnutí ukládá stěžovatelům, aby dosavadní způsob odvodnění svého domu změnili a upravili je tak, jak to vyhovuje předpisům stavebního řádu. Pouhým nepřímým důsledkem toho jest, že novou úpravou služebnost, která stěžovatelům v té příčině přísluší k domu sousednímu, stává se bezpředmětnou. Tento důsledek nemůže však vaditi, aby nebyl zjednán stav odpovídající stavebnímu řádu, neboť okolnost, že aplikace některého předpisu veřejnoprávního má reflexivní účinek na soukromá práva osoby aplikací tou dotčené, nemůže dojista býti na překážku tomu, aby nebylo použito onoho předpisu, daného v převalujícím zájmu veřejném. Musí-li vlastník domu podrobiti se omezením svého vlastnického práva, která jsou diktována předpisy řádu stavebního, musí jim stejně ustoupiti i ten, komu přísluší nějaká služebnost stavebnímu řádu odporující.
Není tudíž ani s tohoto hlediska odůvodněných výtek proti rozhodnutí, i bylo proto stížnost jako bezdůvodnou zamítnouti.

Citace:

č. 203. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1920, svazek/ročník 1, s. 417-419.