Č. 229.

Zabírání bytů: * Skladištěm po rozumu § 6, č. 4 nař. vl. ze dne 22. ledna 1919 č. 38 sb. z. a n. není místnost používaná k uložení potřeb sloužících k vedení hospodářství nebo domácnosti, kteréžto potřeby nelze v místnostech tvořících příslušenství bytu nebo domácnosti účelně ukládati.
(Nález ze dne 7. listopadu 1919 č. 4656.)
Věc: Gustav Grégr v Písku (adv. Dr. Rudolf Slaba z Písku) proti okresní politické správě v Písku o zabrání bytu.
Výrok: Naříkané rozhodnutí zrušuje se pro vadnost řízení.
Důvody: Naříkaným rozhodnutím zamítnuto bylo odvolání stěžovatelovo proti rozhodnutí obce Písecké ze dne 17. června 1919. kterým byl zabrán ve smysliu § 6, č. 4 nař. z 22. ledna 1919 č. 38 sb. z. a n. byt v 1. patře o 2 místnostech v domě č. p. 99 b) v Husově třídě v Písku, poněvadž užívá stěžovatel místností těch pouze za skladiště.
Žalovaný úřad odůvodňuje své rozhodnutí tím, že se zabíraných místností — jak úředním šetřením na místě samém bylo zjištěno — používalo a ještě používá za skladiště různých potřeb. Bylo sice konstatováno, že v jedné z těchto místností jsou dvě železné postele, sloužící prý ku přespání 2 čeledínů, avšak nutnost, aby uvedení spali právě v této místnosti, nebyla prokázána, naopak z okolnosti, že dříve spávali čeledínové po půdách a ve stáji a že v zabírané místnosti spávají teprve nedlouho, dlužno souditi, že dáni byli do zabraných místností v úmyslu ztížiti zabrání místností k účelům opatření bytu jiným příslušníkům obce města Písku.
Stížnost namítá předem, že dům č. p. 99 v Budějovickém předměstí s hospodářskými budovami není domem činžovním, nýbrž slouží výhradně k provozování polního hospodářství, ježto k němu patří přes 250 měr pozemků. Dům tvoří se všem; hospodářskými budovami jeden uzavřený celek, jednotlivé místnosti jsou v nedělitelné spojitosti mezi sebou a mohou býti používány toliko jednou rodinou. Zabrané místnosti nedají se samostatně obývati a také ani tak upraviti, aby mohly býti samostatně obývány; nepatří k nim žádné příslušenství ani sklep a půda ani záchody.
Nejsou dány podmínky k zabrání dle § 6, č. 8 cit. nařízení a to též proto, poněvadž byt, ku kterému zabrané místnosti patří, jest obydlen rodinou sedmičlennou, jež má nárok na 8 obytných místností, kdežto celý byt i se zabranými 2 místnostmi sestává toliko ze 6 obytných místností. Naříkané rozhodnutí, jež k těmto okolnostem nebéře zřetel, spočívá proto na kusém a nesprávném šetření.
Místnosti ty používány jsou již více než 2 měsíce před zabráním za obydlí, a to jedna místnost jako obydlí pro 2 čeledíny, kdežto druhá jest součástí bytu stěžovatelova. Z toho, že v ní jsou uloženy předměty aprovisační nelze již souditi, že slouží za pouhé skladiště. Jest sice pravda, že spávali dříve čeledínové ve stáji neb na půdě, nyní činí však čeleď nárok na slušný byt.
Nejvyšší správní soud uvážil rozhoduje o stížnosti takto:
Naříkaným rozhodnutím zabrán byl shora zmíněný »byt« stěžovatelův na základě § 6, č. 4 citovaného nařízení. K zabrání bytu dle tohoto ustanovení jest zapotřebí zjištění, že se dotyčného bytu neužívá po dobu delší čtyř neděl ani k obývání ani k žádnému jinému účelu, jako ku př. k provozování nějakého zaměstnání, jako písárny, místnosti obchodní a pod, nýbrž toliko za skladiště.
Zdali byly tyto okolnosti první stolicí před vydáním jejího nálezu vůbec zjištěny, nelze ze spisů poznati. Žalovaný úřad opřel však své rozhodnutí o šetření za přítomnosti stěžovatelovy a člena bytové komise svým úředním orgánem konaného a jest tedy nejvyššímu správnímu soudu zkoumati, zdali má naříkané rozhodnutí oporu ve výsledcích tohoto šetření. V tom směru musil správní soud shledati, že jak z naříkaného rozhodnutí vidno a jak ve spisu odvodním též připuštěno, jedna z obou zabraných místností neslouží vůbec za skladiště, nýbrž za obydlí pro dva čeledíny stěžovatelovy. Zabírá-li tedy naříkané rozhodnutí tuto místnost proto, že slouží za skladiště, nalézá se v rozporu s předchozím zjištěním a odporuje tedy jeho skutková podstata v tom směru spisům.
Leč ani o druhé zabrané místnosti není dostatečným způsobem zjištěno, že se jí používá za skladiště ve smyslu § 6, č. 4 cit. nař., neboť při zmíněném šetření bylo toliko shledáno, že v místnosti té jsou uloženy různé potřeby, hlavně aprovisační. Z toho lze souditi, že místnost ta jest používána za spíž nebo komoru potřebnou k vedení většího hospodářství, nebo k uložení věcí, jichž jest pro polní hospodářství stěžovatelovo zapotřebí a které nelze dobře uložiti na sýpkách a půdách. Pak by však nešlo o skladiště ve vlastním technickém slova smyslu, jaké má na mysli § 6, č. 4 citovaného nařízení.
Vyžaduje tedy hledě ku shora vytčeným podstatným vadám řízení skutková podstata naříkaného rozhodnutí v naznačených bodech doplnění a slušelo proto naříkané rozhodnutí dle § 6 zákona o správním soudě zrušiti.

Citace:

č. 229. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1920, svazek/ročník 1, s. 472-473.