Č. 173.

Právo volební do obcí: K pojmu slova »bydleti« a »bydliště« v řádu volení do obcí z 31. ledna 1919 č. 75 sb. z. a n.
(Nález ze dne 9. září 1919 č. 4222.)
Prejudikatura: nál. č. 160 této Sbírky.
Věc: Josef Pankratz v Nýrsku (adv. Dr. Leopold Goldbach z Nýrská) proti okresní politické správě v Klatovech o doplnění voličského seznamu. Výrok: Naříkané rozhodnutí zrušuje se pro vadnost řízení.
Důvody: Když byl jeden z voličů obce Nýrska podal nároky proti voličským seznamům této obce, usnesla se místní volební komise, aby stěžovatel byl z listin těch vymazán, protože podle výsledků šetření bydlí od 15. října 1917 v Klatovech.
Toto rozhodnutí opíralo se hlavně o zprávu popisného úřadu města Klatov, dle níž Josef Pankratz se svou rodinou »bydlí« od 15. října 1917 v Klatovech č. pop. 121-4, a jest též ve voličských seznamech této obce zapsán.
Stížnost podaná do tohoto usnesení místní komise byla komisí u okresní správy politické zamítnuta.
O stížnosti, podané do tohoto rozhodnutí uvážil nejvyšší správní soud toto:
Základní předpis §u 1 zákona o volení do obcí ze dne 31. ledna 1919 č. 75 sb. z. a n. předpokládá, pokud jde o aktivní právo volební v obci, mimo jiné též, že dotyčná osoba v obci nejméně tři měsíce »bydlí«.
Jak jest patrno z dalších předpisů, uvedených v § 2 tohoto zákona, v nichž byl vzat zřetel též na případy, že volič má několik bydlišť aneb své »bydliště« po zápisu do voličských seznamu změní, jest slovo »bydlí« v § 1 bráti ve smyslu »má bydliště«.
Řád volení do obcí nemá žádné bližší definice tohoto zákonného výrazu, jehož užívá, nýbrž operuje s ním, jako s určitými, všeobecné známým pojmem.
Jest tedy tomuto výrazu též pro obor řádu volení do obcí dávati týž obsah, jaký má v zákonodárství vůbec a jaký jest zejména zcela jasně vytčen v jurisdikční normě.
Jak jest patrno z tohoto zákona, je bydliště určité osoby v tom místě, »ve kterém se usadila s prokazatelným nebo z okolností na jevo jdoucím úmyslem, aby se tam trvale zdržovala« (§ 66, odst. 1 jur. n.).
K založení bydliště jest tedy též podle řádu o volení do obcí nutno, aby byly splněny dva předpoklady:
1. skutečné zdržování se na určitém místě (corpus domicilandi) a
2. úmysl, určiti toto místo ku stálému pobytu, učiniti si z něho jaksi středisko svého hospodářského života (animus domiciliandi).
První předpoklad dá se snadno prokázati a jest zejména nesporně dán u stěžovatele pro Nýrsko, protože Josef Pankratz se v Nýrsku, jak jest nepopřeno, zdržuje, tamtéž nejen jest zaměstnán, nýbrž tem také bydlí to v obchodní místnosti svého zaměstnavatele.
Pokud se týče předpokladu posléz jmenovaného, nemůže ovšem důkaz o něm býti proveden přímo, protože tu jde toliko o vnitřní, duševní postup, nýbrž lze pouze ze vnějších okolností logicky usuzovati, zda a pokud jest tu též vůle dotčené osoby, zdržovati se trvale na místě, o něž se jedná.
K okolnostem rozhodným pro tuto otázku může skutečnost, že osoba, o niž v tomto případě jde, má v tomto místě své stálé zaměstnání, počítána býti pouze s největší opatrností a s výhradou, protože zákon vedle bydliště osoby pokládá místo jejího zaměstnání za cosi fakticky i právně rozdílného (srov. §§ 66 a 86 jur. n.), dávaje tím na jevo, že pro založení bydliště osoby může zůstati úplně bez významu otázka, kde tato jest zaměstnána.
Naproti tomu nutno v tomto směru přihlédnouti ku všem oněm různým momentům, které jsou s to, aby vtiskly faktickému pobytu osoby ráz zamýšlené trvalosti.
V konkrétním případě vychází naříkané rozhodnutí z náhledu, že lze spatřovati takové rozhodné okolnosti jednak v tom, že Josef Pankratz se svojí rodinou byl ohlášen k pobytu v Klatovech, jednak v tom, že sice má »zvláštní« byt v Klatovech jeho rodina, nikoliv však on v Nýrsku.
Nedá se popříti, že obě tyto okolnosti mohly by míti význam pro popřenou otázku animu domiciliandi, avšak to jen tehdy, kdyby byly prokázány a kdyby tu nebylo jiných okolností, které vyžadují jiného závěru.
V daném případě však Josef Pankratz popřel, že by se sám byl ohlásil k pobytu v Klatovech a ve spisech jeví se býti potud rozpor, že spisy obce Nýrské prokazují, že v Nýrsku se odhlásila dne 10. října 1917 k odchodu do Klatov penze rodina Josefa Pankratze, nikoliv však též on sám.
Podle toho zůstal Josef Pankratz také po 10. říjnu 1917 na dále ohlášen v Nýrsku a prokazují-li spisy obce Klatovské rovněž jeho ohlášení pro totéž období časové, jest v tom spatřovati rozpor, který nutno vysvětliti.
Jest dále správné, že Josef Pankratz přestěhoval svou rodinu do Klatov, avšak zůstal nevysvětlen důvod, proč také on se nepřestěhoval do Klatov, nýbrž zůstal v Nýrsku a dal přednost rozdělené domácnosti.
Zjištění této okolnosti bylo by velmi závažné pro otázku, zamýšlel-li Josef Pankratz též sám Nýrsko trvale opustiti.
V obou těchto směrech zůstalo šetření neúplným, a protože tyto nedostatky znemožňují přesné zodpovědění sporných bodů této záležitosti, nutno je pokládati za vady podstatné. Bylo tudíž naříkané rozhodnutí dle § 6 zák. o správ. s. z r. 1875 a § 2 zák. z 2. ledna 1918 č. 3 sb. z. a n. zrušiti.

Citace:

č. 173. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1920, svazek/ročník 1, s. 362-364.