Č. 82.

Dávka z přírůstku hodnoty nemovitostí (Čechy): Výloh vzešlých zciziteli při prodeji nemovitosti nelze při výpočtu přírůstku hodnoty odečítati od ceny zcizovací.
(Nález ze dne 16. dubna 1919 č. 1824.)
Prejudikatura: Víd. nál. ze dne 6. prosince 1917 č. 30463, Budw. č. 11978 A.
Věc: Marie Roudnická na Král. Vinohradech (adv. Dr. Jaroslav Podolský z Prahy) proti Zemské správní komisi pro Čechy v Praze o dávku z přírůstku hodnoty.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Za příčinou prodeje pozemků zapsaných v knih. vložce č. 204 kat. obce Jíkve, pak pozemků v knih. vložkách č. 203 a 237 téže obce a konečně pozemků v knih. vložce č. 202 téže obce byla zcizitelce předepsána dávka z přírůstku hodnoty.
Ve svém přiznání domáhala se zcizitelka, aby od zcizovacích cen K 2200 — K 2692 — a K 2361 — byl odečten poměrný podíl z výloh spojených se sprostředkováním rozprodeje pozemků a výloh právních, a to od prvé ceny částkou 295 K, od druhé částkou 366 K a od třetí ceny zcizovací částkou 316 K. Vyměřovací úřad však nevyhověl tomuto návrhu a vzal při vyšetřování přírůstku hodnoty v počet zcizovací ceny v plné výši. Z té příčiny stěžovala si zcizitelka do platebních rozkazů k zemské správní komisi, kteráž naříkaným rozhodnutím stížnost tuto zamítla s odůvodněním, že vyplacenou provisi za sprostředkování rozprodeje nelze od ceny zcizovací odečítati, ježto v § 5 řádu dávkového není pro to opory, výlohy právního zástupce pak že nejsou toho rázu, aby se k nim dle § 9 řádu dávk. mohlo přihlížeti.
Proti tomuto rozhodnutí čelí stížnost podaná k nejvyššímu správnímu soudu, v níž se uvádí, že stěžovatelka byla zkrácena ve svých právech tím, že do zdanitelného přírůstku hodnoty vpočítány byly náklady se zcizením pozemků nutně spojené, kteréž slušelo dle mínění stížnosti vyloučiti jednak proto, že ustanovení § 9 řádu daných o hodnotě nabývací dlužno použíti i na hodnotu zcizovací, jednak proto, že dávka z přírůstku dle svého pojmu postihovati má jen skutečný přírůstek, který zciziteli vzešel.
Nejvyšší správní soud uvažoval o stížnosti takto:
Rád o dávce z přírůstku hodnoty obsahuje v §§ 5—12 přesné předpisy o tom, které veličiny sluší při vyšetřování přírůstku hodnoty bráti v počet. Za základ vyměření dávky dlužno tedy položiti přírůstek dle těchto předpisů vyšetřený, bez ohledu na to, zdali přírůstek tento rovná se majetkovému zisku zcizitele či jej převyšuje. Může tedy jíti jen o to, zdali ve sporném případě byla zcizovací hodnota řečených pozemků při výpočtu přírůstku hodnoty počítána tak, jak dávkový řád předepisuje.
Dle § 5 v souvislosti s § 12 řádu slušelo za hodnotu zcizovací považovati zcizovací cenu nemovitostí, kterouž jest při kupní smlouvě suma peněz, za niž byla věc kupujícímu přenechána (§ 1053 o. z. o.). K této ceně zcizovací sluší dle § 5, odst. 2 dávk. řádu sice připočísti užitky zcizitelem vyhrazené a břemena nabyvatelem převzatá, jakož i hodnotu vedlejších plnění mimo cenu smluvených, dávkový řád však nikde neustanovuje, že od ceny zcizovací mají se odečítati výlohy vzešlé zciziteli s prodejem nemovitostí, jež snižují sice subjektivní zisk zcizitelův, nemají však vlivu na objektivní rozdíl mezi hodnotou zcizovací a nabývací, kterýž dle předpisů dávkového řádu má býti vyšetřen a dávce podroben.
Obdobné použití předpisů daných v § 9 dávk. řádu, jehož stížnost se domáhá, nemá místa, neboť předpisy tyto týkají se výslovně toliko vyšetření hodnoty nabývací.
Vycházel-li tedy vyměřovací úřad, vyšetřuje ceny zcizovací, od nesporných smluvních cen kupních, postupoval v úplné shodě s řádem dávkovým, a jeví se tudíž stížnost bezdůvodnou, pročež ji slušelo zamítnouti.

Citace:

č. 82. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1920, svazek/ročník 1, s. 189-190.