Čís. 80.

Úřednictvo: Úředníci na dovolené s čekatelným (§§ 73 a 74 služ. pragm.) nemají nároku na válečné přídavky poskytnuté nařízeními min. fin. ze dne 9. února 1916 č. 33 ř. z., ze dne 4. prosince 1916 č. 9 ř. z. z r. 1917, ze dne 14. července 1917 č. 295 ř. z. atd. aktivním státním zřízencům pro mimořádné poměry způsobené válkou.
(Nález ze dne 14. dubna 1919 č. 1494.)
Věc: Emil Knapp v Bubenči (adv. Dr. Antonín Schauer z Prahy) proti býv. ministerstvu vnitra ve Vídni o odepření válečného přídavku.
Výrok: Stížnost zamítá se jako neodůvodněná.
Důvody: Výnosem z 8. listopadu 1917 č. 21703 pres. nevyhovělo místodržitelství žádosti stěžovatelově o přiznání přídavků stanovených pro státní zřízence z podnětu mimořádných poměrů válkou způsobených nařízeními min. financí z 9. února 1916 č. 33 ř. z. a z 4. prosince 1916 č. 9 ř. z. z r. 1917, pokud se týče z 14. července 1917 č. 295 ř. z., poněvadž tyto přídavky vztahují se toliko na státní zřízence v činné službě, naproti tomu přiznalo mu na základě ustanovení § 4 nařízení ministerstva financí ze 4. prosince 1916 č. 10 ř. z. z r. 1917, pokud se týče článku 2 nařízení ministerstva financí ze 14. července 1917 č. 296 ř. z. přídavek zavedený pro státní zřízence na odpočinku, poukazujíc na to, že byl výnosem ministerstva vnitra z 11. září 1915 č. 18534/M. 1. dán na dovolenou s platem čekatelským a že podle § 74, odst. 1 služ. pragm. má nárok jen na plný plat 6400 K, který naposledy bral, v ostatním však podle odst. 4 téhož § má být na roven postaven s úředníky na dočasném odpočinku.
Odvolání podanému proti zamítavé části výnosu právě uvedeného ministerstva vnitra výnosem ze 14. června 1918 č. 6585/M. 1. nevyhovělo z důvodů rozhodnutí v odpor vzatého.
Stížnost proti tomuto rozhodnutí podaná vytýká naříkanému rozhodnutí mylnou interpelací § 74 služ. pragm. a nesprávné pojetí povahy válečných přídavků:
1. V prvém směru dovozuje z uspořádání uvedeného paragrafu, že výrazu »v ostatním« odstavce čtvrtého rozuměti jest tak, že jen pokud nejde ani o služební požitky, o nichž mluví odstavec první, ani o včítání doby do pense (odstavec druhý), ani o otázku opětného nastoupení služby (odstavec třetí), jest právní postavení úředníka na dovolené s čekacími příjmy stejné jako úředníka, který byl dán na dočasný odpočinek. Zejména že míní se tu otázky upravené § 79 a 71, řízení disciplinární a pod.
2. Válečné přídavky poskytnuté státním zřízencům uvedenými ministerskými nařízeními nemají za účel poskytnouti státním úředníkům zvláštní odměnu za větší námahu ve válce, nýbrž mají býti jen korrektivem znehodnocení papírových peněz na dobu, než valutové poměry budou uspořádány. Vysvětlení, proč nebyly tyto přídavky vyměřeny pro úředníky aktivní a pro úředníky pensionované dle stejné normy, t. j. stejným procentem, jest v tom, že u aktivních úředníků jest třeba zachovati jejich pracovní schopnost a možnost representace, kteréhož zřetele u úředníků pensionovaných rení. Ježto úředník na dovolené s čekatelským platem může býti podle § 74, odst. 3, kdykoliv povolán k opětnému nastoupení činné služby, platí pro něho tytéž zřetele, jako pro úředníka aktivního. Tomu nasvědčuje také § 74 služ. pragm., který takovému úředníku přiznává úplný plat. Stížnost navrhuje, aby naříkané rozhodnutí, pokud se jím stěžovateli nepřiznávají válečné přídavky zavedené nařízeními ministerstva financí ze dne 9. února 1916 č. 33 ř. z., ze dne 4. prosince 1916 č. 9 ř. z. z r. 1917, pokud se týče ze dne 14. července 1917 č. 295 ř. z., bylo zrušeno jako v zákoně neodůvodněné.
V odvodním spise ministerstvem vnitra ve věci podaném se proti stížnosti dovozuje: Prvé tři odstavce § 74 služ. pragm. obsahují ustanovení o příjmech úředníka na dovolené s čekatelným, o započítatelnosti doby ztrávené na dovolené a konečně o modalitách při opětném nastoupení služby: podle posledního odstavce uvedeného paragrafu klásti jest úředníky na dovolené s čekatelným na roven úředníkům na dočasném odpočinku. Z toho vyplývá, že svrchu uvedená kategorie úředníků ve svých nárocích materielní povahy, pokud nejsou upraveny ve dvou prvých od- stavcích § 74 služ. pragm., jest na roven postavena úředníkům kvieskovaným. Se zřetelem k tomu, že pro úředníky na dovolené s čekatelným nebyl ustanoven zvláštní drahotní přídavek, není pochyby, že jim pro dobu dovolené drahotní přídavky příslušejí jen v míře stanovené pro úředníky na odpočinku.
Nejvyšší správní soud uvažoval ve věci takto: Nařízeními ministerstva financí z 9. února 1916 č. 33 ř. z., ze 4. prosince 1916 č. 9 ř. z. z r. 1917 a ze 14. července 1917 č. 295 ř. z., jichž se stěžovatel dovolává, byly poskytnuty aktivním státním zřízencům přídavky z podnětu mimořádných, válkou způsobených poměrů. Mimo to byly státním zřízencům ve výslužbě, vdovám a sirotkům po státních zřízencích a osobám požívajícím darů z milostí uděleny ze stejného podnětu přídavky nařízeními téhož ministerstva ze 17. srpna 1916 č. 259 ř. z., ze 4. prosince 1916 č. 10 ř. z. z r. 1917 a ze 14. července 1917 č. 296 ř. z. Přídavky obou kategorií byly pak v roce 1917 a v roce 1918 četnými nařízeními téhož ministerstva jednak co do trvání prodlužovány, jednak nově upravovány.
Předpisy upravující válečné přídavky mají tedy dle svého doslovu na zřeteli jednak zřízence státní v činné službě, jednak zřízence na odpočinku; zvláštních předpisů o válečných přídavcích pro úředníky, jimž byla dána dovolená s čekatelným ve smyslu § 73 služ. pragm., není.
Ježto stěžovatel náležející do kategorie úředníků posléze uvedené, pokládá se za poškozena ve svých právech tím, že naříkaným rozhodnutím nebyly mu přiznány válečné přídavky dle měřítka stanoveného pro aktivní státní zřízence, nýbrž toliko v míře příslušející státním zřízencům ve výslužbě, jest zkoumati, lze-li dovoditi z předpisů upravujících postavení úředníků na dovolené s čekatelným pro tuto kategorii státních zřízenců nárok na válečné přídavky příslušnými nařízeními aktivním zřízencům státním poskytnuté. Postavení úředníka na dovolené s čekatelným upravují §§ 73 a 74 služ. pragm. Předcházející paragrafy oddílu 4. (Změny ve služebním poměru a jeho zrušení) první hlavy tohoto zákona obsahují předpisy o přeložení, o službě u ústředních míst, o směně míst a o dání mimo službu, paragrafy následující (75 až 76) týkají se přeložení na dočasný a na trvalý odpočinek, řízení při přeložení na odpočinek (dání mimo službu a dovolené s čekat.) a konečně zrušení služebního poměru. Z tohoto zařazení předpisů o úřednících na dovolené s čekatelným je zřejmo, že zákon staví tuto kategorii úředníků na rozhraní mezi úředníky aktivními a úředníky na odpočinku. V souhlase s tím přiznává služební pragmatika jen v určitých, v zákoně výslovně vytknutých směrech takovým úředníkům nároky příslušející dle všeobecných norem úředníkům aktivním, a to dle prvého odst. § 74 nárok na úplný peníz posléz braného služného (na místě něhož má jim býti poukázána částka normálního výslužného, které by jim náleželo při přeložení do výslužby tenkráte, je-li tento obnos vyšší), a dle odst. 2 téhož § nárok na započítání času v poměru dovolené s čekatelným ztráveného pro vyměření výslužného. Ve všech ostatních směrech zákon úředníkům na dovolené s čekatelným práv úředníků aktivních nepřiznává, v odst. 4 cit. § klade pak je všeobecně na roven úředníkům na dočasném odpočinku. Z toho, co uvedeno, je zřejmo, že pokud zejména se týká příjmů, nemají úředníci na dovolené s čekatelným nároku na jiné služební požitky, jež by jim náležely, kdyby byli v aktivní službě, než na částku služného posléze braného, jež po případě zvýšiti jest o peníz akt. (funkčního) přídavku do pense započítatelného. Nepříslušejí jim tedy jinak ani aktivní neb funkční přídavky ani jiné vedlejší požitky úředníků aktivních a nelze jim v důsledku toho přiznati ani nárok na válečné přídavky dle norem výslovně jen pro úředníky aktivní vydaných. Neshledal proto nejvyšší správní soud porušení práv stěžovatelových v tom, že mu naříkaným rozhodnutím odepřeny byly válečné přídavky dle měřítka stanoveného nařízeními ministerstva financí shora uvedenými pro úředníky aktivní i zamítl stížnost jako neodůvodněnou.

Citace:

č. 80. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1920, svazek/ročník 1, s. 182-185.