Č. 262.

Právo volební do obcí: * Nezaplatil-li dlužník veřejnou dávku obecní, o kterou byl řádně upomenut, ve 1 hůtě jemu v upomínce dané (§ 5, č. 3 zák. ze dne 31. ledna 1919 č. 75 sb. z. a n.), nemůže býti volen za člena obecního zastupitelstva, byť i dlužnou dávku přede dnem volby zaplatil.
(Nález ze dne 10. prosince 1919 č. 6497.)
Věc: František Wagner v Krylech proti volební komisi při okresní polit, správě v Podbořanech (za stranu súčastněnou Františka Schwambergera adv. Dr. A. Bloch z Prahy) stran volby do obecního zastupitelstva.
Výrok: Naříkané rozhodnutí zrušuje se jako nezákonné.
Důvody: Stěžovatel podal proti volbě Františka Schwambergera do obecního zastupitelstva v Kryrech námitky, že zvolený nezaplatil dlužné školní přirážky, ve lhůtě od 5. do 9. května 1919, jemu v upomínce dané, nýbrž až 24. května 1919, následkem čehož pozbyl volitelnosti, a žádal o škrtnutí jeho ze zvolených členů zastupitelstva. Okresní politická správa v Podbořanech usnesením ze dne 25. června 1919 čís. 9313 rozhodla na základě § 53 zák. o volbě do obcí, že volba Františka Schwambergera jest po právu, protože přednesený důvod vylučující nemá ztrátu volitelnosti za následek. Ustanovení § 5, č. 3 o volbě do obce může býti vyloženo jen v tom smyslu, že nezaplacení některé dávky během 5 dnů po upomenutí jen tenkráte má ztrátu volitelnosti v zápětí, když kandidát po vykonané volbě ve lhůtě jemu dané svým povinnostem nedostojí.
Rozhoduje o stížnosti do tohoto nálezu podané, řídil se nejvyšší soud těmito úvahami: § 5, odst. 3 zák. ze dne 31. ledna 1919 čís. 75 sb. z. a n. prohlašuje nevolitelným za člena obecního zastupitelstva toho, kdož byv osobně řádně upomenut, ve lhůtě aspoň na pět dní v upomínce mu dané, nezaplatil nějaké veřejné dávky obecní déle než rok splatné. Vyžaduje tudíž zákon ke vzniku tohoto důvodu z volitelnosti vylučujícího:
a) aby byla dluhem nějaká veřejná dávka obecní,
b) aby byla déle než rok splatná,
c) aby byl dlužník osobně řádně upomenut o zaplacení do lhůty nikoliv kratší nežli 5 dní a by přes to v této lhůtě nezaplatil.
Že první dvě podmínky tu jsou, není sporno. Stěžovatel i žalovaný úřad vycházejí shodně z předpokladu, že František Schwamberger dluhoval školní přirážky, tudíž veřejnou dávku obecní, za léta 1913 až 1917, tedy déle nežli rok splatnou. Na sporu jest pouze poslední ze svrchu naznačených podmínek.
Naříkané rozhodnutí vyložilo ustanovení § 5, čís. 3, cit. zák. v ten rozum, že stačí, zaplatil-li volič dlužné dávky obecní do dne volby, třeba po lhůtě jemu v upomínce dané. Tento výklad není správný. Zákon jest vykládati především podle vlastního významu slov v jejich souvislosti a podle jasného úmyslu zákonodárcova. Text zákona stanoví zcela jasně, nepřipouštěje žádných pochybností, že dlužník veřejných dávek obecních musí zaplatiti dluh svůj ve lhůtě aspoň na 5 dní v upomínce jemu dané, jinak ztrácí volitelnost.
S jasným smyslem tohoto předpisu zákona shoduje se i úmysl zákonodárce z § 5 l. c. zřejmý. Tento § rozeznává tři druhy osob, které jsou z volitelnosti vyloučeny a při všech těchto osobách má důvod z volitelnosti vylučující svůj základ ve vlastnostech osoby voličovy. V odst. 1 jest to poměr podřízenosti voliče k obci a jeho závislost na ní, v odst. 2 jest překážkou volitelnosti poměr nadřízenosti voliče a jeho dohledací moc k obci, kteréž oba poměry jsou s to, aby působily na nepředpojatost, jaká musí býti u člena obecního zastupitelstva. Bod 3 § 5 pak zahrnuje osoby, které déle než rok byly v prodlení s placením veřejných dávek obecních a byvše na své prodlení upomínkou upozorněny, přes to povinnosti své nedostály. Jsou to osoby, které svým chováním projevily takový nedostatek vědomí o povinnostech občana vůči obci, že důvodně vzniká pochybnost, jsou-li osoby ty způsobilé, aby svědomitě zastávaly úřad zástupce obce, k němuž volbou mají býti povolány. Pro tyto osobní vlastnosti vylučuje je zákon z volitelnosti a proto nelze připustiti výklad, že by lhůta v upomínce daná neměla významu, a že by nedodržení její nemělo ztrátu volitelnosti v zápětí, když by dlužník veřejné dávky obecní beze zřetele na danou lhůtu zaplatil přede dnem volby. Výklad takový, jehož se přidrželo naříkané rozhodnutí, odporuje tedy i doslovu zákona i úmyslu zákonodárcovu.
Veden tímto mylným náhledem, pokládal žalovaný úřad za věc vedlejší vyšetřiti, zdali Františku Schwambergovi byla dána řádná osobní upomínka a zdali lhůta v upomínce té stanovená nebyla kratší pěti dnů. Jak stěžovatel, tak i žalovaný úřad užívají k označení oné lhůty obratu »ve lhůtě od 5. do 9. května 1919 dané«. Z toho nelze bezpečně posouditi, zdali jest to lhůta plných pěti dnů, neboť byla by jí jenom tenkráte, kdyby byla dlužníku dána přede dnem 5. května 1919, předpokládajíc, že upomínka sama byla řádná a osobní. Okolnosti pro zjištění těchto podmínek zákona rozhodné nebyly v řízení správním vyšetřeny a zůstala proto skutková podstata po té stránce neúplnou.
Poněvadž neúplnost ta byla přivoděna, jak svrchu vyloženo, mylným právním náhledem žalovaného úřadu, bylo naříkané rozhodnutí jako zákonu odporující zrušiti.

Citace:

č. 262. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1920, svazek/ročník 1, s. 541-543.