Č. 7.

Vyživovací příspěvek: Zásady slyšení stran budiž šetřeno, i když jde o odchylný výsledek úředního šetření o výnosu pozemků, z něhož mají se krýti životní potřeby osoby požadující příspěvek vyživovací.
(Nález ze dne 14. ledna 1919 č. 116/18).
Věc: Marie Olšanská ve Lhotě u Nákla (adv. Dr. Richard Fischer z Olomouce) proti Zemské vyživovací komisi v Brně o vyživovací příspěvek.
Výrok: Naříkané rozhodnutí zrušuje se pro vady řízení. Důvody: Mořic Olšanský, ovdovělý obuvník, který žil ve společné domácnosti se svou sestrou a svými 4 nedospělými dítkami, povolán byl ke službě vojenské dne 2. srpna 1914. Dítkám jeho přiznán byl příspěvek vyživovací po 1 K 60 h denně od 2. srpna 1914.
Stěžovatelka, sestra povolaného, podala dne 7. května 1917 žádost, aby také jí přiznán byl příspěvek vyživovací ode dne povolání jejího bratra.
Šetřením o žádosti konaným bylo zjištěno, že stěžovatelka jest vlastnicí domku, v němž ona i bratr její s rodinou bydlí, a sedmi měr zadlužených polí, že povolaný bratr pole její obdělával a vůbec těžší práce konal, že stěžovatelka po odchodu bratrově musila na práce ty najímati cizí síly pracovní, poněvadž sama byla zaměstnána vedením domácnosti a opatrováním dětí povolaného.
Stěžovatelka tvrdila mimo to, že nepatrný výtěžek z polí sotva kryje vydání s pracemi hospodářskými spojené, daně a přirážky a že povolaný bratr ji z výdělku svého vyživoval a jí z bytu 4 K měsíčně platil. Výměrem okresní komise vyživovací ze dne 2. dubna 1918 byl nárok stěžovatelčin zamítnut z důvodu, že výživa její není ohrožena povoláním bratra jejího.
Odvolání stěžovatelčino bylo zamítnuto výnosem zemské komise vyživovací ze dne 23. června 1918 s odůvodněním, že pozemky stěžovatelce patřící poskytují, i když je nutno cizími pracovními silami je dáti obdělávati, výnos, z něhož možno krýti všechny životní potřeby jedné osoby.
Stížnost z rozhodnutí toho ku správnímu soudu podaná vytýká neúplnost a vadnost řízení, kterou shledává v tom, že nebylo provedeno šetření o okolnostech tvrzených stěžovatelkou o příčině nedostatečnosti výnosu z polí po uhrazení výloh, že stěžovatelka nebyla slyšena o odchylném výsledku šetření a že neposkytnuta jí možnost vésti protidůkaz.
Stížnost jest důvodná. Stěžovatelce nebyly sděleny skutkové podklady, na kterých dospěla vyživovací komise k závěru, že výnos z pozemků patřících stěžovatelce dostačuje k výživě její, i když se přihlíží k výdajům, které uhrazovati jest z výnosu toho, a nebyla jí poskytnuta možnost, aby se vyjádřila v tom směru a podala protidůkazy.
Tím porušena byla zásada slyšení stran, jejíž šetření § 7. odst. 7 zákona ze dne 27. července 1917 č. 313 ř. z. nařizuje. Pro toto porušení podstatných forem řízení bylo naříkané rozhodnutí dle § 6, odst. 2. zák. o správním soudu zrušiti.

Citace:

č. 7. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1920, svazek/ročník 1, s. 52-53.