Č. 134.

Obecní statek (Čechy): Pro vznik a obsah práva obyčejového, rozhodného dle § 70 ob. zříz. pro užívání obecního statku, je bezvýznamno, z jakého důvodu určité užívání před r. 1864 vzniklé a pak trvale zachovávané bylo zavedeno.
(Nález ze dne 17. června 1919 č. 2935.)
Věc: Tomáš a Lukáš Zeman v Lipnici (adv. Dr. Vojtěch Kasanda z Prahy) proti Zemské správní komisi král. Českého o užívání obecního statku.
Výrok: Naříkané rozhodnutí zrušuje se jako nezákonné.
Důvody: Naříkaným rozhodnutím potvrzeno usnesení okresního výboru v Třeboni ze dne 21. února 1916, č. 1089, jímž držitelům usedlostí č. p. 2 a 27 v Lipnici, Tomáši Zemanovi a Lukáši Zemanovi, přiznáno toliko po polovině starousedlického podílu na užitcích obecního statku. Rozhodnutí béře na základě výpovědi pamětníků za prokázáno, že t. zv. čtvrtníci měli před r. 1864 v Lipnici bez dalšího nárok pouze na poloviční díl užitku z obecního statku. K odchylnému skutečnému stavu užívání obecního statku v Lipnici r. 1864 a kolem tohoto roku nelze přihlížeti, poněvadž stav ten neodpovídal obyčejovému právu v Lipnici plativšímu, nýbrž byl výsledkem samovolného jednání tehdejšího obecního starosty, jež nemohlo práva obyčejového založiti ani mu prejudikovati. Poněvadž pak při usedlostech čp. 2 a 27 nezbylo z původních, v r. 1864 oprávněných pozemků tolik, aby mohly nadále platiti za původní usedlosti pololánické, byly usedlosti ty s nároky svými právem zařazeny mezi usedlosti čtvrtnické s nárokem na díly pouze poloviční.
Stížnost podaná držiteli obou usedlostí k tomuto soudu béře rozhodnutí v odpor pro nezákonnost, po případě vadnost řízení. V jednotlivostech mu vytýká:
1. Rozhodnutí chybně vykládá pojem obyčeje v §u 70. obec. zříz. Obyčej znamená tu tolik jako zvyklost, nikoli obyčejové právo; chybit opinio necessitatis. Skutečný stav r. 1864 odpovídal tehdejšímu obyčeji; příčiny jeho jsou nerozhodný, rozhoduje jedině fakt.
2. Při usedlostech zbylo pozemků:
při čp. 2: 10 ha 47 a 77 m2.
při čp. 27: 9 ha 58 a 46 m2,
tedy okolo 40 strychů; tuto výměru měly r. 1864 usedlosti čp. 8, 10—13 a 22 a používaly r. 1864 celého dílu užitku. O tom nabízí se důkaz výslechem pamětníků Mat. Bečky, Ondřeje Stupky, Jakuba Hajného a Mat. Strnada.
Není prokázán obyčej, že před 1864 zmenšení výměry usedlosti působilo zmenšení podílu; toto nastalo by teprve tehdy, kdyby čp. 2 a 27 přestaly býti samostatnou hospodářskou jednotkou.
3. Řízení je vadno: nebyli slyšeni »starousedlíci, o jichž práva požitková se jedná, t. Lukáš Zemím, Josef Zeman a Jan Dvořák. ačkoKv důkazy ty byly nabídnuty.« V odvodním spisu žalovaná zemská správní komise k námitce 1. poukazuje na judikaturu býv. rak. správního soudu. K námitce 2. uvádí: Návrh na výslech pamětníků je v tomto stadiu nepřípustný. Výměra usedlostí čp. 8, 10—13 a 22 dle výkazu berního úřadu je vesměs větší nežli dnešní zbytky usedlostí stěžovatelů. Okolnost, že tyto měří »okolo 40 strychů«, je nerozhodna. Ohledně důsledků zmenšení výměry usedlosti na požitečné právo s ní spojené poukazuje na dosavadní judikaturu rak. správního soudu, na provedené výslechy pamětníků, a vytýká, že ztráta povahy hospodářské jednotky měla by za následek nikoli zmenšení, nýbrž úplnou ztrátu požitečného práva.
K námitce 3. poukazuje, že stěžovatelé byli k šetření z 1. listopadu 1915 pozváni, že se však nedostavili: ostatně je námitka tato teprve ve stížnosti k nejvyššímu správnímu soudu uplatňovaná nepřípustná.
Nejvyšší správní soud rozhoduje o stížnosti veden byl těmito úvahami:
Podle §u 70 obec. zřízení jest poměry obecního statku posuzovati dle posavadního obyčeje, jemuž nebylo odporováno, tedy podle obyčeje, který tu byl v době, kdy obecní zřízení z r. 1864 nabylo působnosti. Obyčej ten rozhodným jest zejména také pro otázku, kterým usedlostem a jakou měrou přísluší požitečné právo k obecnímu statku. Obecní zřízení mluvíc o dosavadním obyčeji, jemuž nebylo odporováno, nemá na mysli pouze skutečný stav, jaký tu co do poměrů obecního statku v té které obci byl v době, kdy obecní zřízení počalo působiti, nýbrž souhrn zvyklostí, které jsouce výrazem právních názorů v obci panujících a neseny všeobecným přesvědčením o právní jich závaznosti v obci skutečně byly zachovávány, tedy obyčej právní, obyčejové právo, jímž poměry obecního statku v obci byly upraveny. Obsah jeho však přirozeně nebyl nutně konstantním. Právo to v jedné a téže obci mohlo se rozmanitě vyvíjeti, měniti z různých příčin svůj obsah, a změna taková, jak z povahy obyčejového práva plyne, podmíněna byla toliko změnou skutečných zvyklostí, jež v obci co do užívání obecního statku skutečně byly zachovávány. Ustanovením §u 70 obec. zříz. bylo ono obyčejové právo, jak se v obci fakticky stálým zachováváním při užívání obecního statku vyvinulo, uznáno za normu platnou pro poměry obecního statku i pro budoucnost, a sice bylo recipováno s tím obsahem, kterého dosáhlo v době, kdy další vývoj jeho zákonem byl zastaven t. j. v době, kdy obecní zřízení nabylo působnosti.
Z jakého důvodu určité užívání obecního statku již před r. 1864 vzniklé a potom až do oné rozhodné doby trvale zachovávané bylo zavedeno, je lhostejno; jedině rozhodným jest, dalo-li se způsobem takovým, že bylo skutečně obyčejem a že mu před r. 1864 nebylo odporováno.
Slyšení pamětníci Josef Šíma dne 27. března 1914, dále Mat. Bečka, Ondřej Stupka, Jakub Hajný a Mat. Strnad dne 1. listopadu 1915 vypovídali souhlasně, že v Lipnici vedle pololáníků, kteří brali celý podíl na užitcích obecního statku, bylo 6 t. zv. čtvrtníků, t. držitelé nynějších usedlostí čp. 8, 10, 13, 14, 16 a 21, které vznikly v době, kam paměť slyšených nesahá, rozdělením tří pololánických usedlostí. Tito čtvrtníci měli původně dohromady pouze 3 podíly, každý měl právo toliko na jednu polovinu dílu užitků z obecního statku. Později však a to ještě před r. 1864, byl i těmto čtvrtníkům za nějakou náhradu, kterou zaplatili do obecní po- kladny, poskytnut celý díl užitků. — Údaje tyto jsou v souhlasu s výpovědí obecního starosty Lipnického Jakuba Dvořáka, učiněnou u okresního výboru dne 11. dubna 1867. Z této výpovědi je patrno, že změna v dřívějším stavu nastala počátkem r. 1856 nebo 1857, kdy — současně s propachtováním obecních luk a převzetím placení obecní kontribuce na obecní pokladnu — všem starousedlým, pololáníkům i čtvrtníkům přiznáno stejné množství dříví z obecního lesa za placení jisté náhrady za sáh, což pak zachováváno stále až do nynějška. Rovněž z podání starousedlých z ">5. května 1867 č. 201 okr. z. je zřejmo, že k uvedené změně došlo již v letech 1856—1857 a že pololáníci mlčky se jí podvolili a jí neodporovali.
Tento způsob užívání obecního statku, dle něhož čtvrtníci brali užitky stejným dílem jako pololáníci, zachován pak bez odporu na dále, až teprve v letech 1866—1867 pololáníci počali mu odporovati a snažili se zavésti zase rozlišování mezi pololáníky a čtvrtníky, jaké bylo obvyklo před r. 1856, ovšem bez úspěchu.
Lze tedy vzíti za prokázáno, že v době, kdy obecní zřízení nabylo působnosti, všechny usedlosti lipnické, oprávněné k požitkům z obecního statku, braly požitky ty stejným celým dílem, že tento stav trval nepřetržitě již od r; 1856 nebo 1857 a že mu před r. 1864 nebylo odporováno. Vzhledem k této okolnosti je zcela irelevantní, že stav ten vznikl — jak praví rozhodnutí v odpor vzaté — svémocným jednáním tehdejšího obecního starosty. Stačí, že stav ten byl tu v rozhodné době, kdy obecní zřízení počalo působiti a že byl projevem obyčeje, zachovávaného bez odporu již několik let. Po rozumu § 70 obec. zříz. dlužno uznati, že tento obyčej byl recipován a že tedy podle obyčeje platného v r. 1864 všem oprávněným usedlostem náležejí požitky z obecního statku dílem stejným.
Mezi usedlosti, které tehdy byly oprávněny k užitkům obecního statku, a to — jak právě dolíčeno — dílem celým, patřily také usedlosti dnešních stěžovatelů čp. 2 a 27. Zbývá tedy toliko zkoumati ještě, zda změny, které nastaly ve výměře usedlostí těch po r. 1864, neměly účinku na rozsah požitečných práv s nimi spojených. Podle spisů usedlost čp. 2 měla r. 1864 pozemků ve výměře 22 ha, 19 a, 98 m2; r. 1900 byla asi polovina pozemků odprodána a zbyly při usedlosti dnes pozemky ve výměře 10 ha, 47 a, 77 m2. Usedlost čp. 27 měřila r. 1864 podle spisů 16 ha, 46 a, 01 m2, oddělením téměř poloviny pozemků r. 1884 klesla pak na dnešní výměru 9 ha, 58 a, 46 m2.
V řízení stran užívání obecního statku v Lipnici nebyl prokázán obyčej, dle něhož odprodej pozemků oprávněné usedlosti byl by měl za důsledek zmenšení požitečného práva s ní spojeného. Ježto tedy takového obyčeje nezjištěno, obě usedlosti nesporně subjekty oprávněnými k užitkům z obecního statku dosud jsou a ježto dále podle obyčeje v Lipnici r. 1864 všechny oprávněné usedlosti bez ohledu na výměru braly užitky stejným a to celým dílem, dlužno uznati, že i požitečné právo, které s usedlostmi čp. 2 a 27 podle obyčeje platného r. 1864 tehdy bylo spojeno dílem celým, patří jim v neztenčeném rozsahu podnes.
Bylo proto naříkané rozhodnutí jako nezákonné zrušiti.

Citace:

č. 134. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1920, svazek/ročník 1, s. 294-296.