Č. 151.

Dávka z přírůstku hodnoty nemovitostí (Čechy): Nevyhoví-li strana ve lhůtě určené dle § 18, odst. 1 dávk. řádu výzvě, aby udala hodnotu nemovitosti, a úřad vyměří proto dávku podle úředně předpokládané hodnoty, musí pro výši této předpokládané hodnoty zjednán býti určitý podklad.
(Nález ze dne 1. července 1919 č. 2567.)
Prejudikatura: srov. nález č. 37 této Sbírky.
Věc: Alois Pusch v Hudcově (adv. Dr. Vilém Klauber z Teplic) proti Zemskému správnímu výboru v Praze o dávku z přírůstku hodnoty nemovitostí. Výrok: Naříkané rozhodnutí zrušuje se pro vadnost řízení.
Důvody: Kupní smlouvou ze dne 14. února 1917 prodal stěžovatel Rudolfu Endischovi svůj pozemek č. kat. 120/1 v Hudcově za 79700 K a pozemek č. kat. 120/3 tamže za 300 K.
V přiznání k dávce z přírůstku hodnoty uvedl, že koupil pozemky ty kupní smlouvou ze dne 27. července 1890 od svých rodičů a že obecná cena jejich dne 1. ledna 1903 byla nejméně 90000 K. Jako cenu zcizovací uvedl 80000 K. Snížení zcizovací ceny proti ceně nabývací odůvodnil stěžovatel tím, že vzhledem ku stagnaci v odboru stavebním pozemek, který chová bohatá ložiska vápna, na ceně klesl a uvedl, že mu za pozemky v r. 1903 nabízen byl peníz 200 000 K.
Výměrem ze dne 10. srpna 1918, expedovaným 27. srpna 1918, byl stěžovatel ve smyslu §§ 10 a 18 dávk. řádu vyzván, aby do 14 dnů udal obecnou cenu pozemků v den prodeje, s upozorněním, že nepodá-li včas žádaného vyjádření, bude dávka vyměřena na základě úředně předpokládané hodnoty.
Dne 17. září 1918 došlo jeho dnem 10. září 1918 datované vyjádření, v němž prohlašuje, že pozemky měly v únoru 1917 daleko vyšší cenu, a opakuje, že před několika lety vyjednával o prodej jejich za 200 000 K a že cena jejich v únoru 1917 byla ještě spíše větší. On však pozemky za nízkou cenu musil prodati vzhledem ku špatným svým poměrům.
Obecní úřad v Hudcově odpověděl na dotaz zemského inspektorátu, že cena obecná prodaných pozemků v den prodeje byla daleko vyšší než 80000 K, že stěžovatel dle doslechu před lety vyjednával o prodej za 200000 K, že však tehdy ku prodeji nedošlo.
Platebním rozkazem z 19. září 1918 předepsána byla stěžovateli dávka z přírůstku hodnoty částkou 4208 K 24 h. Jako cena nabývací vzata stěžovatelem udaná cena 90000 K, jako cena zcizovací pak obecná cena úředním šetřením ku dni 14. února 1917 vyšetřená 150000 K. Vzhledem k držbě 10—15 let přiznáno snížení 20 proc.
Z vývodů odvolání z tohoto platebního rozkazu podaného jsou pro stížnost podstatný tyto:
Kupní smlouvou prodány byly pozemky dva; jednoho z nich nabyl stěžovatel kupní smlouvou z 5. srpna 1913, druhého kupní smlouvou ze dne 27. července 1890. Proto měla dávka býti vyměřena dle § 11, odst. 2. dávk. řádu. Při pozemku č. kat. 120/1, koupeného v r. 1890, mělo býti přiznáno snížení 50 proc. Cena zcizovací měla býti vzata penízem 80000 K s připočtením náhrady za odvodňovací zřízení a povinnost k trpění dráhy důlní, nikoli však 150000 K.
Odvolání to bylo naříkaným rozhodnutím zamítnuto s odůvodněním, že stěžovatel v přiznání svém jako dobu nabytí obou pozemků udal r. 1890 a že úřad rozhodl na základě tohoto jeho udání.
Pokud se týče ceny zcizovací, vznikly podle vlastního udání stěžovatelova pochybnosti o tom, zda cena v kupní smlouvě udaná odpovídá ceně obecné, a byl tedy úřad oprávněn jako zcizovací cenu vzíti cenu vyšetřenou. Stěžovatel, byv vyzván aby cenu obecnou udal, vyzvání tomu nevyhověl a právem tedy ustanovil úřad na základě šetření cenu tu penízem 150000 K. Co se týče snížení poplatku o 20 proc. odpovídá snížení to zákonu, poněvadž dle § 12 dávk. řádu nelze k době držení před r. 1903 přihlížeti.
O stížnosti podané na nejvyšší správní soud a vytýkající naříkanému rozhodnutí, že zakládá se na vadném řízení a odporuje zákonu, uváži nejvyšší správní soud toto:
Vytýkaných nezákonností nejvyšší správní soud neshledal. Předpis § 11, odst. 2 dávk. řádu se na tento případ nevztahuje. Způsobem tam uvedeným zjistiti jest přírůstek hodnoty dávce podléhající jen tehdy, zcizí-li se v celku nemovitosti, jejichž skutečných podílu nabyto bylo v různých dobách. V daném však případě nebyla nemovitost zcizena v celku, nýbrž při č. kat. 120/1 stanovena zvláštní kupní cena 79700 K a při č. kat. 1203 také zvláštní kupní cena 300 K Nebylo tedy příčiny zcizovací ceny jednotlivých částí způsobem v § 11, odst. 2 dávk řádu udaným teprve vypočítávati.
Také snížení dávky o 20 proč. odpovídá zákonu. § 12 českého řádu dávkového obsahuje výslovné nařízení, že při vyšetřování rozhodné doby držby nikdy nebéře se zřetel k době držby před 1. lednem 1903. Poněvadž pak pozemky prodány byly kupní smlouvou ze dne 14. února 1917, trvala držba po vyměření dávky rozhodná více než 10 a ne déle než 15 roků a odpovídá tedy snížení zákonu (§ 13 dávk. ř.).
Konečně i výtka, že porušen byl zákon tím, že jako hodnota nabývací vzat byl peníz 90000 K, není oprávněna. Stěžovatel udal v přiznání k dávce z přírůstku hodnoty peníz 90000 K jako cenu nabývací a úřad tuto jím udanou cenu vzal za základ při vyměřování. Tím nebyl zákon porušen, poněvadž postup ten úplně zákonu odpovídá. § 8 dávk. ř. praví, že nedá-li se cena nabývací bezpečně zjistiti nebo vzejdou-li pochybnosti, zda vyšetřená cena nabývací srovnává se s obecnou hodnotou nemovitosti, může úřad vyměřovací vzíti za základ výpočtu vyšetřenou obecnou hodnotu v době nabytí. Z toho plyne, že úřad není povinen obecnou hodnotu v době nabytí bráti za základ pro vyměření a že tedy právem za základ vzal částku, kterou stěžovatel udal jako cenu nabývací.
Tyto výtky činěné naříkanému rozhodnutí nejsou tedy odůvodněny.
Pokud jde o zjištěnou cenu zcizovací, shledal však nejvyšší správní soud podstatnou vadu řízení.
V § 10 dávk. ř. obsažen je předpis, že vzejde-li pochybnost, zda vyšetřená cena zcizovací srovnává se s obecnou hodnotou nemovitosti, může úřad vyměřovací při výpočtu přírůstku hodnoty vzíti za základ zjištěnou obecnou hodnotu v době zcizení. Jak se hodnota ta vyhledává, stanoví § 18 dávk. ř. Úřad postupoval dle tohoto ustanovení zákonného, vyzvav stěžovatele, když vzhledem k jeho udání v přihlášce vzešly pochybnosti o správnosti zcizovací ceny, aby udal hodnotu, která se mu zdá přiměřenou a pohroziv současně, že nevyhoví-li ve lhůtě dané, vyměřena bude dávka na základě hodnoty úředně předpokládané.
Stěžovatel vyzvání tomu nevyhověl, uváděje pouze v odpovědi své, že cena obecná je podstatně vyšší a že před lety vyjednával o prodej za 200000 K. Následkem toho byl úřad oprávněn, vyměřiti dávku na základě hodnoty úředně předpokládané a byl ovšem stěžovatel s námitkami proti hodnotě této ve smyslu § 18 dávk. ř. prekludován. Avšak pro výši předpokládané této hodnoty musí dle názoru nejvyššího soudu správ- ního býti úřadem opatřen řádný podklad a není úřad oprávněn předpokládati jakoukoliv libovolnou hodnotu, neboť dle ustanovení § 10 dávk. ř. lze místo ceny zcizovací vzíti za základ toliko obecnou hodnotu zjištěnou.
Pro předpoklad, že obecná hodnota pozemků v době zcizení činila 150000 K, není však ve spisech žádné opory a naříkané rozhodnutí je se spisy v přímém rozporu, vyslovujíc, že částka ta byla úředním šetřením zjištěna. Mimo svrchu uvedené sdělení stěžovatele je sice ve spisech vyjádření obecního úřadu v Hudcově, leč z vyjádření tohoto nelze dovozovati, že obecná cena v den zcizení činila 150000 K. Pravíť se v něm toliko, že byla značně vyšší než 80000 K a že kupující uzavřel výhodný kup. Mimo to obecní úřad pouze potvrdil, že před lety jednáno o prodej pozemků těch za 200000 K.
Ve vyjádření tohoto obsahu nelze tedy spatřovati dostatečný podklad pro úsudek, že obecná hodnota v době zcizení činila právě 150000 K.
Vycházel-li však žalovaný úřad při svém rozhodnutí od této hodnoty, jeví se skutková podstata naříkaného rozhodnutí v tomto směru neúplnou a slušelo rozhodnutí naříkané tudíž dle § 6 zák. o spr. soudě zrušiti.

Citace:

č. 119. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1920, svazek/ročník 1, s. 262-269.