Č. 148.

Vyživovací příspěvek: 1. Zemská vyživovací komise není z důvodu evidence oprávněna, aby z moci úřední rozhodnutím o odvolání vyřkla, že tu není nároku uznaného v první stolici. — 2. Zemská vyživovací komise není oprávněna změniti rozhodnutí okresní vyživovací komise z moci úřední v neprospěch strany; ona smí rozhodnutí to přezkoumati jen v mezích odvolání, podaného oprávněnou stranou.
(Nález ze dne 26. června 1919 č. 3223.)

Prejudikatura: nálezy č. 79, 98 a 117 této Sbírky.
Věc: Max Pollak v Opavě proti Zemské vyživovací komisi v Opavě o vyživovací příspěvek.
Výrok: Naříkané rozhodnutí zrušuje se jako nezákonné.
Důvody: Po trojím zamítnutí přiznán stěžovateli od 1. srpna 1917 vyživovací příspěvek dle § 2, odst. 3 zák. o vyživovacích příspěvcích z r. 1917 vyměřený dle hospodářských poměrů povolaného jednou korunou denně. K odvolání domáhajícímu se plného příspěvku zrušeno naříkaným rozhodnutím ono rozhodnutí a přiznaný příspěvek zastaven, poněvadž přiznání příspěvku jest z důvodu stěžovatelovy způsobilosti k výdělku nezákonné.
Stížnost proti tomuto rozhodnutí podaná 15. května 1919 u vídeňského správního soudu, o níž rozhodovati jest povolán dle zákona z 2. listopadu 1918 č. 3 sb. z. nejvyšší správní soud, obírá se sice jen věcným vyvracením důvodu naříkaného rozhodnutí a věcným odůvodňováním existence nároku. Poněvadž však domáhá se plného příspěvku, jest tím namířena i proti odnětí příspěvku vůbec a posuzuje-li se s tohoto všeobecného stanoviska, jest odůvodněna. Žalovaný úřad není oprávněn změniti rozhodnutí okresní vyživovací komise z moci úřadu v neprospěch stran, nýbrž smí rozhodnutí to jen přezkoumati v mezích odvolání, podaného oprávněnou stranou. Tento svůj právní názor vyslovil a odůvodnil nejvyšší správní soud v nálezu ze dne 11. dubna 1919 č. 1719, k němuž se tu tedy odkazuje.
Snaží-li se žalovaný úřad v odvodním spise držeti toto rozhodnutí odporující stěžejním zásadám opravného řízení dovoláváním se 3. bodu prováděcího nařízení k § 7 nového zákona o vyživovacích příspěvcích, nalézá se i tu v právním omylu. Z bodu 3 a obsažené v něm citace č. 6 k § 8 téhož prováděcího nařízení, zejména pak z č. 3 bodu 3 ve spojení s citovaným tam bodem 3 k § 4 plyne jasně, že zemská vyživovací komise udržujíc přehled o vyživovacích příspěvcích jest toliko oprávněna pro rychlé odstranění škod hrozících státní pokladně z dalšího neoprávněného braní příspěvků přímo u vyplácející pokladny zastaviti další vyplácení, že však k vlastnímu zastavení příspěvku jest povolána jedině okresní vyživovací komise, jejíž výrok podléhá přezkoumání v řádném pořadí instancí.
Proto nebyl žalovaný úřad ani dle ustanovení jím uváděných oprávněn, aby z moci úřadu rozhodnutím vyřkl, že tu nároku v prvé stolici uznaného není, nýbrž měl věcně přezkoumati naříkané rozhodnutí.
Poněvadž tak neučinil, bylo jeho .ozhodnutí zrušiti dle § 7 zákona o správním soudě.

Citace:

č. 148. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1920, svazek/ročník 1, s. 318-319.