Č. 129.

Vodní právo (Slezsko): 1. Držitel nemovitostí pojatých do svazku vodního družstva nemůže své členství popírati z důvodu, že nemovitostí těch nabyl příklepem v exekuční dražbě. — 2. Záležejí-li příspěvky členské k vodnímu družstvu v plnění amortisačních a úrokových lhůt ze zápůjčky družstvu poskytnuté, nemůže člen družstva odpírati plnění to z důvodu, že kvóta této zápůjčky, jež byla na jeho nemovitosti právem zástavním pro družstvo zjištěna, vyšla na prázdno při exekuční dražbě, kterou on nemovitosti nabyl. (Nález ze dne 16. června 1919 č. 395.)
Věc: Mořic Ehrmann v Třítěži u Těšína proti býv. ministerstvu orby ve Vídni o příspěvek k odvodňovacímu družstvu v Horním Trličku.
Výrok: Stížnost zamítá se jako bezdůvodná.
Důvody: Výměrem okresního hejtmanství v Těšíně ze dne 31. května 1916 uloženo bylo stěžovateli jako vlastníku usedlosti č. 37 v Horním Trličku pojaté do svazu odvodňovacího družstva v H. Trličku, aby příspěvky ke družstvu tomu do 1. června 1916 zadržené, družstvem vykázané v částce 133 K 84 h do 8 dnů za následků exekuce družstvu zaplatil.
Rekursu stěžovatelem proti výměru tomu podanému zemská vláda slezská rozhodnutím ze dne 23. ledna 1917 čís. 2. 508/1 z r. 1916 nevyhověla a naříkaný výměr potvrdila s odůvodněním, že stěžovatel tím, že nabyl nemovitosti do svazu družstvu pojaté, stal se členem družstva a jako takový jest podle § 61 zák. vodn. pro Slezsko zavázán k plněním z tohoto poměru plynoucím, kterýžto závazek pomíjí jen řádným vystoupením povinné nemovitosti z družstva nebo zrušením družstva.
Rozhodnutí toto bylo k rekursu stěžovatelovu výnosem býv. c. k. ze dne 1. července 1918 č. 16895 ex 1917 z důvodů téhož rozhodnutí potvrzeno.
Stížnost k nejvyššímu správnímu soudu podaná vytýká nezákonnost naříkaného rozhodnutí i vadnost řízení a dovozuje v podstatě toto:
Stěžovatel nestal se členem odvodňovacího družstva, poněvadž nabyl usedlosti č. p. 37 v H. Trličku v exekuční dražbě, zemský zákon vodní pro Slezsko v § 61 má však na mysli jen nabytí nemovitosti z volné ruky.
Peníz, jehož zaplacení se stěžovateli ukládá, je částí pohledávky družstva ze zápůjčky předchůdci stěžovatelovu poskytnuté; pohledávka ta nedošla z nejvyššího podání za zavazenou nemovitost uspokojení a byla v pozemkové knize vymazána. Stěžovatel není povinen k zaplacení pohledávky té, poněvadž nemá jiné povinnosti, než zaplatiti nejvyšší podání, ale i proto, že pohledávka ona není příspěvkem k družstvu v poměru členství, založeným ve smyslu § 61 zem. zák. vodn., nýbrž soukromoprávní pohledávkou ze zápůjčky, která nepožívá přednostního práva dle citov. ustanovení zákona.
Vadnost řízení shledává se v tom, že úřady správní nehleděly k obsahu dluhopisu o uvedené zápůjčce dle spisů exekučních na věc se vztahujících a že spisy ty nebyly ani opatřeny.
Nejvyšší správní soud uvážil o stížnosti toto:
Nesporno jest, že usedlost čp. 37 v Horním Trličku, které stěžovatel nabyl dne 28. ledna 1914 v exekuční dražbě příklepem, byla již před tím pojata do svazu družstva odvodňovacího 3. v Horním Trličku.
Dle § 62 zem. zákona vodního pro Slezsko (§ 23 říš. zák. vodn.) stává se členem vodního družstva, kdo nabude nemovitosti do svazu družstevního pojaté. Zákon nerozeznává ve přičme způsobu nabytí, každý nabyvatel nemovitosti k svazu družstva náležející, tudíž i exekuční vydražitel stává se členem družstva a jest povinen k plněním z tohoto poměru členského plynoucím. Nemovitost do svazu družstevního pojatá zavazena jest dle cit. ustanovení již po zákonu jako zástava za veškerá plnění, zejména i za platy v penězích, k nimž člen družstva dle stanov jest povinen. Pohledávka 550 K, správně 540 K, která byla pro shora jmenované družstvo na nemovitosti stěžovatelem vydražené jako zápůjčka vtělena, jest dle zjištěné podstaty skutkové onou částí zápůjčky poskytnuté družstvu zemí, která připadá na nemovitost stěžovatelovu z celku vynaloženého na práce odvodňovací družstvem provedené, jichž náklad byl také z oné zemské zápůjčky částečně uhrazen. Nejde tu tedy o soukromoprávní zápůjčku sumy peněžité, nýbrž o část nákladu na společné práce odvodňovací družstvem podniknuté, na stěžovatele jako na člena družstva dle rozvrhu provedeného podle § 14 úředně schválených stanov družstva připadající, tudíž o plnění z členství družstevního ve smyslu §§ 62 a 68 slez. vodn. zák. plynoucí.
Okolnost, že ona část zemské půjčky na úhradu zmíněného nákladu poskytnuté byla na nemovitost stěžovatelem nabytou jako pohledávka družstvu vložena a že část její nedošla z nejvyššího podání úhrady a byla proto v pozemkové knize vymazána, nemá právního významu pro právní poměr mezi družstvem a jeho členem a pro povinnost člena platiti připadající naň kvótu z toho, co družstvo v tom kterém roce platiti povinno jest.
Stěžovatel jako vydražitel nemovitosti zavazené není ovšem povinen k placení příspěvků k družstvu zadrželých za dobu přede dnem příklepu, pokud nebyly z nejvyššího podání k placení přikázány.
Takové příspěvky však nebyly stěžovateli naříkaným rozhodnutím předepsány.
Zápůjčka poskytnutá družstvu na jeho podniky zemí, tedy též část její 540 K na nemovitost stěžovatelovu připadající, má dle spisů správních zaplacena býti v 10 ročních lhůtách od 1. ledna 1912 počínajících.
Částka 133 K 84 h, jejíž zaplacení stěžovateli uloženo bylo, skládá se z ročních lhůt kapitálových splatných 31. prosince 1914, 31. prosince 1915, pak z úroků splatných ze zbytku kapitálu od 30. června 1914 do 30. června 1916.
Stěžovateli bylo tudíž uloženo zaplacení členských příspěvků družstevních, kteréž se staly splatnými teprve po dnu, kterého nabyl nemovitosti do svazu družstva pojaté. K zaplacení příspěvků těch jest však stěžovatel dle §§ 62 a 68 zem. vod. zák. pro Slezsko i dle §§ 5, 12 a 14 úředně schválených stanov družstva povinen.
Bylo proto stížnost zamítnouti.

Citace:

č. 129. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1920, svazek/ročník 1, s. 286-288.