Č. 191.

Vyživovací příspěvek: * Zákonný požadavek závislosti na podporách povolaného nepředpokládá, že se podpory ty opakovaly pravidelně.
(Nález ze dne 25. září 1919 č. 4618.)
Věc: Vojtěch Hammer v Chodové Plané proti Zemské vyživovací komisi v Praze o vyživovací příspěvek.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje jako nezákonné.
Důvody: Naříkaným rozhodnutím zamítnuto bylo odvolání stěžovatelovo z rozhodnutí, jímž již po druhé nebyl přiznán jemu a jeho 3 dětem vyživovací příspěvek od 11. února 1917 jakožto dne povolání jeho syna Josefa. O stížnosti do tohoto rozhodnutí uvážil nejvyšší správní soud toto:
Uplatňování nároku na vyživovací příspěvek z důvodu alimentačního nároku stěžovatelova vůči povolanému nebylo předmětem rozhodování ve správním řízení, proto jest stížnost vymáhající příspěvek i z tohoto důvodu dle § 2 zák. o nejv. spr. soudě a § 5 zák. o spr. s. nepřípustná.
Jinak jest stížnost, vytýkající naříkanému rozhodnutí nezákonnost, odůvodněna.
Naříkané rozhodnutí popřelo závislost výživy příslušníků na výdělku povolaného výlučně proto, že nebyly prokázány a jsou pravděnepodobny pravidelné podpory rodině stěžovatelově povolaným poskytované, čímž vychází ze skutkového předpokladu i stěžovatelem tvrzeného, že povolaný sice nežil ve společné domácnosti, ale že roku 1916 poskytl jim podporu 60 K a 200 K.
Právní názor žalovaného úřadu, jako by jen »pravidelné« podpory mohly založiti závislost, nemá opory ani v tom, ani v onom zákoně o vyživovacích příspěvcích. Jsouť i nepravidelně se opakující podpory s to, aby založily tuto závislost, ovšem ve spojení s tím, že ostatní příjmy příslušníků, jež tu jsou bezprostředně před povoláním, samy o sobě bez těchto podpor nestačily k té míře výživy příslušníků, jakou má zákon na mysli.
Žalovaný úřad vycházeje z tohoto nesprávného právního názoru neobíral se těmito ostatními podmínkami závislosti, zda kdo z těchto příslušníků měl tehda příjmy ku hrazení své výživy a které příjmy měl, takže v důsledku onoho nesprávného názoru právního zůstalo řízení v tom směru neúplným.
Bylo tedy stížnosti vyhověti a naříkané rozhodnutí dle § 7 zák. o spr. soudu zrušiti.

Citace:

č. 191. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1920, svazek/ročník 1, s. 396-397.