Č. 260.

Zabírání bytů: Upotřebuje-li se místnost za spíž a komoru k ukládání potřeb nevybočujících z rámce domácího hospodářství, nelze tvrditi, že se jí používá jako skladiště.
(Nález ze dne 5. prosince 1919 č. 6190.)
Prejudikatura: nález č. 229 této Sbírky.
Věc: Jan Zborník v Písku proti okresní politické správě v Písku o zabrání bytu.
Výrok: Naříkané rozhodnutí zrušuje se jako nezákonné.
Důvody: Usnesením bytové komise v Písku z 20. dubna 1919 zabrány byly dvě místnosti (jedna v přízemí, druhá v 1. patře) v domě stěžovatelově čp. 203 b. p., »jež jsou uprázdněny« a odůvodněno opatření to poukazem na předpis § 6, č. 1 nařízení ze dne 22. ledna 1919 č. 38 sb. z. a n., »jelikož místnosti ty nejsou obývány«.
Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel odpor, ve kterém uváděl, že zabrané místnosti nejsou neobývány, nýbrž součástí jeho bytu a opatřeny nábytkem. Byt sestává z jedné malé kuchyně a 2 malých místností V přízemí a jedné místnosti v 1. patře. Jedné místnosti v přízemí používá stěžovatel jako kanceláře pro svůj obchod s uhlím a dřívím a povoznictví, druhé místnosti jako komory a místnosti v 1. patře jako ložnice. V bytě bydlí stěžovatel s manželkou, služka a kočí, tak že není zde přebytečných místností.
Při úředním šetření na místě samém konaném bylo za přítomnosti stěžovatelovy konstatováno, že v přízemku jest malá kuchyně, v sousedství jeden pokoj, kde je psací stůl a několik kusů nábytku. V zabrané druhé místnosti jest sporák a má zvláštní vchod z chodby.
Místnost ta je plna nábytku, peřin, šatstva a různého domácího nářadí, v prvním poschodí jest zabíraná místnost zařízena jako ložnice.
Stěžovatel tvrdil při tomto jednání, že v zabrané místnosti v přízemí provozuje žena jeho živnost vycpávání ptáků a že v ní spí služka. Místnosti té používá stěžovatel od té doby, kdy se podruhé oženil, totiž od února t. r. za svůj byt; dříve bývala pronajata.
Naříkaným rozhodnutím zrušila okresní politická správa v odpor vzaté rozhodnutí, pokud jde o místnost v 1. patře, potvrdila však zabrání místností v přízemku, poněvadž bylo zjištěno, že této obytné místnosti používá se od února za skladiště různých věcí. Potřeba, aby právě v této místnosti spala služka, nebyla prokázána, rovněž z okolností, že v místnosti té uloženo jest několik vycpaných ptáků, nenabyla okresní správa politická přesvědčení, že se v místnosti té provozuje živnost vycpávání ptáků. Jest tedy zabrání místnosti této odůvodněno předpisem § 6. č. 4 cit. nařízení.
Ve stížnosti proti tomuto rozhodnutí podané se namítá, že není skutkový základ dostatečně zjištěn a že jest rozhodnutí v odporu se zákonem. Místnosti zabrané musí stěžovatel používati jako komory, spíže a špýcharu, k ukládání různého nářadí, peřin a šatstva, které věci nejsou v denním používání, ježto nemá při svém bytě žádné jiné místnosti, kde by různé tyto předměty uložiti mohl. Manželka jeho přinesla si do domácnosti výbavu, jejíž část je také tam uložena.
Nejde tedy o skladiště ve vlastním slova smyslu, nýbrž o součást užívaného bytu a příslušenství, jaké se u každého bytu nalézá. Žalovaný úřad rozhodl bez bližšího zkoumání, že služka tam spáti nemusí, ač bylo zjištěno, že v kuchyni postel umístiti vůbec nelze a i v ostatních místnostech bytových není místečka, kde by služka spáti mohla. Dále nevzal úřad v úvahu, že manželka stěžovatelova provozuje obchod s parohy a vycpanými ptáky, že má zboží to v oné místnosti uloženo a živnost zmíněnou tam též provozuje.
Nejvyšší správní soud uvážil rozhoduje o stížnosti takto:
Žalovaný úřad vychází z předpokladu, že se zabrané místnosti užívá déle 4 neděl za skladiště a že jest tedy dána podmínka pro zabrání dle § 6, č. 4 cit. nař. Dle obsahu spisů tomu však tak není. Při posledním šetření, jehož výsledek sloužil naříkanému rozhodnutí za základ, bylo shledáno, že v zabrané místnosti uloženy jsou peřiny, nábytek, šatstvo a různé domácí nářadí. Jest tedy místnost ta skutečně, jak stěžovatel tvrdí, užívána za spíž a komoru k uložení potřeb z rámce domácího hospodářství stěžovatelova se nevymykajících a nikoliv za skladiště, jaké má na mysli § 6, č. 4 cit. nař. Že se zabrané místnosti neužívá za skladiště, nasvědčuje ostatně i ta okolnost, že v místnosti té spí služka a že tedy řečená místnost slouží i k bytovým účelům.
Je-li prokázána nutnost, aby služka právě v té místnosti a ne jinde spala, jest zcela lhostejno, poněvadž cit. nař. neobsahuje žádných ustanovení, jež by majitele ve volném nakládání s jednotlivými součástmi jeho bytu omezovalo.
Jest tedy naříkané rozhodnutí v odporu se zákonem a bylo je dle § 7 zákona o správním soudě zrušiti.

Citace:

č. 260. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1920, svazek/ročník 1, s. 535-537.