Č. 257.

Obecní statek (Čechy): Na obecní statek nelze použíti předpisu § 69, odst. 2 obec. zříz. a nesluší tedy přebytku z obecního statku jednoho roku použíti na úhradu nákladů uvedených v § 77 v roce příštím.
(Nález ze dne 2. prosince 1919 č. 6217.)
Věc: Jan Mouček, Josef Brejcha a soudr., starousedlí v Nekvasově, proti býv. zemské správní komisi král. Českého (za stranu súčastněnou obec Nekvasov adv. Dr. B. Taussig z Plzně) stran účtů obecního statku.
Výrok: Naříkané rozhodnutí, pokud se týká položek 2 K 40 h, 2 K 10 h a 2 K 10 h za třísky z lávek z příjmu lesního účtu za rok 1910, zrušuje se pro vadnost řízení; jinak zamítá se stížnost jednak jako nepřípustná, jednak jako bezdůvodná.
Důvody: Naříkaným rozhodnutím zemská správní komise — zrušivši usnesení obecního zastupitelstva i okres, výboru v té příčině učiněná — upravila na základě výsledků zemské revise obecního hospodářství Nekvasovského účty obecního lesního statku za léta 1910—1912. Mimo jiné vyloučila z účtů schválených obecním zastupitelstvem:
1. v účtu za r. 1910 v příjmu položky: Mouček Jan za dřevo z r. 1909 K 488, Mouček Frant. doplatek z r. 1906 K —80, Frydrych Jan za dříví z r. 1906 K 460, a v účtu za rok 1911 v příjmu položky za dřevo od Jana Palackého z Mlačiny K 7— a od Františka Lukše z Kvásňovic za dřevo a pokuta K 2—, s odůvodněním, že jde vesměs o lesní pokuty, které dlužno jako příjem fondu chudinského súčtovati v příjmu tohoto fondu a nikoli v účtu lesním;
2. v účtu za r. 1911 souhlasně s druhou instancí ve vydání položky K 21— Františku Cihelnovi za vození lávek a K 3440 V. Šťastnému za zhotovení lávek, »poněvadž starousedlí, poskytnou-li z lesa obecního statku dříví na stavbu lávek, nemají další povinnosti platiti ze svého ještě výlohy spojené se zhotovením a postavením lávek«. V souvislosti s tím vyloučila v příjmu účtu za r. 1910 také položky příjmové: Noháček Jan za třísky z lávek K 240, Brejcha Jan za třísky z lávek K 210, Šoral Jan za třísky z lávek K 2 10: vyloučení těchto položek vyřkla — navazujíc bezprostředně na odůvodnění právě uvedené — slovy: »Naproti tomu nepatří do příjmu účtu lesního za r. 1910 položky K 2 40, K 2 10 a K 2 10 za třísky z lávek, kteréžto položky byly druhou instancí v účtu ponechány; 3. v účtu za rok 1911, připojeném k rozhodnutí, vypustila položky příjmu »od Dra Taussiga z Plzně od starousedlých K 42080 a K 7299«, kteréžto položky okresní výbor ve svém rozhodnutí sice do příjmu účtu za r. 1911 pojal, avšak v dalším kontextu rozhodnutí, jakož i v konečném zjištění účetního výsledku za 1. 1910—1912 vyloučil z důvodu, že uvedené obnosy, které svého času starousedlí zavázali se zaplatiti obci za dříví odebrané z obecního lesa k rukám Dra Taussiga, byly již vyúčtovány v příjmu účtu obecního lesa za r. 1909. Naříkané rozhodnutí samo o položkách těchto se nezmiňuje.
Na základě účtů takto sestavených zemská správní komise zjistila za r. 1910 schodek 65721 K; za r. 1911 přebytek 1214 08 K a za r. 1912 schodek 75561 K, a rozhodla, že náleží starousedlým uživatelům lesa uhraditi zmíněné dva schodky, kdežto přebytek za r. 1911 per 1214 08 K přikázala obecní pokladně. V odůvodnění praví, že okresní výbor náhradu z účtů lesních za 1. 1910—1912 neprávem řešil celkově, t. j. tak, že od přebytku r. 1911 odečítají se schodky z let 1910 a 1912 a toliko diference přikazuje se obecní pokladně. Výpočet náhradní povinnosti takto formulovaný není správným. Starousedlí jsou povinni uhraditi dle § 77 ob. zříz. schodky z let 1910 a 1912 per 657 21 K a 75561 K plným obnosem, kdežto přebytek z r. 1911 per 121408 K plným obnosem přísluší obecní pokladně dle § 70 obec. zříz., posl. věta.
Stížnost podaná do tohoto rozhodnutí starousedlými majiteli usedlostí čp. 13, 7, 39 a 36 v Nekvasově, namítá: 1. ad 1.................... ; ad 2................; ad 3...................... 1
2. Nezákonným jest výrok, že starousedlí jsou povinni uhraditi schodky lesního účtu za rok 1910 per 657 21 K a za r. 1912 per 75561 K. kdežto přebytek z r. 1911 per 121408 K přikazuje se obecní pokladně. . Zásada § 69 obec. zříz., že přebytků jednoho roku použíti jest na zapravení potřeb v roce příštím, platí také o obecním statku. § 77 pak předpisuje, že daně a dávky a náklad na dohled a vzdělání obecního statku teprve tehdy zapravovány býti mají od uživatelů, nemohou-li zapraveny býti z užitků obecního statku plynoucích do obecní pokladny. Měl tedy schodek r. 1910 zapraven býti z přebytku let 1901—1909 a schodek r. 1912 z přebytku r. 1911, čili měly býti porovnány s jedné strany součty všech schodků, s druhé strany součty všech přebytků uvedených let, a teprve eventuelní takto vyplývající schodek mohl býti rozvržen na uživatele.
2. Avšak i to jen s další výhradou. Z 12 původních podílů požitečných připadlo uhasnutím práv 7 3/4 podílu obci; výlohy § 77 obec. zříz., nekryté přebytkem předešlých let, bylo by tedy hratiti nejprve z těchto užitku docházejících do kasy obecní, a teprve když by tyto užitky nepostačovaly, musely by zapravovány býti od uživatelů.
Stížnost domáhá se z uvedených důvodů zrušení naříkaného rozhodnutí pro nezákonnost, event. pro vadné řízení.
Nejvyšší správní soud, rozhoduje o stížnosti, řídil se těmito úvahami:
Ad 1.1........ ; ad 1. 2........ ; ad 1. 3 .......
Ad 2. 1. § 77 obec. zříz. výjimkou ze zásady § 74 obec. zříz. stanoví, že obec nese náklady na obecní statek tam uvedené jenom potud, pokud stačí příjmy plynoucí z obecního statku do pokladny obecní (§ 70 obec. zříz.), kdežto eventuelní schodek rozvrhnouti jest mezi uživatele dle míry jich účastenství. V konkrétním případě sporná jest otázka, jaká období jsou rozhodna pro zjišťování eventuelního schodku obecního statku a příspěvkové povinnosti uživatelů. Podle § 72 obec. zříz. každý správní rok tvoří v obecním hospodářství jednotné, samostatné, pro sebe uzavřené období, pro které stanoví se samostatný rozpočet a účet příjmů a vydání obce a ústavů obecních, a pro něž určuje se také samostatně povinnost občanů k placení dávek a příspěvků na potřeby obecní, pokud nejsou tyto výjimečně — jako mnohdy dávky dle § 89 obec. zříz. — určeny pevnými sazbami již předem na několikaleté období. Ustanovení o sdělávání výročního rozpočtu a účtu platí vzhledem k citovanému předpisu § 72 také pro obecní statek. Dle tohoto ročního rozpočtu a účtu určuje se tedy také přebytek, který dle § 70 obec. zříz., posl. věta má býti odveden do obecní pokladny, jakož i schodek, který dle § 77 jest rozvrhnouti na uživatele. Zásadní povinnost jejich k uhražovacím příspěvkům konkretisuje se tedy každoročně samostatně pro toto správní období dle velikosti schodku pro období ono zjištěného. Na tom nemůže arciť měniti ničeho ani okolnost, že proti předpisu § 72 obec. zříz. bylo opomenuto vyříditi včas rozpočty nebo účty, a že se tyto upravují teprve dodatečně za několik ročních období. I v tomto případě dlužno stanoviti účet pro každý minulý správní rok zvláště, a podle výsledku jeho po případě vyměřiti také dodatečně pro každý správní rok samostatně příspěvkovou povinnost uživatelů ve smyslu § 77 obec. zříz. anebo náležitost příslušející obecní pokladně dle § 70 obec. zříz. posl. věta.
Stížnost míní, že na obecní statek použíti jest také předpisu § 69, odst. 2 obec. zříz. a že tedy přebytku z obecního statku jednoho roka použíti jest na úhradu nákladů uvedených v § 77 v roce příštím. S názorem tímto nelze souhlasiti. § 69 stanoví, »jak se má užívati jmění obecního a nač se má obrátiti to, co z jeho užitků přebude«; předpisy o tom, »jak se má užívati obecního statku«, obsahuje § 70. Zákon zde tedy — protivou ke kontextu předchozího § 68 — rozlišuje zcela přesně mezi obecním jměním (§ 69) a obecním statkem (§ 70), takže již dle samého znění zákona nelze předpisu § 69, odst. 2 aplikovati na přebytky obecního statku. K témuž výsledku vede však i úvaha věcná. § 70 posl. odst. stanoví kategoricky: »Užitky ze statku obecního, které přebudou po zapravení všeho toho, co komu dle práva náleží, odvedeny buďte do kasy obecní.« Tento příjem obecní pokladny z obecního statku neliší se nijak od jiných příjmů obecních; nemá žádného účelového určení, není snad určen výhradně ku krytí nákladů na statek obecní, nýbrž splývá s ostatními příjmy obce, a sluší ho použíti dle § 74 na zapravení vydání ku potřebám obecním bez rozdílu. § 77 určuje toliko, do jaké výše obec je povinna hraditi režijní náklady obecního statku, netvoří však z výnosu obecního statku přebývajícího po zapravení toho, co komu dle práva náleží, nějaký samostatný fond, určený na úhradu oněch režijních vydání. — § 69, odst. 2 stanoví ovšem zásadu, že přebytků příjmů obecních v jednom roce dlužno — pokud nejde o případ § 75 — obrátiti na zapravení potřeb obecních v roce příštím. Avšak zásada platí samozřejmě jen potud, pokud potřeby ony mají se hraditi z příjmů docházejících do obecní pokladny, a není pro úhradu jich stanoven zdroj zvláštní. Takovou úchylku předpisuje však právě § 77 pro úhradu uvedených tam nákladů na obecní statek, stanově, že — pokud převyšují čistý výnos obecního statku plynoucí do obecní pokladny — mají se uhraditi příspěvky uživatelů. Samozřejmě nebylo by lze srovnati se zákonem vzájemné vyrovnání přebytků a schodků účtů obecního statku ani s hlediska kompensace vzájemných nároků a závazků, neboť míra práv uživatelů na výnos obecního statku je přesně vymezena; vše, co přebude po uspokojení těchto jejich nároků, přísluší obecní pokladně, a nemohou tedy s těmito přebytky kompensovány býti závazky náležející na uživatele dle § 77 ob. zř. — Stanovisko stížnosti vedlo by konec konců k tomu., že by po případě obecní pokladna nikdy z obecního statku žádného příjmu neměla, a s druhé strany, že by uživatelé nikdy na náklady režijní dle § 77 nepřispívali — tedy k pravému opaku toho, co zákon měl na mysli: aby totiž obec jako vlastnice brala všechny užitky z obecního statku, které přebudou po zapravení přesně vymezených požitečných podílů oprávněných usedlostí a aby nikdy na obecní statek nedoplácela. Ad 2. 2. Námitkou tou vytýká stížnost v podstatě, že do příjmů účtů lesních nebyly pojaty ony užitky z obecního statku, které plynou do pokladny obecní z důvodu, že 7 3/4 podílu požitečných práv odpadnutím oprávněných subjektů zaniklo. Touto námitkou stížnosti nejvyšší správní soud nemohl se však zabývati, neboť stěžovatelé v tomto směru v řízení administrativním ničeho nevytýkali, a je tedy námitka jejich uplatněná teprve ve stížnosti k nejvyššímu správnímu soudu dle § 5 zák. o správ. soudě nepřípustná.

Pro hořejší právní větu bezvýznamné. _1)

Citace:

č. 257. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1920, svazek/ročník 1, s. 526-529.