Č. 21.

Úřednictvo (Čechy): 1. Není závady, aby skutečně ustanovený úředník obecní prohlášením svým změnil definitivní povahu služebního poměru v prozatímní. — 2. Ustanovení § 8 zákona z 29. května 1903 č. 35 z. z. čes. nevylučuje, aby vzájemnou dohodou mezi úředníkem a obcí prodlouženo bylo provisorní ustanovení úředníka na dobu delší jednoho roku.
(Nález ze dne 30. ledna 1919 č. 158).
Věc: Karel Zeman, obecní tajemník v Záběhlicích (adv. Dr. Viktor Říha z Prahy) proti zemské správní komisi král. Českého o propuštění ze služeb obce.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Po veřejném konkursu na obsazení místa obecního tajemníka ve spojených obcích Záběhlicích, Práčích a Roztylech se základním služným 1440 K a dalšími požitky dle ustanovení zákona ze dne 23. května 1908 čís. 35 z. z. byl ve schůzi obecního výboru dne 24. ledna 1917 zvolen za tajemníka stěžovatel Karel Zeman. Prohlášením ze dne 19. října 1917 prohlásil, že netrvá na požadavcích stanovených zákonem ze dne 29. května 1908 čís. 35 z. z., ve smyslu kterého byl do služeb obce přijat, a vyslovil dále, že jest ochoten ve službách obecních setrvati ve vlastnosti jako úředník zatímní až do ustanovení definitivního, o kterémžto ustanovení obecním zastupitelstvem nejdéle do 30. června 1918 rozhodnuto budiž. Naproti tomu — praví se v prohlášení dále — zavazuje se obec Záběhlická, že stěžovatele ve službách svých podrží po celou dobu mimořádných poměrů válečných, když výkony jeho budou odpovídati instrukcím pro něj stanoveným.
Prohlášení toto podepsal stěžovatel, pak starosta obce a dva členové výboru.
Když se představenstvo obce dovědělo, že stěžovatel dopustil se nesprávnosti ve příčině masa ze státní nouzové akce, usneslo se obecní zastupitelstvo ve schůzi dne 8. ledna 1918 konané, aby stěžovateli byla dána dnem 1. února 1918 měsíční výpověď a aby byl ihned suspendován od další služby. Okresní výbor zamítl odvolání z tohoto usnesení podané, načež zemská správní komise v Čechách naříkaným rozhodnutím vyhověla odvolání Karla Zemana, že změnila usnesení obou nižších stolic potud, že výpovědní lhůta prodloužena na zákonnou lhůtu tříměsíční, tedy do konce měsíce dubna 1918; jinak bylo odvolání zamítnuto.
Z důvodů zemské správní komise sluší vytknouti, že stěžovatel uznav, že jest prozatímním úředníkem obce až do konce června 1918, poskytl obecnímu výboru právo, aby jej dle zákona ze dne 29. května 1908 čís. 35 z. z. dle libosti, tedy i bez důvodů vypověděl. Toto právo obmezuje zákon pouze potud, že stanoví lhůtu výpovědní na čtvrt léta, pokud by nebylo ujednáno jinak. Závazek obce, jehož se stěžovatel dovolává, totiž že jej ve svých službách podrží po celou dobu mimořádných válečných poměrů, budou-li jeho výkony odpovídati instrukcím pro něho stanoveným, neuznává naříkané rozhodnutí pro obec za platný, protože nebyl schválen obecním výborem.
Ve stížnosti k nejvyššímu správnímu soudu vytýká se naříkanému rozhodnutí, že jest protizákonné a že jest v odporu samo s sebou.
Poněvadž v dekretu spojených obcí Záběhlic, Práčů a Roztyl ze dne 26. ledna 1917, čís. 270, není řeči o tom, zdali jmenování stěžovatele obecním tajemníkem jest prozatímním či definitivním, dlužno je pokládati za definitivní. Prohlášení ze dne 19. října 1917 považuje naříkané rozhodnutí pro stěžovatele za závazné, pro obec pak za nezávazné, protože nebylo schváleno obecním výborem, čímž se naříkané rozhodnutí ocitá v odporu samo s sebou. Stížnost pokládá celé toto prohlášení za neplatné, odpírá-li se jedné straně legitimace ku převzetí vzájemného závazku a má-li se za to, že jedině rozhodným jest původní jmenování usnesením obecního úřadu ze dne 24. ledna 1917, dle něhož dlužno stěžovatele pokládati za definitivního úředníka obce, jehož služební poměr upraven jest § 42 zákona ze dne 29. května 1908, čís. 35 z. z. a jehož propuštění ze služby dle § 12 al. 6 cit. zákona jen jako disciplinární trest nastati může.
Nejvyšší správní soud neshledal stížnost důvodnou, při čemž uvážil toto:
Prohlášením ze dne 19. října 1917 uznal stěžovatel, že jeho ustanovení obecním tajemníkem jest prozatímní a že tento stav prozatímnosti má trvati až do 30. června 1918.
Prohlášení to jest pro stěžovatele závazno, neboť, může-li se ustanovený úředník místa svého vzdáti, může dojista změniti i definitivní povahu služebního poměru v prozatímní. Prodloužení doby prozatímnosti není předpis § 8 cit. zák. na odpor.
Zmíněným prohlášením poskytl stěžovatel obci všechna práva, která plynou z povahy prozatímnosti jeho služebního poměru, mezi něž čítati sluší také právo na propuštění jeho ze služby po čtvrtletní výpovědi, když, jak ze spisů vychází, jiná lhůta výpovědní smluvena nebyla.
Tohoto práva obec užila a jedná se jen o to, pokud její právo výpovědní bylo obmezeno prohlášením zástupců obce, že stěžovatele ve službách obce podrží po celou dobu mimořádných poměrů válečných.
Tento závazek obce byl podmíněn tím, že úřední činnost stěžovatelova bude odpovídati instrukcím, tudíž že se bude srovnávati s povinnostmi řádného úředníka.
Naříkané rozhodnutí výslovně zjišťuje, že podmínka ta stěžovatelem splněna nebyla. Poněvadž pak stížnost ani nepopírá, že jednání stěžovatelovo, jež zavdalo podnět obecnímu výboru k jeho propuštění ze služby, nelze uvésti v soulad s povinnostmi řádného úředníka, nenastala nejvyššímu správnímu soudu potřeba, aby se otázkou splnění této podmínky obíral.

Citace:

č. 21. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1920, svazek/ročník 1, s. 81-83.