Č. 281.

Zabírání bytů: * Zabrání bytu dle § 6, odst. 1 č. 4 nař. ze dne 22. ledna 1919 č. 38 sb. z. a n. nepřekáží okolnost, že se bytu užívá za skladiště již od doby, spadající před 1. srpen 1914.
(Nález ze dne 23. prosince 1919 č. 6890.)
Věc: Josefa Cápova v Telči (adv. Dr. Jan Pohl z Prahy) proti okresní politické správě v Dačicích o zabrání bytu.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Naříkaným rozhodnutím zamítnut byl z důvodů, že jde o byt, jehož se používá od r. 1913 za skladiště (§ 6, odst. 1, č. 4 nař. ze dne 22. ledna 1919 č. 38 sb. z. a n.) odpor stěžovatelův proti tomu, že mu městský úřad v Telči zabral 18. září 1919 pod č. 1657 v jeho domě č. 64/1 v Telči v přízemí na dvoře byt o dvou pokojích s kuchyní a komůrkou.
Vyřizuje stížnost řídil se nejvyšší správní soud těmito úvahami:
Pro otázku, jde-li o byt či místnosti sloužící ve smyslu uvedeného nařízení jinému účelu než bytovému, jest směrodatná okolnost, k čemu jsou ty které místnosti objektivně v době zabrání uzpůsobeny a nerozhoduje o tom ani skutečné užívání jejich, ani vůle uživatelova.
Jinak nemělo by právě ustanovení § 6, odst. 1, č. 4 smyslu a nebyl by takový případ pak možný. Při nesporné povaze zabraného bytu jako skutečného ihned obyvatelného bytu a při nesporné skutečnosti, že se ho používá déle než 4 neděle za skladiště, jest rozhodnutí naříkané úplně v souhlase s uvedeným § 6, odst. 1, č. 4.
Okolnost, že užívání za skladiště dělo se již od r. 1913, tedy před 1. srpnem 1914 nepadá dle tohoto zákonného předpisu na váhu, poněvadž § 6 č. 4 této podmínky nestanoví a z § 6, č. 6 nedá se to odvoditi. Číslo 4 a č. 6 upravují poměry docela různé a různě. Kdežto č. 4 má na mysli místnosti užívatelné okamžitě jako byt, vztahuje se č. 6 k místnostem, jichž nelze používati okamžitě za byt, nýbrž až po potřebné úpravě. Č. 4 odstraňuje zneužití bytu výlučně za skladiště, t. j. k mrtvému ukládání věcí, č. 6 odstraňuje užívání místností k účelům nejrůznějším, tedy třeba i důležitým v zájmu veřejném. V prvějším případě musí uživatel takového bytu okamžitě ustoupiti řádnému nájemníku obytnému a nemůže žádati průkaz, že nelze tohoto jinde umístniti. V druhém případě musí uživatel místností ustoupiti až teprve, když nelze zabráním bytů dle prvého odstavce § 6 ukojiti v zájmu veřejném potřebu bydlení.
Požívá tedy případ užívání dle § 6, č. 6 větší ochrany než dle č. 4, a proto jedině připojeno k případům č. 6 dokonce vyloučení zabrání vůbec, když toto užívání místností zjevně také chráněné trvá po jistou delší dobu, bylo jako pravidelnou mírovou potřebou diktováno a nezakládá se v mimořádných, válkou vyvolaných poměrech, jež snad méně šetří zájmů veřejných.
Nelze tedy shledati v tom nezákonnost, že žalovaný úřad použil zabrání bytu dle č. 4 i tam, kde užívání za skladiště trvalo již před 1. srpnem 1914, i bylo zamítnouti stížnost jako bezdůvodnou, když nemá nejmenší opory v zákoně ani další námitka, že toto zabrání není přípustné, dokud v Telči jsou ještě jiné byty skutečně prázdné (arg. § 6, odst. 1, kde zabrání č. 1—5 jsou zcela souřadná a nikoli jedno druhému podřaděno).

Citace:

č. 281. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1920, svazek/ročník 1, s. 577-578.