Č. 28.

Školství (Čechy): Výrokem ve smyslu § 8 zák. ze dne 24. února 1873 č. 16 z. z. čes. učiněným, že vzdáním se patronátu pomíjejí veškerá břemena plynoucí z poměru patronátního, nepředbíhá se nikterak výroku soudnímu o tvrzení representantů školy, že určitá dosavadní břemena patronova byla plněna ze soukromoprávního titulu nadačního.
(Nález ze dne 4. února 1919 č. 734.)
Věc: Místní školní rada ve Světlé n. S. (adv. Dr. M. Hurych z Karlina) proti ministerstvu kultu a vyučování a Richardu Morawtzi, majiteli velkostatku Světlé n. S. (adv. Dr. P. C. Nesý z Prahy), o školní patronát.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná. Útraty přisouzeny nebyly.
Důvody: Na den sv. Scholastiky léta Páně 1578 prohlásil Burian Jan Trčka z Lipé a na Světlé nad Sázavou zvláštní listinou mezi jiným, že »dává a vysazuje na školu domeček, kterýž při kostele Světelském vystavěti dal, tak, aby tu na budoucí věky a věčné časy škola byla a rektor v té škole aby se choval a dítky z téhož městečka a odkudž by mu dané byly, čísti, psáti, též k pobožnosti a dobrým mravům vedl a vyučoval«.»K úhradě nákladu s udržováním školy, rektora s žáky nebo mendiky spojeného bylo v této listině dále nařízeno, aby z platu, který plyne z Nové Vsi, šlo a dáváno bylo rektorovi nynějšímu i budoucímu, kterýž by tu v té škole byl, čtyři kopy grošů českých ročně.«
Vedle toho dal a nařídil »na budoucí časy, aby se z pivovaru Světelského i do školy piva řídkého doneslo, což by koli potřebovali a vypíti mohli, rektorovi školy s žáky a mendiky a každého dne pět párův chleba, ve výroční velké svátky oběd a konev bílého piva« dávala.
»Ouřad Světelský nynější i budoucí měl školu tuto dobře a náležitě opatrovati a »dědicům i všem budoucím držitelům téhož statku« bylo uloženo za povinnost, nařízení tato zachovávati.
Když zákon ze dne 13. září 1864 č. 33 z. z. v § 1 prohlásil, že jsou všechny školní patronáty na zákonu spočívající zrušeny, žádal tehdejší držitel panství Světlé, Frant. hrabě Thun-Hohenstein Salm-Reifferseheidt u okresního úřadu v Ledči za výrok, že také jeho patronát ke škole ve Světlé se všemi svými povinnostmi zanikl.
Žádost tato byla ve všech třech stolicích, na konec výnosem státního minist. ze dne 19. července 1865 č. 6267 zamítnuta, poněvadž školní patronát nadační listinou ze dne 10. února 1578 ustanovený »nespočívá jen na zákonu, nýbrž na váhu padá nadační vlastnost tohoto patronátu, jakož i okolnost, že nexus školy s patronátem tímto není změnou v zařízení školy dotčen«.
Dne 17. září 1913 oznámil Osvald hrabě Thun-Hohenstein Salm-Reifferscheidt okresní školní radě v Ledči, že se dle § 8 zák. ze dne 24. února 1873 č. 16 z. z. patronátu nad školou Světelskou vzdává, čímž všechny povinnosti jeho jako patrona pomíjejí a případné právo presentace přechází na okresní školní radu, a doplnil později toto prohlášení tím, že sdělil, že vzdání toto má vejíti v účinnost dnem 31. prosince 1914. Místní školní rada v Ledči zastávala naproti této žádosti stanovisko, že zrušení skelního patronátu nad školou Světelskou může nastati jen tenkráte, když se současně složí vyvažovači kapitál, odpovídající závazkům ke škole ve Světlé, jež na velkostatku váznou, nikoli však jednostranným aktem majitele velkostatku.
Okresní školní rada v Ledči sdělila výnosem ze dne 31. května 1914 čís. 2022 se školní radou, že oznámení velkostatku bylo vzato na vědomí a že dle výnosu zemské školní rady ze dne 27. února 1914 č. I. 347-2/10 338 vzdání se patronátu má býti přivedeno k platnosti koncem správního roku 1914.
Vzhledem k stanovisku místní školní rady bylo týmž výměrem po informaci c. k. finanční prokuraturou v Praze školní radě dáno na vědomí, že školní patronát panství Světlé se sice nezakládá toliko na zákoně, nýbrž i na věnovací listině, že však to má význam jen potud, že »dotyčný patronát nebyl zrušen zemským zákonem ze dne 13. září 1864, jímž byly zrušeny veškery školní patronáty, zakládající se pouze na zákoně. Patron jest však dle § 8 § 8 zákona ze dne 24. února 1873 č. 16 z. z. oprávněn, vzdáti se tohoto posud trvajícího patronátu, dbaje ovšem ustanovení zmíněného paragrafu o včasném předchozím oznámení, neboť zákon nečiní v tom směru rozdílu mezi patronáty dle jejich vzniku. Naopak uvedený § vztahuje se právě na všechny jiné patronáty než zákonné, neboť tyto byly, jak výše řečeno, zrušeny již r. 1864. Dle toho nemůže místní školní rada patronovi brániti, by se patronátu vzdal. Leč nemůže od něho ani požadovati nijaké náhrady za dávky, kterých ostatně nestává již po právu.«
(Poznámka posléz uvedená jest stručným výrazem výsledku obsáhlého šetření, kterým bylo zjištěno, že pro školu na panství Světlé jest knihovně vtělena pohledávka učitele Světelského na roční důchod 9 zl. 20 kr., zapsaná na základě darovací listiny ddto Vídeň 17. srpna 1862, kterážto pohledávka později byla vyvážena kapitálem 50 zl. konv. mince složením dluhopisu vyvazovacího na stejnou částku znějícího. Tato pohledávka byla také sub 4. února 1914 č. 1737 na žádost finanční prokuratury vymazána.)
Proti usnesení okresní školní rady ze dne 31. května 1914 č. 2022 podala místní školní rada rekurs, v němž namítala, že držitel panství, vzdal-li se patronátu, nemohl se zbaviti všech reálných břemen, která podle nadační listiny jako důchod nadační pro věčné časy na statku váznou a na patronátu nejsou závislá.
Zemská školní rada uložila výnosem ze dne 21. února 1916 č. I. 72-4 2212 okresní školní radě, aby dříve ještě rozhodla o žádosti místní školní rady, že tím, že se držitel panství Světlé vzdal patronátu, zůstaly nedotčeny nadační nároky školní obce Světelské, založené listinou ze dne 10. února 1578. Okresní školní rada v Ledči vydala pak nový výnos ze dne 25. srpna 1916 č. 2258, kterým, opakujíc svůj výrok ze dne 31. května 1914 č. 2022, vyslovila, že »vzdáním se patronátu školního při obecné škole ve Světlé přestaly vůbec koncem roku 1914 všechny závazky z poměru patronátního plynoucí.«
K rozhodnutí tomuto připojeny byly důvody, jež se v podstatě shodují se sdělením, obsaženým ve výnosu ze dne 31. května 1914, jen že jasněji ještě vytýkají, že »místní školní rada nemůže od bývalého patrona školního požadovati nijaké náhrady za dávky, které jednak novými zákony školními zcela pohasly, jednak nestávají již po právu a pouze nedopatřením nebyly dosud ze zemských desk vymazány (výmaz vyvážené dávky kapitálem 50 zl. stř. — vyvažovací obligace z 1. srpna 1852 č. 800 — provádí finanční prokuratura v Praze).«
Stížnost místní školní rady ve Světlé do usnesení tohoto podaná uplatňuje, odvolávajíc se na rozhodnutí státního ministerstva ze dne 19. července 1865 č. 6276, že pohledávky váznoucí pro školu na velkostatku Světelském nutno pokládati za nadační nároky, které mohou zaniknouti jen vyvážením, nikoli však vzdáním se patronátu.
Stížnosti této zemská školní rada výnosem ze dne 12. ledna 1918 čís. I. 72-11/44 612 z důvodů rozhodnutí v odpor vzatého nevyhověla a poznamenala, že rozhodnutím státního ministerstva ze dne 19. července 1865 č. 6276 bylo pouze vysloveno, že patronátní právo majitele velkostatku Světlé nezakládá se v zákoně, ale opírá se o nadační listinu ze dne 10. února 1578 a že proto, jak tomu bylo při patronátních právech, spočívajících na zákoně samém, nezaniká samo sebou. Z tohoto rozhodnutí státního ministerstva nelze však dovozovati, že majitel velkostatku Světlé, vzdav se patronátu po rozumu § 8 zák. ze dne 24. února 1873 č. 16 z. z., pozbývá toliko práv, plynoucích z poměru patronátního, ale že závazky jeho, vznikající z téhož poměru patronátního i na dále trvají.
Toto rozhodnutí bylo ku stížnosti místní školní rady Světelské výnosem ministerstva kultu a vyučování ve Vídni dne 28. února 1918 č. 5863 z týchž důvodů potvrzeno.
Ve stížnosti do rozhodnutí tohoto na býv. správní soud řízené přiznává místní školní rada Světelská správnost stanoviska, že velkostatek Světlá mohl se vzdáti školního patronátu a tím se zbaviti všech závazků, které v patronátu školním svůj mají původ, soudí však,
1. že výrok, jenž prohlašuje všechny závazky bývalého patrona ke škole Světelské za uhaslé, jest nesprávným, ježto přehlíží, že velkostatek jako patron vůbec ničím nepřispívá, nýbrž že břemena, o která jde, spočívají na nadání, které jako titul závazkový bez ohledu na patronát dále trvá.
Dobrozdání finanční prokuratury, která mluvila o vyvážení dávky, na statku Světelském váznoucí, kapitálem 50 zl stř., bylo úřady školními k odůvodnění rozhodnutí naříkaného mylně uváděno. Závazek kapitálem 50 zl. stř. svého času vyvážený a r. 1914 z desk zemských vymazaný nemá ničeho společného se spornými závazky velkostatku, opírajícími se o nadační listinu ze dne 10. února 1578, na niž se vztahuje vklad na listu C pol. 1.
2. Poněvadž jiných závazků velkostatku Světlé ke škole nebylo než ty, které se zakládají na nadační listině, mohou se výnosy naříkané jen těchto závazků dotýkati.
Závazky ty jeví se dle § 646 obč. z. jako povinnosti soukromoprávní, které zakladatel nadace převzal na všechny budoucí časy a jež na velkostatku Světlé jsou pojištěny na listu C pod pol. 1 vložky č. 1379 desk zemských. Byl-li tento závazek prohlášen školskými úřady za uhaslý, byl tím porušen zákon, jenž v §§ 1, 5 a 6 zák. ze dne 24. února 1873 z. z. výslovně předpokládá další nerušené trvání takovýchto povinností nadačních.
Nadační listinou zmíněnou nevyhradil si zakladatel nižádných práv, zejména nikoli právo patronátní a jsou tudíž závazky při tom převzaté zcela nezávislé na jeho právu patronátním, o němž se neví, kdy a jak vzešlo, a jež patrně později povstalo. Vzdal-li se majitel velkostatku Světlé práva patronátního s výhradou, že pomíjejí veškery jeho závazky, byla to resignace vázaná na podmínku nezákonnou a neměla tudíž školskými úřady vzata býti na vědomí. Plnění zmíněných povinností dálo se dosud tím, že místní školní rada vkládala každoročně do rozpočtu školního relutum za dávky naturální, v nadační listině slíbené. Relutum toto účtovalo se za souhlasu velkostatku Světlé jednou třetinou celého nákladu školského. Není-li držitel velkostatku s tímto účtováním pro budoucnost srozuměn, bude nutno obsah i výši dávek oněch dle § 6 zák. ze dne 24. února 1873 č. 16 z. z. vyšetřiti.
3. Bývalý držitel velkostatku Světlé, Josef Osvald hrabě Thun-Ho- henstein Salm-Reifferscheidt neuznával platnost vzdání se patronátu, projeveného podáními z r. 1913 a 1914, což vychází ze smlouvy ddto Habry 11. července 1914, dle níž přejímá kupec velkostatku Světlé beze srážky z ceny trhové staré závady, mezi nimi i závazek pro školu pod pol. 1. váznoucí.
Nejvyšší správní soud uvažoval o stížnosti takto:
Stížnost nepopírá práva velkostatku Světlé, vzdáti se ve smyslu § 8 zák. ze dne 24. února 1873 č. 16 z. z. práva patronátního ke škole Světelské, a připouští tím, že vzdání toto jest provázeno všemi oněmi právními účinky, které zákon v předpisu tom nařizuje.
V ustanovení zmíněného § 8 jest však výslovně uvedeno, že vzdáním se patronátu uhasínají i všechny závazky z poměru patronátního plynoucí.
Jen tento účinek, který tak jasně a nepochybně zákonem jest stanoven, připíná naříkané rozhodnutí na projev majitele velkostatku Světlé, kterým se vzdává svého patronátu ke škole Světelské, a nemůže tedy již z těchto úvah v rozhodnutí tom spatřována býti žádná nezákonnost.
Stěžovatelka — místní školní rada — nepopírá správnost tohoto závěru, ale shledává přes to porušení svých práv v tom, že
1. nebylo také současně uznáno, že břemena, která byla svého času listinou nadační ddto 10. února 1578 založena, nejsou veřejnoprávními povinnostmi, z patronátního poměru vyplývajícími, nýbrž jen soukromoprávními závazky, opírajícími se o zmíněnou listinu nadační a že
2. tudíž nebylo vysloveno, že břemena tato přes zánik patronátu školního ještě na dále zůstávají v platnosti a že mohou býti zrušena jen vyvážením.
Námitky tyto měly by jen tenkráte právní význam, kdyby buď rozhodnutí v odpor vzaté bylo samo o sobě nejasné a zůstavovalo pochybnosti o tom, zda se vztahuje pouze na veřejnoprávní povinnosti patronovy, či zda prohlašuje za zrušeny i případné soukromoprávní jeho závazky ke škole Světelské, nebo kdyby předbíhalo v jakémkoli směru rozhodnutí řádných soudů o správnosti stanoviska stěžující si místní školní rady, jež tvrdí další existenci soukromoprávních nároku školy.
Ani jednoho ani druhého tu však není. Neboť v rozhodnutí naříkaném jest se vší jasností a určitostí vysloveno, že za zrušeny mají se pokládati jen ony závazky bývalého patrona, které plynou z poměru patronátního, a není ani slůvkem se dotčeno jiných závazků patronových, které snad spočívají ještě na nějakém soukromoprávním titulu.
Rozhodnutí nevypočítává arci jednotlivých závazků, jež pokládati jest za zrušené, a tudíž se také nezmiňuje o tom, zda k těmto zrušeným povinnostem čítati sluší i povinnosti, jež uvádí nadační listina ze dne 10. února 1578. Avšak ani v tom nelze spatřovati vadu, která by zhoršovala právní postavení místní školní rady, ježto výrokem, že zanikají všechny závazky z patronátu a jen z patronátu plynoucí, jeví se úplně vyloučen výklad, jakoby zrušeny byly i ony závazky z listiny nadační, jimž by povolaný k tomu soud přiznal charakter soukromoprávní povinnosti nadační. Ježto výrokem tímto jest také toliko vysloveno, že školské orgány nesmějí pro budoucnost, od majitele panství z titulu jeho patronátních břemen vůbec již ničeho žádati a vymáhati, nebylo také třeba vypočítávati ve výroku tomto všechny ony dávky, jež dosud byly z tohoto důvodu od patrona žádány a od něho plněny, a není tedy ani vadou řízení, že všechna tato plnění nebyla zjištěna.
Rovněž není stěžovatelce výrokem tímto nikterak bráněno v tom, aby, tvrdí-li, že škole Světelské z důvodu soukromoprávního i na dále různé nároky příslušejí, nastupovala u řádných soudů o uznání těchto nároku.
Z těchto vývodů plyne, že námitky stížnosti, jež v rozhodnutí v odpor vzatém spatřuje výrok, vyslovující zánik všech dosavadních závazků majitele velkostatku, tedy i těch, které snad na poměru patronátním nespočívají, jsou v odporu se zněním i obsahem rozhodnutí onoho, čímž padají i veškery závěry, jež stížnost činí z této chybné premissy jak v bodu 1, tak i v bodu 2.
K námitce stížnosti, vztahující se na poznámku o vyvážení a vymazání dávky váznuvší pro učitele Světelského na velkostatku, stačí připomenouti, že poznámka tato, jež není věcně nesprávnou, nebyla nikterak výrazem stanoviska právního, na němž vlastní rozhodnutí spočívá, a jest tudíž pro spor i pro správnost rozhodnutí bezvýznamnou.
Odvolává-li se konečně stížnost pod č. 3 i na smlouvu o prodeji velkostatku, sluší podotknouti, že obsah této smlouvy, sjednané bývalým majitelem s nynějším držitelem, nemůže nikterak přispěti k výkladu onoho stanoviska právního, které bývalý majitel velkostatku projevy svými zaujal se vší určitostí a jasností ve sporu a v něž se vší určitostí vstoupil i nový majitel. Stížnost je tudíž ve všech směrech bezdůvodná a bylo ji zamítnouti.

Citace:

č. 28. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1920, svazek/ročník 1, s. 92-97.