Č. 190.

Stavební právo (Čechy): * Stavební změny, jež se ani netýkají hlavních částí budovy, přiléhajících k veřejné ulici, ani nejsou spojeny s novým provedením konstrukce stavby v její podstatě, nespadají pod žádný z obou pojmů přestavby stanovených v odst. 5 § 27 čes. stav. ř. a nevyžadují proto předchozího ustanovení čáry stavební (§ 18 čes. stav. ř.).
(Nález ze dne 25. září 1919 č. 4593).
Věc: Městská obec v Karlových Varech, zastoupená starostou JUDrem. Josefem Pfeiferem (adv. Dr. Ferdinand Fleischner z Karlových Vrr) proti zemské správní komisi pro Čechy (za súčastněnou stranu bratry Haniky adv. Dr. K. Hahn) o stavební změny v domě č. pop. 522 v Karlových Varech.
Výrok: Stížnost zamítá se jako bezdůvodná. Útraty účtované soukromým účastníkem se nepřisuzují.
Důvody: Bratří Hanikové podali v listopadu r. 1917 u městské rady v Karlových Varech žádost za povolení k provedení prací stavebních ve svém domě, hotelu čp. 522 v Karlových Varech, na základě předloženého plánu stavebního. Dle plánu toho zamýšlejí žadatelé v hotelu svém v levo od průjezdu zříditi kavárnu, která by zaujímala přízemek a část prvního patra. Ve dvoře má být nově postavena klosetní a kancelářská místnost. V 1. patře mají být upraveny 2 místnosti jako herny a zřízeny klosetní místnosti.
Městská rada vyřídila žádost výměrem ze dne 14. prosince 1917, v němž vyslovila, že se jedná o stavební práce, které pokládati jest dle § 27 stav. ř. za přestavbu, poněvadž mají odstraněny býti zdi střední, chodební a část průčelní zdi do dvora jdoucí, dále stropy přízemku a l. patra, při čemž mají na místě starých stropů zřízeny býti nové ohnivzdorné stropy, které mají spočívati na železných nosičích a stojanech, že se tudíž jedná o nové provedení podstatných částí konstrukce.
Městská rada uznává, odvolávajíc se na § 18 a 27, odst. 5 stav. ř., že tato »přestavba« vyžaduje určení čáry stavební a že vyřídí žádost o povolení stavební meritorně až po ustanovení stavební čáry.
Okresní výbor zamítl stížnost žadatelů z důvodu rozhodnutí naříkaného a vzhledem k tomu, že předmětem zamýšlené přestavby jsou změny na domě, ležícím při veřejné pasáži, které by měly za následek stabilisování dosavadního stavu a pro které je předchozí ustanovení čáry stavební a niveau nutným.
Zemská správní komise naříkaným rozhodnutím stížnosti žadatelů vyhověla, rozhodnutí nižších instancí zrušila a uložila městské radě v Karlových Varech, aby předsevzala dle § 27 stav. ř. komisionelní jednání a vydala nové rozhodnutí. Rozhodnutí své založila zemská správní komise v podstatě na těchto úvahách: Projektované práce stavební nelze kvalifikovati jako přestavbu ve smyslu § 27, odst. 5 stav. ř., neboť výměna, odstranění nebo posunutí hlavních částí stavby má jen tehdy povahu přestavby, která vyžaduje dle § 18 stav. ř. ustanovení čáry stavební, má-li býti provedena při ulici, t. j. na straně k ulici, a když tedy i zevně se jeví býti přestavbou. Ustanovení čáry stavební jest zapotřebí jen, když stavba má se dotýkati hraniční čáry mezi staveništěm a ulicí již určené anebo zamýšlené. Změny stavby, které se stanou jen ve vnitřku budovy a nedotýkají se hranice mezi ulicí a staveništěm a také nemají vlivu na směr ulice, nelze pokládati za přestavbu. Změny, které zamýšlejí stěžovatelé na domě svém provésti, mají se státi jen uvnitř domu, aniž při tom některá hlavní součástka stavby, která k ulici přiléhá, byla od dosavadní čáry stavební posunuta, odstraněna nebo vyměněna a mohou proto pokládány býti jen za podstatnou změnu, která dle § 18 stav. ř. a contrario nevyžaduje předchozího určení čáry stavební.
Stížnost vytýká nezákonnost tohoto rozhodnutí a dovozuje, že naříkané rozhodnutí spočívá na mylném výkladu § 27 stav. ř., ježto přehlíží, že tu jde o přestavbu ve smyslu 2. věty odst. 5 § 27 stav. ř., totiž o stavbu, která nevyhnutelně spojena jest s novým provedením podstatných částí konstrukce stavby, za kteréž zvláště jest pokládati zřízení nových stropů, nosičů a sloupu; v tomto případě však není zákonnou náležitostí přestavby, aby změna týkala se takových částí stavby, které přiléhají k veřejné ulici. Žalovaný úřad patrně vychází z mylného náhledu, že i nové provedení částí konstrukce stavby jest přestavbou ve smyslu § 27 stav. ř., jen když části ty přiléhají k veřejné ulici.
Nejvyšší správní soud uvážil o stížnosti toto:
Při ústním líčení namítla súčastněná strana především nedostatek legitimace stěžovatelky a popírala pak i příslušnost tohoto soudu. Obě tyto námitky shledány byly lichými. Neboť obec Karlovarská nepodala projednávanou stížnost, jak súčastněná strana se domnívá, na ochranu veřejných zájmů stavebně policejních, nýbrž jakožto správkyně veřejného statku silničního na ochranu práv pojících se k ustanovení čáry stavební, kterážto práva jest obec povolána hájiti i před správním soudem. Příslušnost tohoto soudu bére pak súčastněná strana v odpor z té příčiny. že rozhodnutí o tom, zda při stavbě má stavební čára býti určena., jest prý zůstaveno volnému uvážení úřadu stavebních, otázky volného uvážení však že nepodléhají ani dle práva nyní platného přezkoumání správním soudem.
Než z ustanovení §§ 18 a 19 čes. stav. řádu vyplývá zcela jasně, že čára stavební a výše rovinná má býti určena pro všeliké nové stavby, přístavby a přestavby při veřejných třídách a ulicích, a není tudíž v tomto směru místa pro volné uvážení úřadu stavebního, takže není zapotřebí rozebírati otázku, súčastněnou stranou nadhozenou, do jaké míry správnímu soudu přísluší zkoušeti správní rozhodnutí vydané dle volného uvážení.
Ve věci samé obmezuje se spor na právní otázku, zda úpravy stavební, kteréž stavebník v domě čp. 522 v Karlových Varech navrhuje, mají dle práva stavebního povahu přestavby dle pátého odstavce § 27 stav. ř., jež by dle § 18 stav. ř. vyžadovala předchozího stanovení čáry stavební, jak míní stížnost obce Karlovarské, či sluší-li úpravy tyto pokládati za pouhé »podstatné změny« ve smyslu šestého odstavce § 27 cit. zák., jak hájí žalovaný úřad a strana súčastněná.
Správní soud přiklonil se k náhledu posléze uvedenému, když byl uvážil, co následuje:
Český řád stavební zavedl v § 21 dvojí pojem »přestavby«, odchýliv se v tom vědomě od obdobného ustanovení § 25 pražského řádu stavebního, jemuž jest znám toliko pojem jediný (srov. stenogr. zprávy českého sněmu zemského z pátého zasedání z r. 1883, str. 291 a násl.).
Přestavbou dle § 27 čes. ř. stav. jest totiž jednak taková stavba, kterouž se hlavní části posavadní stavby, jež k veřejné třídě neb ulici přiléhají, zcela neb z části vyměňují, odstraňují nebo posunují, dále však jest přestavbou také »stavba, která by nevyhnutelně spojena byla s novým provedením podstatných částí konstrukce stavby.«
Ježto stavební úpravy, o které jde, mají býti provedeny — jak je nesporně zjištěno — vesměs jen uvnitř domu, bez jakékoliv změny některé součástky k veřejné ulici přiléhající, zůstává stranou onen pojem přestavby, který jest vytčen na prvém místě a který charakterisován jest poměrem stavby k veřejné ulici. Jest tedy pouze zkoušeti, zda řečené úpravy stavební spadají pod druhý, českému stavebnímu řádu vlastní pojem přestavby, či sluší-li v nich spatřovati toliko »podstatně změny«. K tomu konci bylo především vyšetřiti hranici, která tyto dva zákonné pojmy dělí. Přestavbou v tom smyslu, o který jde, rozumí se, jak již svrchu poznamenáno, taková stavba, »která by nevyhnutelně spojena byla s novým provedením podstatných částí konstrukce stavby«. Dle ustanovení § 27, odst. 6 stav. ř. sluší však za »podstatné změny« pokládati i takové úpravy stavební, »jimiž se hlavní části stavebního předmětu vyměňují, odstraňují nebo posunují«. Uváží-li se, že stavba tohoto druhu je dle povahy věci, ne-li vždy, tož aspoň záleží-li v posunutí hlavní části, nevyhnutelně spojena s novým provedením právě této hlavní části, a uváží-li se dále, že »hlavní části stavby«, jako na př. zeď průčelní nebo střední, sluší nepochybně řaditi mezi »podstatné části konstrukce stavby, plyne z toho, že pod pojem »podstatné změny« spadá i »nové provedení podstatných částí konstrukce stavby«, takže by tedy stavební úprava, kterou zákon výslovně označil za »podstatnou změnu«, měla týž pojmový znak, který dle zákonného vymezení pojmu »přestavby« má vyznačovati »přestavbu«.
Ježto však zákon pojí k rozeznávání mezi »přestavbou« a »podstatnou změnou« velmi významné právní důsledky, a to v tom směru, že pro přestavbu předepsal předchozí ustanovení čáry stavební a výše rovinné, jichž při stavbě má býti co nejpřísněji šetřeno, kdežto pouhou »podstatnou změnu« povinnosti této nepodrobil (§ 18 stav. ř.), je zřejmo. že zákon oba pojmy přesně rozlišuje a že dle úmyslu jeho nemají splývati. Hranice, která oba pojmy dělí a jež v textu zákonném arci není dosti ostře vytýčena, stává se zřetelnou teprve, když přihlédne se k účelu, který k řečenému rozeznávání vedl. Shrneme-li příslušná ustanovení zákonná, vyjde na jevo, že rozdíl mezi »přestavbou« a »podstatnou změnou« má podstatný význam jen v jediném směru, a to právě, pokud jde o čáru stavební a výši rovinnou (§ 18 stav. ř.). Lze tedy rozhodný znak, jenž odlišuje »přestavbu« od »podstatně změny«, vyhledati jen s hlediska předpisů o stavební čáře a výši rovinné. Dle § 18 stav. ř. podléhají předchozímu ustanovení čáry stavební a výše rovinné toliko nové stavby, přístavby a přestavby při veřejných třídách a ulicích a klade tedy zákon novým stavbám a přístavbám na roven pouze »přestavbu«, nikoli však též »podstatné změny«.
Důvod, pro který zákon podrobuje novou stavbu a přístavbu předchozímu ustanovení čáry stavební a výše rovinné, je zřejmý. Neboť nové stavby a přístavby, jimiž dle zákonné definice (§ 27, odst. 3 a 4 stav. ř.) rozumějí se stavby, »které ve všech částech od samých základů nově se provádějíc, pokud se týče »stavby, které se připojují ke stavbě posavadní«, určují trvalým způsobem podobu veřejného prostranství k nim přilehlého. Poměry na veřejném statku uličním se tu novou stavbou a přestavbou, zejména co do polohy, šíře a směru ustalují, a to zpravidla na dobu normálního trvání zřízené stavby. Požaduje-li tedy zákon, aby při příležitosti nových staveb a přístaveb bylo veřejné prostranství ustanovením čáry stavební a výše rovinné upraveno, a nevyžaduje-li toho při »podstatných změnách«, může důvod spočívati jen v tom, že novou stavbou a přístavbou se poměry uličního statku veřejného na trvalo upravují. Staví-li však zákon přestavbu, i když se tato nedotýká hranice mezi staveništěm a ulicí, nové stavbě a přístavbě na roven, mohl míti při tom na mysli jen takovou stavbu, kterouž se poměry veřejného prostranství stabilisují podobným způsobem, jako přilehlou novou stavbou neb přístavbou. Tomu tak bude však jen tehdy, když dosavadní předmět stavební přemění se přestavbou tou měrou, že na místo dosavadní stavby vstoupí stavební předmět v podstatě jiný a nový, což zase bude jen tehdy, když »podstatné části konstrukce stavby«, t. j. konstrukce stavby ve své podstatě nově se provede.
»Přestavba« ve smyslu zákona není tedy dána již tím, že jednotlivé podstatné části konstrukce stavby nově se zřídí, nýbrž teprve tím, že konstrukce stavby ve svém celku, byť i s použitím starých součástek, je provedena nově, takže podmínky trvání stavby budou asi takové, jako je tomu při stavbách nových.
Pojem takto ohraničený také nejspíše odpovídá slovnímu významu, který se výrazu »přestavba« obvykle přikládá, a kterýž — jak vysvitá z materialií zákona svrchu vzpomenutých — chtěl zákonodárce do ustanovení, o němž je řeč, vskutku vložiti.
Ježto však stavební úpravy, o které se v tomto sporu jedná, záležejí jedině v tom, že odstraňují se jednotlivé zdi střední a chodební, pak část dvorní zdi průčelní, dále v tom, že stropy přízemku a prvého patra se vyměňují a nasazují na železné tyče a sloupy, a mimo to ještě jen v tom, že do budovy dosavadní mají býti vestaveny nová místnost pro kancelář, nové klosety a nové schody, není možno v úpravách těchto spatřovati nové provedené konstrukce stavby v její podstatě, nejde tedy o »přestavbu« ve smyslu dotčeného ustanovení zákonného, a jest proto naříkané rozhodnutí, jež v úpravách těchto neshledalo »přestavby«, nýbrž toliko »podstatné změny« se zákonem v plné shodě.
Z tohoto důvodu slušelo stížnost zamítnouti jako bezdůvodnou.

Citace:

č. 190. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1920, svazek/ročník 1, s. 392-396.