Č. 101.

Pojišťování dělnictva: 1. Byly-li osoby, podrobené podle § 1 nem. zák. nemocenskému pojištění, osvobozeny po rozumu § 4 tohoto zákona po určitou dobu od pojišťovací povinnosti u okresní nemo-
censké pokladny, nemůže okresní nemocenská pokladna, která dala osvobození tomu vejíti v právní moc, žádati později za dodatečné zaplacení pojišťovacích příspěvků z toho důvodu, že osvobození bylo nesprávné. — 2. Osvobození od povinného nemocenského pojištění, vyslovené politickým úřadem podle § 4 nem. zák., nabývá právní účinnosti proti nemocenské pokladně i tehdy, nevyhovovalo-li předpisům uvedeného paragrafu, když pokladna opomenula použíti proti němu včas řádných prostředků opravných (§ 70 nem. zák.).

(Nález ze dne 10. května 1919 č. 2209.)
Prejudikatura: K 1. víd. nál. ze dne 15. ledna 109 č. 333. Budw. č. 6453 A; k 2.: víd. nál ze dne 20. února 1914 č. 1801, Budw. č. 10093 A.
Věc: Okresní nemocenská pokladna v Kostelci n. O. (adv. Dr. Lev Winter z Prahy) proti býv. c. k. ministerstvu pro sociální péči ve Vídni o dodatečné placení pojišťovacích příspěvků nemocenských.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Podáním z 10. srpna 1908 žádala okresní nemocenská pokladna v Kostelci n. O. místodržitelství, aby vyšetřilo, z jakého důvodu cukrovar Františka hraběte Kinského v Kostelci n. O. nepřihlašuje své dělnictvo k okresní nemocenské pokladně, ač nemá zařízenu žádnou pokladnu dle § 11 nem. zákona, a aby mu po té nařídilo přihlásiti veškeré své dělnictvo k pokladně s náhradou veškerých příspěvků od početí činnosti pokladny.
Šetřením ve věci provedeným bylo zjištěno, že výměrem z 15. července 1889 č. 7935 osvobodilo okresní hejtmanství v Rychnově výkonné úředníky a dělníky zaměstnané v cukrovaru hraběte Bedřicha Karla z Kinských na základě ustanovení § 4 zák. daného dne 30. března 1888 č. 33 ř. z., po případě čl. 1. zák. daného dne 4. ledna 1889 č. 39 ř. z. povinnosti pojistné pro případ nemoci.« Okresní nemocenská pokladna setrvala přes to při svém nároku hájíc názor, že z onoho osvobozovacího výměru nelze vyvozovati osvobození osob jiných, než které byly v době vydání onoho výměru v cukrovaru zaměstnány. Výměrem z 18. září 1912 č. 25244 okresní hejtmanství v Rychnově n. K. zamítlo nárok okresní nemocenské pokladny na náhradu ušlých nemocenských příspěvků v obnosu 2988 K v podstatě s odůvodněním, že okresní politický úřad ve smyslu § 4 nem. zák. osvobodil majitele cukrovaru od povinnosti přihlásiti dělníky a výkonné úředníky k nemocenskému pojištění u okresní nemocenské pokladny v Kostelci n. O., že onen osvobozující výměr byl řádně doručen, nabyl právní moci, neboť odvolání proti němu podáno nebylo a nebyl také později zrušen. V odvolání vzneseném z rozhodnutí okresního hejtmanství dovozovala okresní nemocenská pokladna opětně, že osvobození mohlo míti platnost toliko pro ony dělníky a úředníky cukrovaru hraběte Kinského, kteří 15. července 1889 již tam zaměstnáni byli. Na úředníky a dělníky po tomto dnu nastoupivší nemohlo se ono osvobození vztahovati vzhledem k znění § 4 zák., jenž mluví o osvobození osob v závodě zaměstnaných, nikoli o osvobození podniku nějakého od povinnosti pojistné; pro ně nebylo osvobození zvlášť vyžádáno i stali se ex lege členy rekurující pokladny. V doplňovacím řízení o odvolání provedeném zredukovala pokladna svůj původní nárok na základě individuelního výpočtu příspěvků za jednotlivé zaměstnance na 1181 K 47 h. Místodržitelství odvolání nevyhovělo výnosem z 23. září 1914 č. 21 A 118/8 z důvodů rozhodnutí 1. stolice. Proti rozhodnutí místodržitelství podala okresní nemocenská pokladna další odvolání opírající se v podstatě o tytéž důvody, jako odvolání prvé.
Ministerstvo pro sociální péči, na něž kompetence ve věci zatím přešla, rozhodnutím z 20. dubna 1918 č. 10081 rekursu okresní nemocenské pokladny nevyhovělo z důvodů rozhodnutí místodržitelského a na základě těchto úvah: Výměr okresního hejtmanství v Rychnově n. Kn. z 15. července 1889 č. 7335, kterým, jak z jeho znění vysvítá, byli úředníci a dělníci v cukrovaru hraběte Bedřicha Karla Kinského v Kostelci n. O. zaměstnaní generelně osvobozeni od pojistné povinnosti, není sice v souhlase se zákonem, protože jednak dle znění § 4 nem. zák. má se vztahovati osvobození vždycky jenom na určité, jednotlivé osoby, nemocenským pojištěním povinné, nikdy však všeobecně na dělnictvo v závodě zaměstnané, jednak, že nebylo hrabětem Kinským výkonnému úřednictvu a dělnictvu zajištěno další vyplácení mzdy, jak to vyžaduje § 4 nem. zák., nýbrž byl zajištěn požitek toho, nač by byli bývali měli nárok, kdyby bývali platili předepsané příspěvky okresní nebo závodní nemocenské pokladně. Námitka rekurující nemocenské pokladny, že naříkaný výměr okresního hejtmanství není zákonem odůvodněn, jest z důvodů shora uvedených správná, nemůže však býti tvrzeno, že by nemohl výměr onen nabýti vůči nemocenské pokladně formálně moci práva a že by nemohl založiti materielní právo. Neboť jednak byl tento výměr, jak ze spisů vysvítá, rekurující pokladně doručen, nebylo si jí do něho stěžováno a pokladna sama po léta uznávala skutkový stav, který tímto výměrem byl přivoděn a tím také pravoplatnost výměru, jednak byly tímto výměrem jen soukromé zájmy pokladny a podnikatele upraveny, jako práva stran normovány, nebyl však při tom nikterak porušen veřejný zájem, který by byl překážkou, aby tento výměr nabyl právní moci. Toto bylo by nastalo tehdy, kdyby byl býval dělnictvu oním výměrem odňat nebo zkrácen nárok příslušející mu na podporu nemocenskou, poněvadž jest ve veřejném zájmu. aby byli všichni dělníci účastni nemocenského zaopatření v rozsahu zákonem předepsaném. V přítomném případě nebyli však dělníci zbaveni těchto svých práv, nýbrž šlo jen o změnu subjektu pojišťujícího, neboť hrabě Kinský převzal vůči svému dělnictvu povinnost, náležející jinak okresní nemocenské pokladně, resp. rovnocennou náhradu zákonného pojištění. Byť i bylo veřejným zájmem, aby zákony o nemocenském pojišťování prováděl se způsobem zákonným a aby nebyly odnímány nemocenskému pojištění u okresní nemocenské pokladny osoby, které jí zákonem jsou přikázány, nelze přece pokládati za veřejnou záležitost, nýbrž za záležitost pokladen jako stran, jestliže s jejich souhlasem — souhlas dlužno spatřovati v nepodáni rekursu — jednotlivé osoby z pojištění u ní byly vyloučeny a to tím spíše, ježto zákon sám vyloučení jistých osob z pojištění u některé pokladny nemocenské má na zřeteli (§ 4 nem. zák.) a toto vyloučení ponechává volnému uvážení úřadu, aniž přihlíží k možnému snad ohrožení nemocenských pokladen podle zákona nemocenského zřízených. Běželo-li však při výměru častěji již zmíněném o úpravu, záležitosti stran, bylo věcí pokladny, aby proti němu užila prostředků právních, ve smyslu § 70 zák. nem. přípustných. Ježto toho opomenula, nabyl výměr proti ní právní moci a pozbyl — ježto nebylo opačného rozhodnutí vyšších stolic — své účinnosti teprve, když v nynějším řízení správa továrny projevila ochotu dělníky pojistiti u okresní nemocenské pokladny.
Stížnost namítá proti ministerskému rozhodnutí toto: Změna subjektu pojišťujícího není soukromou záležitostí oněch subjektů, nýbrž musí býti provedena jen mezi subjekty zákonem ustanovenými a za kautél a forem v zákoně uvedených. Kdyby i byl nezákonný výměr okresního hejtmanství nabyl proti nemocenské pokladně právní moci, byl by jí nabyl pouze ohledně osob, kterých se týkal a to nejen proto, že u jiných osob chybělo jejich svolení potřebné pro sproštění povinnosti pojistné (§ 4 zák. nem.), nýbrž zejména proto, že ze slovného znění výměru jest patrno, že jde o osoby, které v době vydání výměru byly v podniku zaměstnány. Stěžující si pokladna žádá také příspěvky pouze za osoby, které po vydání onoho nezákonného výměru do podniku vstoupily. Proti názoru, že i později nastoupivší osoby byly osvobozeny, poněvadž »pokladna uznávala po léta skutečný stav«, namítá stížnost, že pokladna nemohla si vůbec později stěžovati promeškavši rekursní lhůtu, nezákonnost nebyla však sanována tím, že pokladna uznávala skutečný stav. Pokladna také nevěděla, že se personál cukrovaru mění, zdali se tam pracuje atd. Úředníci i dělníci, kteří vstoupili do zaměstnání v cukrovaru po vydání onoho výměru, byli dle zák. (§ 1 zák. nem.) pojištěni u okresní nemocenské pokladny, podnikatel byl tudíž povinen přihlašovati je k okresní nemocenské pokladně a odváděti jí příspěvky pojistné. Ježto ministerstvo pro sociální péči nerozhodlo o této části nároku, jest řízení vadné, pokud však rozhodlo, učinilo tak v rozporu se zákonem.
Nejvyšší správní soud založil své rozhodnutí na těchto úvahách:
Pokud týče se nejprve výtky, že ministerstvo nerozhodlo o oné části odvolání na ně řízeného, v níž se dovozuje, že úředníci i dělníci, kteří nastoupili zaměstnání v cukrovaru po vydání výměru z 15. července 1889, byli ze zákona pojištěni u okresní nemocenské pokladny, poněvadž nebyli ani pojištěni u jiné pokladny ve smyslu § 11 nem. zák., ani nebyli sproštěni pojistné povinnosti dle § 4 tohoto zák., a že tudíž podnikatel byl povinen je k okresní nemocenské pokladně přihlašovati a jí příspěvky pojistné odváděti, není patrno, v čem dle zdání stěžovatelky vytýkaná neúplnost rozhodnutí záleží. Naříkané rozhodnutí nezůstavuje nijakých pochybností, že jím v souhlase s rozhodnutími nižších stolic náck stěžující si pokladny na zaplacení pojišťovacích příspěvků za zaměstnance cukrovaru po vydání uvedeného výměru tam nastoupivší, byl v celém rozsahu zamítnut. Tento výrok opírá ministerstvo o názor v odůvodnění podrobněji rozvedený, že oním výměrem byli zřízenci cukrovaru vůbec od pojistné povinnosti osvobozeni, tedy nejen ti, kteří v době vydání výměru onoho tam byli zaměstnáni, a že onen výměr, ač zákonu odporující, nabyl materielní právní moci. Z toho zcela jasně vysvítá, že dle názoru ministerstva zřízenci cukrovaru u žalující pokladny pojištěni nebyli a nevznikla také pro zaměstnavatele povinnost, aby pojistné příspěvky za ně platil, i nebylo třeba, aby to v rozhodnutí naříkaném bylo zvlášť vysloveno. Není tu tedy mezer ani co do výroku, ani co do odůvodnění naříkaného rozhodnutí a nemá tudíž výtka neúplnosti podstaty.
Ale také ve věci samé neshledal nejvyšší správní soud stížnost odůvodněnou.
Vykládaly-li správní stolice výměr okresního hejtmanství z 15. července 1889 v ten smysl, že jím osvobozeni byli od povinnosti pojistné zaměstnanci cukrovaru v Kostelci n. O, vůbec a nikoliv jen ti, kteří v době vydání toho výměru byli tam zaměstnáni, není to nijak v rozporu se zněním onoho výměru, jenž řízen byl na tehdejšího majitele závodu, zaměstnance, na něž se vztahuje, ani jmenovitě neuvádí, ani jinak neoznačuje a také jinak nic neobsahuje, co by nasvědčovalo tomu, že jím míněni jsou toliko úředníci a dělníci tehdy t. j. v době vydání, pokud se týče doručení onoho výměru tam zaměstnaní. Zejména nelze v tom směru nic dovozovati z toho, že výměr mluví o úřednících a dělnících v cukrovaru zaměstnaných, neboť tento výraz nemá dle obecného způsobu vyjadřovati jiný význam, než zaměstnanci onoho závodu.
Zůstává tedy spornou toliko otázka, zdá výměr okresního hejtmanství v Rychnově n. Kn. z 15. července 1889 č. 7935, o jehož formelní právní moci není mezi stranami sporu, způsobil na tolik materielně právních účinků, že po dobu až do nové úpravy poměru mezi okresní nemocenskou pokladnou v Kostelci n. O. a tamějším cukrovarem Kinského nebyli zaměstnanci tohoto závodu členy okresní nemoc, pokladny.
Otázku tuto zodpověděl nejvyšší správní soud ve shodě s naříkaným rozhodnutími kladně. Osvobozeni od pojistné povinnosti ve smyslu § 4 nem. zák., jímž se strana sprošťuje jisté povinnosti zákonem jí uložené, jest dle své povahy konstitutivním opatřením správním. Takovýmto opatřením, zakládajícím právní poměry mezi stranami, dlužno však zásadně přiznati způsobilost, aby nebyla právní moci. Materielní nesprávnost takového aktu, která právě jen opravným prostředkem formální právní mocí vyloučeným může býti vytýkána, nezbavuje ho právního účinku shora naznačeného.
Účinek ten by se nedostavil jen tenkráte, kdyby buď výrok úřadu byl vůbec neúčinný, zmatečný, a tudíž jako úkon ničí v žádném směru, tedy ani co do založení právní moci působnosti neměl, anebo kdyby šlo o úkon, jenž by buď nějakému předpisu obsahujícímu kategorický imperativ odporoval nebo příčil se nezadatelným zájmům veřejným.
Zmatečnost výměru z 15. července 1889, č. 7935 vůbec se netvrdí i není tu důvodu naprosté neúčinnosti na prvém místě uvedeného. Co se týče druhé eventuality, nelze ani ze zákona o nem. pojištění ani ze zákonů jiných vyvoditi zákonný příkaz, jenž by pod sankcí neplatnosti bránil, aby o zaměstnance, u nichž jsou splněny podmínky § 1 nem. zák., bylo pro případ nemoci postaráno jiným způsobem než pojištěním u okr. nemocenské pokladny. Zákon nem. naopak sám nejen předpisem § 4 nýbrž i tím, že v § 11 označuje celou řadu pokladen, jež mohou plniti úkoly jinak okresním nemocenským pokladnám uložené, projevuje zře- telně, že nepokládá pojištění u okresní nemocenské pokladny za požadavek nezadatelného zájmu veřejného, jenž by každou jinou úpravu tohoto poměru činil již sám sebou neplatnou a vůči okresní nemocenské pokladně neúčinnou.
Sluší tudíž i úpravu, jakou provedlo na základě § 4 nem. zák. okresní hejtmanství v Rychnově n. Kn. výměrem z 15. července 1889 pro zaměstnance cukrovaru v Kostelci n. O., pokládati vůči tamější okresní nem. pokladně, jež proti onomu výměru zákonného prostředku opravného neužila, netoliko za formálně právoplatnou, nýbrž i materielně potud za účinnou, že, pokud úprava ta jinou nebyla nahrazena, t. j. až do 1. března 1909, kdy zaměstnanci cukrovaru jmenovaného byli přihlášeni, nestali se členy stěžující si pokladny a nevznikla pro podnikatele také povinnost, aby za ně příspěvky pojišťovací této pokladně odváděl.
Naříkané rozhodnutí tedy právem neuznalo nárok okr. nemocenské pokladny na jejich dodatečné zaplacení i bylo tudíž stížnost proti tomuto rozhodnutí zamítnouti jako neodůvodněnou.

Citace:

č. 101. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1920, svazek/ročník 1, s. 224-229.