Č. 143.

Úrazové pojišťování dělnictva: Důkaz o tom, že vyměření úrazových poplatků pojišťovacích z moci úřední ve smyslu § 1, odst. 7 zák. ze dne 8. února 1909 č. 29 ř. z. stalo se proti zákonu nebo spočívá na předpokladech zjevně mylných, náleží podnikateli.
(Nález ze dne 24. června 1919 č. 3191.)
Věc: Václav Jíša ve Zbirově proti býv. c. k. ministerstvu sociální péče ve Vídni o dodatečné placení úrazových pojišťovacích příspěvků. Výrok: Stížnost zamítá se jako bezdůvodná.
Důvody: Výměrem Úrazové pojišťovny dělnické v Praze z 21. dubna 1913 č. 32565 byl stěžovatelovu podniku »výroba špiček a troubelí« předepsán za příspěvkové období 1910/2 pojistný příspěvek úhrnnou zbývající částkou 517 K 98 h s 4 proc. úroky ode dne splatnosti do 14. dubna 1913 per 21 K 96 h, dohromady 539 K 94 h, kromě dalších 4 proč. úroků z prodlení.
Tento předpis stal se z moci úřední na základě šetření důvěrníka, ježto bylo zjištěno, že stěžovatel neplnil povinnost ve příčině vedení záznamů mzdových §em 1, odst. 1 zák. z 8. února 1909 č. 29 ř. z. uloženou. Tento výměr byl postupem instancí potvrzen naříkaným rozhodnutím s tou změnou, že výše příspěvků, jež stěžovatel má dodatečně uhraditi úrazové pojišťovně, stanovena na základě opraveného výpočtu sumou 378 K 62 hal.
O stížnosti proti ministerskému rozhodnutí podané uvažoval nejvyšší správní soud takto:
Stěžovatel nepopírá, že nevedl mzdových záznamů v době, k níž se sporný nárok Úrazové pojišťovně vztahuje. Opomenutím této povinnosti zaměstnavatelem nabyla úrazová pojišťovna ve smyslu § 1, odst. 7 zák. z 8. února 1909 č. 29 ř. z. práva, aby příspěvky předepsala z moci úřední. Okolnosti, na něž poukazuje stěžovatel, že sám jest nezpůsobilý záznamy vésti a že pro nepříznivé poměry závodu nemohl zaměstnávati účetního nebo zvláštního dílovedoucího, jenž by záznamy vedl, nejsou se zřetelem k předpisu zákona s to, aby vylučovaly právní důsledky v citovaném předpisu pro zanedbání jeho stanovené. Pokud se týče způsobu, jakým takové vyměření z moci úřadu se státi má, ponechává zákon pojišťovně úrazové na vůli vzíti za základ buď data předešlých období příspěvkových anebo jinaké šetření. Není v rozporu s tímto ustanovením, vyměřila-li příspěvky v daném případě jednak na základě výkazů nemocenské pokladny, jednak na základě šetření o výši mzdy, stěžovatelem v rozhodné době skutečně placené. Námitku, že řízení v tom směru bylo vadné, mohl by nejvyšší správní soud uznati jen tenkráte za důvodnou, kdyby byl stěžovatel v řízení správním prokázal, že vyměření založeno jest na skutkových předpokladech zřejmě nesprávných. Neboť předpis § 1, odst. 7 uved. zákona ukládá podnikateli, jenž povinnosti v odst. 1. vyznačené nedostál, důkaz o tom, že vyměření příspěvků z moci úřední nevyhovuje zákonu nebo spočívá zjevně na mylných předpokladech. Důkazu o zjevné nesprávnosti základů, na nichž sporné příspěvky vyměřeny, stěžovatel však nepodal, ač mu k tomu v právním řízení opětovně poskytnuta byla příležitost. Takovým důkazem nejsou pouhá všeobecná tvrzení, že všichni proti nemoci pojištění zaměstnanci nepodléhají také pojištění úrazovému, že po celou dobu nemocenského pojištění v závodě nepracovali, že mzda byla u některých nižší než bylo vyšetřeno: neoznačilť stěžovatel, pro které zaměstnance a za kterou dobu povinnost k úrazovému pojištění uznává, pokud se týče i popírá a jakou mzdu skutečně platil v sporné době každému jednotlivému, povinnému úrazovému pojištění podrobenému zaměstnanci. Dokladů pak v těchto směrech vůbec nepodal ani neoznačil, jak by takové doklady mohly býti zjednány nebo jak by správ- ný a bezpečný základ pro vyměření pojišťovacích poplatků mohl býti opatřen pro dobu, kdy povinných záznamů mzdových nevedl. Neodporuje tedy dle toho, co vyloženo, naříkané rozhodnutí zákonu a není tu také vytýkané vadnosti řízení, pročež bylo stížnost zamítnouti.

Citace:

č. 143. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1920, svazek/ročník 1, s. 309-311.