Č. 113.

Policejní záležitosti: 1. Odvolá-li strana v řízení policejně trestním své doznání, nelze okolnosti zjištěné jedině tímto odvolaným doznáním bráti za skutkový podklad rozhodnutí.— 2. Pro řízení ve věcech policejně trestních neplatí zásada soustřeďovací; může tedy strana i v řízení odvolacím uváděti novoty.

(Nález ze dne 30. května 1919 č. 2634.)
Věc: Alžběta Grimová v Domašíně (adv. Dr. J. Vojta z Prahy) proti místodržitelství v Praze o přestupek § 3 místodrž. nařízení ze dne 16. března 1916 č. 26 z. z.
Výrok: Naříkané rozhodnutí zrušuje se pro vadnost řízení.
Důvody: Nálezem okresního hejtmanství v Novém Městě n. M. z 20. září 1917 č. 36014 byla stěžovatelka proto, že brala cukerní lístky, ač měla doma vlastní zásobu cukru a že nakupovala máslo, nemajíc k tomu úředního povolení, uznána vinnou přestupky § 3 míst. nař. z 16. března 1916 č. 26 z. z., § 10 cís. nař. z 24. března 1917 č. 131 ř. z. a § 2 min. nař. z 30. května 1917 č. 48 z. z. a byla jí uložena po rozumu § 6 míst. nař. z 16. března 1916 č. 26 z. z., § 4 cís. nař. z 30. května 1917 č. 48 z. z. a § 17 nařízení úřadu pro vyživování obyvatelstva z 11. ledna 1917 č. 15. ř. z. pokuta 40 K a byl u ní nalezený cukr (15 kg) a máslo (1 kg 87 dkg) prohlášeny za propadlé.
Odvolání stěžovatelky bylo naříkaným rozhodnutím ze dne 5. října 1918 č. 4668/1 ai 1917, v němž čin, pro který Alžběta Grimová byla odsouzena, naznačen slovy: »že odebírala cukerní lístky, ač měla doma zásobu cukru, a kupovala máslo, aniž by odevzdala platné výkazy pro tuky, zamítnuto s poukazem na min. nař. ze dne 30. srpna 1916 č. 276 ř. z.
O stížnosti vytýkající naříkanému rozhodnutí, že zakládá se na neúplném řízení a odporuje zákonu, uvážil nejvyšší správní soud toto:
Stěžovatelka doznala sice při svém výslechu v řízení provedeném v 1. stolici, že měla cukr koupený doma, že brala lístky cukerní, že nakupovala máslo u různých rolníků za tím účelem, aby je odběratelům svým dále prodávala, ale v odvolání svém veškery tyto doznané okolnosti popřela. V odvolání tvrdila totiž, že cukr nepatří jí, nýbrž že synovi jejího muže z prvního manželství, který dal si jej u muže jejího pouze uschovati, že lístky cukerní nedostává ona, nýbrž její muž, jako přednosta domácnosti, a že máslo nekoupila za účelem dalšího snad prodeje, nýbrž pro potřebu své domácnosti.
O všech těchto okolnostech nabídla důkaz svědky.
Naříkané rozhodnutí pák, aniž bylo provedeno nějaké šetření o tvrzeních stěžovatelčiných, zamítlo odvolání s odůvodněním, že skutková povaha přestupků je dána.
Žalovaný úřad vzal tudíž, poněvadž jiného zjištění než výslechem stěžovatelky ani v 1. ani ve 2. stolici nebylo, za základ svého rozhodnutí původní doznání stěžovatelky odvolané v opravném prostředku. To však neprávem.
Strana má právo v řízení policejně trestním uváděti i v prostředku opravném okolnosti nové, třebas i takové, které s původním jejím udáním jsou v rozporu, a nelze okolností těch pak nedbáti jedině z toho důvodu, že nejsou ve shodě s původním udáním strany, byť i byly třebas úplným odvoláním původního doznání. Toto právo strany vyplývá nejen ze zásady materielní pravdy, která nedopouští, aby úřad své přesvědčení o trestné vině stavěl jedině na projevech obviněného, zvláště když projevy ty si odporují, nýbrž i ze zásady ovládající vůbec řízení správní, dle níž jsou v řízení opravném novoty vyloučeny jen tehdáž, když tak zákon výslovně ustanovuje. Takového zákazu novot řízení ve věcech policejních nezná (nař. ze dne 5. března 1858 č. 34 ř. z.) a nelze proto straně brániti, aby ještě v řízení odvolacím přednesla a uplatnila všechen materiál, k hájení jejímu sloužící. Na materiál tento musí instance odvolací tím spíše pozírati, ježto jí uloženo jest netoliko přezkoumati formální správnost skutkových zjištění, nýbrž i samostatně o věci rozhodnouti a nalézti.
Dle toho nesměl tedy žalovaný úřad okolnosti v odvolání stěžovatelkou uváděné ponechati bez povšimnutí jen proto, poněvadž jsou v odporu s tím, co při výslechu v 1. stolici doznala. Naopak, poněvadž původní doznání jimi úplně bylo odvoláno, nemohl toto odvolané doznání považovati již za základ pro svá skutková zjištění. Odpadlo-li však ono doznání, není tu pro zjištěna posouzení skutkové podstaty přestupku § 3 míst. nař. z 16. března 1916 č. 26 z. z. vůbec žádného podkladu, poněvadž nijak nebylo zjištěno — leda odvolaným doznáním — čí nalezený cukr je a kdo lístky cukerní odebíral neb odebírati oprávněn byl. Stěžovatelka popřela v odvolání, že cukr je její a že ona lístky brala a uvedla o tom důkazy; v nevyšetření těchto okolností, tvořících součást skutkové povahy činu stěžovatelce za vinu kladeného, shledal nejvyšší správní soud podstatnou vadu řízení.
Co pak se týče druhého přestupku, totiž přestoupení předpisu o obchodu máslem, tu naříkané rozhodnutí žalovaného úřadu změnilo podklad rozhodnutí 1. stolice. Tato shledala vinu stěžovatelky v tom, že nakupovala máslo, »nemajíc k tomu povolení«, žalovaný úřad pak v tom, že kupovala máslo, »aniž by odevzdávala předepsaných lístků«. Tato změna jest vadou řízení, na kterou však nejvyšší správní soud nepozírá, poněvadž stížnost v tom směru naříkanému rozhodnutí výtek nečiní.
Zkoumaje však při svém rozhodnutí naříkaný nález tak, jak byl v poslední stolici vydán, shledal, že ohledně okolnosti, odevzdávala-li stěžovatelka při nákupu másla předepsané lístky, vůbec nebylo ničeho vyšetřeno a že tedy pro tento výrok žalovaného úřadu chybí jakýkoli skutkový podklad. Je tedy i v tom směru řízení neúplné.
Bylo proto naříkané rozhodnutí pro vadnost řízení dle § 6 zákona o správním soudu zrušiti.

Citace:

č. 30. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1920, svazek/ročník 1, s. 97-99.